(16.30 hodin)
(pokračuje Talmanová)
Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku 744, ve znění schválených pozměňujících návrhů."
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 389 a táži se, kdo souhlasí s tímto usnesením. Kdo je proti? Děkuji vám.
Z přítomných 132 poslankyň a poslanců pro návrh 96, proti 16. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.
(Výměna předsedajících.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní a pánové, budeme pokračovat v našem odpoledním jednání. Ještě než zahájím pevně zařazený bod 4, hlásí se pan poslanec Látka. Prosím. Jsme ale mimo rozpravu, pane poslanče.
Poslanec Jan Látka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se jenom chtěl vrátit k minulým bodům. Jen pro stenozáznam: v hlasování 387 mám na sjetině ne, a hlasoval jsem ano. Mým záměrem bylo hlasovat ano. Jen pro stenozáznam, nezpochybňuji hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan poslanec Tom Zajíček.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo. Když už tady bylo to zpochybnění hlasování, dovolte mi za skupinu poslanců požádat o změnu stenozáznamu z hlasování 360, bez jakéhokoliv zpochybnění výsledku hlasování, aby u těchto jmen bylo uvedeno místo křížku, který je na technickém záznamu ze sjetiny, písmenko A. Předávám ten seznam stenoprotokolu. Děkuji.
(Na předaném seznamu byli podepsáni tito poslanci: Bauer Jan, Dědič František, Doktor Michal, Dundáčková Eva, Kafka David, Krill Petr, Němcová Miroslava, Pospíšil Jiří, Rovan Daniel, Šmíd Milan, Špika Jan, Tluchoř Petr, Zajíček Tom.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomu Zajíčkovi. Nyní se budeme věnovat pevně zařazenému bodu
4.
Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany
před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)
/sněmovní tisk 253/5/ - vrácený prezidentem republiky
Tímto bodem jsme se již zabývali v úterý 9. června, kdy jsme přerušili rozpravu. Budeme v ní tedy pokračovat. Máme po vyjádřeních. Děkuji panu ministrovi Kocábovi, že zaujal své místo u stolku, a žádám jednoho ze zpravodajů, paní poslankyni Bebarovou-Rujbrovou nebo kolegyni Evu Dundáčkovou, aby sledovaly se mnou případnou rozpravu ve třetím čtení. Ano, paní poslankyně Bebarová-Rujbrová už je u stolku zpravodajů.
Do rozpravy mám písemně přihlášeného pana poslance Jiřího Pospíšila. To je zatím jediná písemná přihláška v tuto chvíli. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V sále je silný hluk.)
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně pohovořil k tomuto zákonu, protože patřím k těm, kteří se reálně podíleli na vytváření tohoto návrhu zákona, protože byl připravován více než dvě léta na Ministerstvu spravedlnosti v době existence vlády premiéra Mirka Topolánka. To, že zde říkám, že byl vytvářen více než dva roky, není jaksi nezáměrné. Chci tím mimo jiné zdůraznit, že předchozí vláda se snažila velmi odpovědně najít kompromisní řešení, jak inkorporovat směrnice, které upravují princip rovného zacházení, do českého právního řádu, tak, aby toto velmi citlivé politické téma bylo v zásadě v návrhu zákona přijatelné jak pro demokratickou pravici, tak pro demokratickou levici.
Mohu říci - a to je ten důvod, proč to chci zde zdůraznit a vystupuji zde - že návrh, který dnes projednáváme, je vyvážený.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a požádám kolegy a kolegyně o klid. Pokud máte zájem diskutovat ještě o předchozím bodu nebo o něčem jiném, než je antidiskriminační zákon, prosím, přeneste své diskuse do předsálí. Myslím tím všechny hloučky ve sněmovně. Ještě počkám, aby tady byl větší klid. Další přihlášenou je paní kolegyně Čurdová, tak jistě bude sledovat rozpravu, protože následuje po vás.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Jedná se o závažnou materii, kterou zde již poněkolikáté projednáváme a ještě více ji odkládáme, proto je opravdu dobré některé základní věci z projednávání tohoto sněmovního tisku připomenout. Děkuji za to, že jste zklidnil Sněmovnu.
