(16.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Chcete utáhnout opasky. Inu, v krizi je to někdy nutné. Ale nebude se zase utahovat jenom někomu? Nebudou rovní a rovnější? Tady musím připomenout, že oslabení příjmové základny veřejných financí v minulých obdobích nechalo zemi pro krizi nepřipravenou. Švédské daně v letošním roce už asi projednat nestihneme. Nemusí to být švédské daně, může to být obyčejná česká progrese, která bude respektovat situaci v sektoru malých a středních podniků, ale rozpočet na příští, tedy krizový rok už to asi neovlivní.
Dalším problémem, který by měl být diskutován a hledána k němu ad hoc shoda, ale významná shoda, je řešení finančních problémů celé veřejné správy. Jestliže v letošních příjmech ze státního rozpočtu vypadne až 120 miliard korun, tak u obcí se minimální odhady pohybují kolem 30 miliard korun a u krajů zatím "pouze" 10 miliard korun. Ale tato čísla mohou samozřejmě narůstat tak, jak se bude ukazovat reálné plnění letošního roku. Například, abych uvedl ze svého kraje, Praha se dohaduje, zda na jejích příjmech, které údajně byly velmi konzervativně sestaveny, přijde pouze o 4 %, 7 %, nebo dokonce 10 % svých příjmů.
Oblast financování veřejných služeb je velmi důležitá, protože to není oblast, která by se dala z roku na rok přiškrtit či povolit. Tady musí být kontinuita zajišťování kvality veřejných služeb. A tady mi prostě chybí když ne přímo zakotvení v programovém prohlášení, tomu rozumím, jsou na to různé názory, ale diskuse na téma poplatků, stropů, ale především omezení plateb za státní pojištěnce. Pan ministr financí o tom mluvil. Já věřím, že to spíš použil jako varování, abychom mu nesahali na to, co jeho jest. Ale toto téma je velmi vážné a znamenalo by nestabilitu systému veřejného financování.
Financování školství, další téma. Další téma, které vede k myšlence, zda resort školství není tím slabším, který by v rámci debaty nad nastavenými výdajovými rámci měl ustoupit. Opět chápu, že není debata o školném. To je debata politická a možná že někdo nalezne odvahu i v krizových podmínkách to znovu zvednout. Jeho problém, jeho chyba. Ale zafinancování aspoň udržení úrovně českého školství by mělo být prioritou naprosto jasně deklarovanou.
Jestliže nám vypadnou příjmy, řekněme si, kde tedy vzít na to, abychom nebyli jak na houpačce. Letos má vypadnout zhruba 10 % oproti plánovaným příjmům. Napřesrok, pokud bude hospodářský vývoj pouze stagnovat, tedy ona nula HDP, přírůstku HDP, tak na této snížené základně bychom zůstali. Mohou nám pomoci evropské zdroje. To nezpochybňuji. Ale nestačí to. A varuji, opravdu velmi varuji, aby se sázelo na příjem z privatizace. V programovém prohlášení je taková řekl bych gumová formulace, že se nebude sahat na privatizaci, která se týká veřejných statků. Nevím, jestli se to týká toho či onoho, ale v každém případě by neměly být podniknuty nevratné kroky a neměly by se týkat velkých privatizací, a tudíž se rozlučme s tím, že nám rozpočet na příští rok zachrání tyto peníze.
Pokud je malý manévrovací prostor u tzv. nemandatorních výdajů, najdou se možná takoví političtí sebevrazi, kteří řeknou: sáhněme na mandatorní výdaje. A mě neuklidňuje to, že se to legislativně v letošním roce nedá stihnout. Protože už to, že taková myšlenka je vůbec nastolena, vede k vážným obavám. Je prostě politicky nepřijatelné současné problémy řešit jako past na chudé. V krizi omezit tuto oblast výdajů je špatné i z hlediska ekonomické logiky, protože takové omezení má jednoznačně procyklickou povahu a podkopává stabilitu ekonomiky. V krizi se musí šetřit. To ví každý, kdo někdy držel nějakou korunu v ruce, ať je to rozpočet domácnosti, firmy nebo územního správního celku. Ale máme důvěryhodný program úspor? Soustředil se někdo na efektivnost vládních obřích investičních projektů, když víme, že dopravní stavby jsou předražené - a teď budu velmi skromný - minimálně o 10 %? A proč se nesáhne na takové položky, dlouhodobě se na ně nesáhlo, jako jsou zahraniční mise české armády, jako je financování tzv. strategických priorit NATO?
