(11.20 hodin)
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, ve svém vystoupení k problému Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením bych chtěl upozornit na problém, o kterém se už zmínil pan zpravodaj. Jde o závažnou a obsáhlou úmluvu doplněnou ještě opčním protokolem. Česká republika oba dokumenty podepsala mezi prvními signatáři. K souhlasu s ratifikací se však předkládá jen úmluva. Opční protokol umožňující smluvním státům uznat pravomoc Výboru pro práva osob se zdravotním postižením, který je úmluvou zřízen, zabývá se stížnostmi jednotlivců nebo skupin jednotlivců na porušení práv vyplývajících z úmluvy, vláda k souhlasu s ratifikací nepředkládá vzhledem k novosti dokumentu a dosud neznámému způsobu posuzování stížností výborem. Jde o alibistický postup. Opční protokol podepsaly všechny členské země Evropské unie, nikoli však Evropské společenství, právě proto, že nedošlo ke shodě o zakládaném stížnostním mechanismu. Je paradoxem, že tzv. zefektivnění monitorovacího procesu při jednání požadovaly právě Evropské společenství a členské země. Většina členských zemí Evropské unie, které dosud ratifikovaly - a tady to dosud je vztaženo k době, kdy byl dokument předložen do Poslanecké sněmovny - tak učinila i s opčním protokolem.
Já se domnívám, že tady vyspělé země nejdou příliš příkladem, řekněme, těm zemím, kde pravděpodobně jsou daleko větší problémy s dodržováním práv osob se zdravotním postižením. Myslím si, že v rámci jednání ve výborech bude třeba posoudit, jestli nedoporučíme vládě, aby se případně k této otázce v nějakém námi stanoveném termínu vrátila, např. za dva nebo tři roky, aby posoudila tu věc a jestli je stále ještě na místě ta její předběžná opatrnost.
Úmluva výslovně potvrzuje a podrobněji určuje práva osob se zdravotním postižením, jak dosud vyplývají z obecně na mezinárodní úrovni, především v OSN, přijatých dokumentů, od Všeobecné deklarace lidských práv až po standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. To už konstatoval pan ministr. Nově také určuje jako diskriminaci i odmítnutí zavést přiměřenou úpravu v jakékoli oblasti ve vztahu k osobám se zdravotním postižením, a můžeme ji tudíž z tohoto hlediska označit jako velmi náročnou.
Jde o vysoký stupeň ochrany těchto práv, který nemusí být snadno zajistitelný i ve vyspělých zemích. Přitom se výslovně uznává různorodost široce pojatého zdravotního postižení, které v úmluvě ale není přímo určeno nebo definováno. Například se konstatuje, že existence zdravotního postižení nemůže být za žádných okolností důvodem ke zbavení svobody, jak konstatuje čl. 14 odst. 1 písm. a), tedy např. pravděpodobně ani v případě, když je člověk nebezpečný sám sobě nebo svému okolí. Osoby se zdravotním postižením musejí mít vytvořeny podmínky, aby nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí, podle čl. 19 písm. a). Specifické prostředí však není jednoznačně definováno, pravděpodobně ani být nemůže, ale je zde určitě otázka, zda mnohé podmínky, ve kterých žijí osoby se zdravotním postižením u nás, nelze označit za specifické prostředí.
Dále je úmluvou zavedena povinnost státu zajistit začleňující vzdělávací systém těchto osob na všech úrovních a také celoživotní vzdělávání podle čl. 24 odst. 1. Myslím si, že můžeme oprávněně konstatovat, že systém celoživotního vzdělání nemáme dosud v plném rozsahu zaveden ani pro občany bez zdravotního postižení.
Vláda ve velmi podrobném přehledu ale dokumentuje u každého článku úmluvy, jak je u nás zajištěn legislativně, a u řady článků, jak je zajištěn i v konkrétní praxi. Tato část tisku 812 plní i informační úlohu pro oblast zajištění práv osob se zdravotním postižením v naší zemi.
