(15.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
V čem je to spojení neslučitelného? Prostě malé nebo menší strany přirozeně chtěly, aby ve volebním zákoně byl důsledněji uplatněn princip poměrného zastoupení. Čili aby nedošlo k onomu zkreslení, kterým byla jistým způsobem postižena po minulých volbách Strana zelených. Ale zároveň oproti tomuto principu na posílení principu poměrného zastoupení se tam objevuje něco, co je v naší historii volebního práva novum - nebylo to ani za první republiky: totiž aby se zavedl volební bonus pro vítěze. A to je něco, nad čím je třeba se zamyslet nejenom z hlediska, že zřejmě nás to povede k tomu, abychom tento návrh zamítli, protože to je v rozporu s ústavním principem poměrného zastoupení. A připomínám vám to, možná že si vzpomínáte, že svého času Ústavní soud měl velký nález o volebním právu, a to v době, kdy vláda v době opoziční smlouvy přišla s návrhem změny volebního zákona, a to tak, že by se vytvořilo 35 volebních krajů a byl uplatněn tzv. modifikovaný D´Hondtův dělitel. Nechci to teď podrobně rozebírat, ale Ústavní soud dospěl k závěru, že princip poměrného zastoupení je podstatný, že to je podstatná náležitost demokratického právního státu a že navržená úprava je s tímto principem v rozporu.
Já osobně jsem byl přesvědčen, že kdyby ten návrh tehdy obsahoval jenom ono zvýšení počtu volebních krajů a zavedl normální D´Hondtův dělitel, že by asi Ústavní soud nemohl dospět k tak kategorickým výrokům, ale to už je jiná záležitost. Pro nás v této souvislosti platí po mém soudu to, že institucionalizování volebního bonusu je v rozporu s principem poměrného zastoupení jako s ústavní zásadou. A to po mém soudu je podstatná věc.
Když tento návrh vláda předložila, počítala s tím, že to bude něco, co této vládní koalici umožní případně existovat i po volbách. Tento řekl bych pragmatický, jak je u nás zvykem říkat, politický důvod po mém soudu pominul, poměry jsou jiné, čili je třeba o těchto věcech uvažovat bez vztahu k těmto konkrétním, příliš jednoduchým politickým počtům.
Zároveň chci připomenout, že v tom období 90. let jsme tu měli volební systém, který tento zákon obnovuje, totiž volební systém, který zná první a druhé skrutinium. A připomínám, že tehdy volební zákon byl kritizován z opačných hledisek, a to proto, že jestliže zavedeme princip dvou skrutinií, potom do jisté míry zasahujeme do principů volebního práva, protože v druhém skrutiniu už nerozhodují o tom, kdo se stane poslancem, voliči, ale rozhoduje o tom v nějaké podobě, dejme tomu, grémium politické strany, nebo se dá volit nějaký jiný systém, ale už to není přímá volba toho člověka občany.
Takže chci říci, že to je vážná výhrada, která právě byla reparována tím, že se v těchto volebních krajích, které existují teď, uplatňuje D´Hondtův dělitel a všichni poslanci jsou zvoleni přímo občany.
Takže to jsou po mém soudu takové úvodní námitky a poznámky na okraj tohoto návrhu, který - jak kolega Křeček už sám navrhuje zamítnutí, já se k tomu návrhu připojuji.
A chci říci ještě jednu věc, která se týká jak některých úvah z politických stran, tak zejména i z médií, které velmi přeceňují význam volebního zákonodárství a chtějí volebním zákonodárstvím řešit různé problémy fungování politického systému, ačkoliv zkušenosti z volebního zákonodárství svědčí o tom, že takový vliv to volební inženýrství nemá. A myslím, že i naše zkušenosti svědčí o tom, že volební zákon a určitá jeho ustanovení se teprve v průběhu delší doby uplatňují a ověřují. Viz například pětiprocentní klauzule, která byla nejvíce zhodnocena v minulých volbách do Poslanecké sněmovny. Volby do Evropského parlamentu v této souvislosti nechávám stranou, protože to je trochu specifický případ. Takže i toto musíme mít na mysli, že volební inženýrství má své meze.
A pokud někdo má za to, že by u nás lépe ty neduhy našeho politického stranictví řešil systém většinový, tak já si myslím, že to je velký omyl, ale vzhledem k tomu, že takový návrh předložen není, tak se tímto omylem nehodlám podrobněji zabývat. Jenom bych kolegům, pokud mají hlubší zájem o tyto problémy, poukázal na zkušenosti Itálie z 90. let, kde se volební systém měnil velmi často a přinesl úplně jiné efekty, než byly zamýšleny.
Čili i já se připojuji k návrhu pana zpravodaje, aby Sněmovna tento návrh zamítla, protože teď v předvolební době není dost času k vážnému přemýšlení o tom, jak by se volební systém u nás měl měnit, tak aby mohl fungovat lépe z hlediska ústavního principu poměrného zastoupení.
Jenom na okraj dodávám, že jsem už v minulosti navrhoval, aby počet volebních krajů byl zvýšen na 18, to znamená, aby 4 velké volební kraje se rozdělily. Potom by se dosáhlo onoho efektu, že volební kraje budou víceméně stejné počtem voličů a že z tohoto hlediska rovnost občanů ve volbách bude důsledněji honorována. Mělo by to na rozdíl od předlohy, která doporučuje počet volebních krajů snížit, tu výhodu, že by poslanci byli přece jenom v bližším styku s menším okruhem voličů a mohli by být v těch volebních obvodech více známí, než je tomu tam, kde volební obvod obsahuje 20 a více poslanců.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému a zopakuji, že zatím jsou přihlášeni pan poslanec Stanislav Grospič, pan poslanec Benda, pan poslanec Pospíšil. Nyní se slova ujme pan poslanec Stanislav Grospič. Pane kolego, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, máme před sebou vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, který je od roku 2000 ucelenou snahou změnit volební systém v ČR. Chci říci, že Ústava České republiky v článku 18 odst. 1 stanoví, že volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. Jsou zcela určitě legitimní diskuse o volebním systému. Jsou to diskuse, které vedou zvlášť při patových výsledcích volebních klání, to znamená výsledcích voleb do zákonodárných sborů, tak jak se tomu stalo třeba v roce 2006, k úvahám, které na jednu stranu podceňují anebo přeceňují volební systémy, ale vždy volební výsledky a podíl na sestavování vlády může vést k určitým politickým úvahám, které ve své podstatě mají tendenci formovat volební systém tak, aby nahrával jednoznačně vítězi volebních klání, ale nerespektoval potom vůli lidí o tom, že mají být třeba v zákonodárném sboru zastoupeny jiné strany.
Tento volební návrh zákona, tak jak je odůvodněn i v důvodové zprávě, má, v uvozovkách, údajně za cíl pomoci spravedlivému přerozdělení mandátů a dopomoci i spravedlivému přidělování mandátů menším volebním stranám, které měly problémy i v minulých volbách, plošně ve všech volebních krajích uspět, anebo dostat určitý poměrný podíl mandátů, který by jim připadal.***