Bavíme se o šrotovném, i když zatím český automobilový průmysl zachraňuje spíše šrotovné německé. Ale prostě je tady otazník, zda nebude zneužita krize k perverznímu lobbingu pro určité zájmové skupiny. Já neřeknu, jak pan exministr Říman, že šrotovné je pitomost, ale ta zájmová perverze je samozřejmě velmi snadno možná. Proč se až po mnoha letech teď objevuje jakýsi opožděný audit mrtvých duší, když o těchto mrtvých duších víme velmi dlouho, a nakonec možná neskončí u mrtvých duší, ale že se sáhne na živé pracovníky, zejména ty chudší pracovníky ve veřejném sektoru. Už dnes se učitelé bojí, že se začne u nich.
Jaké zdroje nám zbývají? Řekněme si ještě něco málo k deficitu v krizi. Jestli dobře sleduji vyjádření zejména pana ministra financí, jehož erudice si vážím, tak jak v roce 2009, tak v roce 2010 v metodice ESA 95 by měl být deficit pouze 5 % HDP. Říkám záměrně pouze, protože v jiných zemích bude podstatně větší, a to, že by nám hrozilo zahájení nějaké nebezpečné procedury nadměrného schodku, to myslím by byl argument velmi chabý, protože my jsme byli až bůhví kolikátí v řadě, se kterými by něco takového mělo být vážně míněno. Dnes prostě je reálně na stole otázka, kolik, na co a s jakou návratností si půjčit.
Někteří, zejména kolegové, kteří byli zvyklí na liberální poučky, poučky monetarismu, se lekají hesla Keynes redivivus - Keynes nám ožil. Dnes jsme o 80 let dále. Učme se od starých autorů, ale upřímně řečeno, staré poučky nás v této kvalitativně nové době nezachrání. Ano, existuje levicové postkeynesiánství, existuje pragmatické novokeynesiánství, ale všechny tyto přístupy buď byly špatně uplatňovány, nebo se v předkrizovém období prostě neuplatnily. Jestliže je dnes navrhován deficit, který je jen mírně vyšší než v dobách růstu, prostě otázka dluhového rámce je na stole a samozřejmě s tím nutně musí být spojena otázka, jak umořovat v dalších letech přebytkovým hospodařením takový dluh. Už se nikdy nesmí stát, že v letech blahobytu zapomínáme platit staré dluhy.
A pokud jde o ten hlavní cíl, který lidi nejvíc trápí, to znamená zaměstnanost, dát lidem práci. Ano, můžeme si, v Evropě se to běžně děje, na vytvoření pracovních míst půjčit. Ale přemýšlejme, s jakými náklady tato pracovní místa vytváříme, protože musíme myslet dlouhodobě na produktivnost, abychom tento dluh mohli splácet. Nestačí jenom říci: ano, půjdeme do jisté fiskální expanze, a nechat úředníky, ať tyto peníze utratí. Musíme říct jasně, kde je naše strategická dlouhodobá výhoda. A tato výhoda je v naší schopnosti být inovativní a být vzdělaní.
Hospodářská politika bude nutně muset už v předstihu nezaspat, řešit nebo připravit některé strukturální problémy. Nejde jen o bezpečnost energetických dovozů. Tady to řešení není jednoduché ani rychlé, ale řekněme si, proč ve vládním programovém prohlášení není ani myšlenka o rozvoji jaderné energetiky. Že by v té příměsi 2 plus 1 tady ta malá jednička sehrála svou roli? Vždyť jaderná energetika může pomoci v boji s klimatem. V pořádku. Řešme energetické úspory, ale musíme vidět, jak těžká byrokracie zatěžuje čerpání těch miliard na zateplení domů. ***