V čl. 33 úmluvy se žádá zřízení jednoho nebo více kontaktních míst a systém na podporu, ochranu a monitorování pro záležitosti týkající se provádění této úmluvy. O zajištění této povinnosti však není v předkládací zprávě poskytnuta informace.
Podobně není doloženo, jak jsou - cituji - "nezávislými orgány účinně monitorována všechna zařízení a všechny programy" pro osoby se zdravotním postižením, jak to vyžaduje čl. 16 odst. 3. V této souvislosti, a to nejen pro zdravotně postižené osoby, je nepříznivé sdělení Topolánkovy vlády k čl. 28, který se jmenuje Přiměřená životní úroveň a zdravotní ochrana, že vláda rozhodla o zrušení úkolu už pro rok 2008 zpracovat - a já říkám zatím jen - věcný záměr zákona o sociálním bydlení a nahradit ho nařízením k dílčím podmínkám, a sice k podpoře investic do sociálního bydlení a k podpoře provozu sociálního bydlení, které snad mají být vydány už letos. Myslím si, že pan ministr v této konkrétní věci by nás mohl informovat o aktuálním stavu a o tom, co případně v této věci chce udělat současná vláda. Za současného stavu krize, očekávaných vládních priorit a problémů rozpočtu asi není možné počítat s nějakým mimořádně příznivým vývojem, sdělení v tom případě je ovšem velmi důležité.
Já jistě doporučuji podpořit souhlas s ratifikací, ale domnívám se, že pro Českou republiky skutečně důsledné uplatnění této úmluvy a případně následně potom opčního protokolu bude jedním z poměrně obtížných úkolů.
Nakonec bych se chtěl vyjádřit k tomu, že vláda, snad oprávněně vzhledem k jednání v Evropských společenstvích, vyžaduje zkrátit lhůtu na pět dnů.
Dámy a pánové, situace se opakuje jako obvykle. Úmluva byla podepsána v New Yorku 30. března před dvěma lety, roku 2007. Česká republika byla mezi těmi, kteří ji podepsali právě v tomto termínu. Po více než dvou a čtvrt roce se dostává do Sněmovny, aby se nyní požadovalo, abychom ji projednali za pět dní. Já se domnívám, že by všechny vlády, a nyní současná vláda, se měly nad tímto stavem zamyslet. Není to absolutně vhodné a důstojné časové období, interval pro projednávání takto závažné úmluvy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavu Exnerovi. Kdo dále se hlásí do rozpravy? Pokud nikdo, končím obecnou rozpravu a ptám se pana ministra, zdali chce vystoupit. Chce, tak mu dávám slovo.
Ministr práce a sociálních věcí vlády ČR Petr Šimerka Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, děkuji za ty připomínky, které tu zazněly z úst pana poslance Exnera. Předpokládám, že v průběhu projednávání ve výborech dostane odpověď na vše, co tady bylo řečeno. Samozřejmě ve spolupráci s dalšími resorty se budu snažit, aby dostal odpověď, i pokud jde o otázku sociálního bydlení. Chápu i výhradu k tomu, že je na to poměrně málo času, nicméně s ohledem na to, co jsem řekl ve svém úvodním vystoupení, považuji pro nás všechny a pro Českou republiky velmi motivující a zavazující, pokud tuto úmluvu přijmeme, abychom to, pokud shledáme ještě některé problémy jak v legislativě, tak v některých dalších opatřeních podzákonného charakteru, rychle napravili.
Takže děkuji za připomínky a těším se na debatu, která proběhne ve výborech. Předpokládám, že se k tomu postavíme způsobem, který umožní smlouvu ratifikovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane ministře. Ještě než položím jednu zásadní otázku, oznamuji, že pan ministr Štefan Füle se omlouvá z dnešního a zítřejšího jednání, stejně tak jako pan poslanec Jaroslav Krupka.
Ta moje poznámka směřuje k tomu, že pan poslanec Exner zmínil, že by to projednávání mělo být zkráceno na pět dní? Prosím, pojďte to upřesnit. ***