Já chci říci, že ten návrh byl opravdu dva roky připravován a projednáván a je jakýmsi kompromisem mezi těmi, kteří by přijali do českého právního řádu řekněme radikální podobu těchto směrnic a upravili právnorovné (?) zacházení v radikální podobě, například doplněné o možnosti actio popularis, jinými slovy podávání hromadných žalob, a mezi těmi, kteří konstatují, že speciální úprava antidiskriminačního práva, resp. práva na rovné zacházení, není třeba. Je to opravdu snaha najít něco, co je v intencích českého ústavního pořádku, co umožní občanům lépe chránit své právnorovné zacházení, a přitom tento návrh zákona podle mého názoru by neměl být zneužit proti zaměstnavatelům, proti těm, vůči nimž žaloby potenciálně mohou například směřovat. Je to opravdu něco, co lze říci, že je jakýmsi kompromisem, a srovnáme-li si úpravy antidiskriminačního práva v jiných evropských zemích, pak chci říci, že ten návrh, který tady dnes projednáváme, je ve srovnání s jinými členskými zeměmi Evropské unie zcela standardní. Není ani lepší, ani horší, je v souladu se směrnicemi.
Proto vás moc a moc prosím, abyste zvážili jeho podporu a pouze z politických důvodů jej neodmítali. Ministerstvo jej ostatně dvakrát přepracovávalo a snažilo se vyhovět všem těmto pohledům a všem těmto trendům.
Tedy máme zde jeden střechový zákon, neupravujeme právo na rovné zacházení v desítkách jednotlivých právních předpisů od pracovního práva po právo sociálního zabezpečení. Je zde jeden jasný, přehledný zákon, který je možné obecně aplikovat při prosazování práva na rovné zacházení. Není zde předpis, který by mohl být zneužit např. vůči zaměstnavatelům, protože v tom zákoně nejsou upravena tzv. actio popularis, to znamená možnost, aby žalobu proti diskriminaci fakticky podal kdokoliv, ne pouze oběť možné diskriminace. To je samozřejmě věc, která je diskutabilní. Pro ty z vás, kteří jsou skeptičtí k této právní úpravě a považují ji za zbytečnou, říkám - ano, respektuji názor, že ta úprava je zbytečná, byť mám trochu jiný názor, ale určitě to není právní úprava, která by měla škodit. Není v ní actio popularis, tedy možnost různých občanských a jiných spolků i proti vůli oběti diskriminace podávat žaloby.
Co je také důležité a také to bylo kritizováno, je nalezení jakéhosi kompromisu při dokazování v rámci soudního řízení. To dokazování není úplně ani na straně toho, kdo podává žalobu, ani na straně toho, kdo se brání, kdo je žalován. Tedy neplatí to, že kdokoliv může podat k soudu žalobu, kde je konstatováno, že někdo je diskriminován, a druhá strana se musí bránit. Není to pravda. Důkazní břemeno není pouze na straně žalovaného. Ten zákon upravuje takzvaný princip sdíleného důkazního břemene. Jinými slovy, obě strany musí prokazovat. Ten, kdo dává žalobu, kdo říká, že je diskriminován, musí předložit skutečnosti, ze kterých tato diskriminace vyplývá. Nemůže to pouze konstatovat jen tak. Tato úprava, která by byla šikanózní, není v zákoně upravena.
Já chci říci, co je důležité a nezaznělo tady, že tzv. princip sdíleného důkazního břemene není žádným paskvilem, není to něco, co by české právo neznalo. Tuto úpravu dokazování máme v českém občanském soudním řádu od roku 2001, kdy byla do českého práva vnesena, v roce 2004 se k tomu vyjádřil Ústavní soud ve svém judikátu, kdy jasně rozepsal, jak tento princip sdíleného důkazního břemene má v praxi fungovat. Nebudu tady citovat přímo ty judikáty, ale kdo chce, tak mohu případně doplnit. ***