(16.30 hodin)
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Děkuji za tu šťastnou sedmičku.
Kolegové, milá vládo, když poslouchám celé odpoledne debatu, tak jsem se ze začátku začal radovat, že skutečně přichází to možné zklidnění, že nezapneme autopilota v České republice, ale že do voleb bude někdo vládnout, bude vládnout s rozumem a s politickou oporou. Zdá se ale, že tady již vypukly spory, které tuto mou představu zásadním způsobem boří. Mně to připadá jako spor samozvaných loutkovodičů, kteří by rádi za mnou sedící vládu vodili po tom svém lanku, ale protože lanek je nějak moc, tak se začínají zamotávat. Proto bych se předtím, než se budu věnovat určitým problémům, které nepochybně občany trápí nejvíc, tak bych se ještě dotkl otázky mandátu úřednické vlády.
Nedivte se, že se ptáme na záruky toho, co jasně zaznělo jak v programovém prohlášení, tak i z úst pana premiéra Fischera, a to jaké jsou záruky oné technokratické neutrality vlády, která má sice vládnout pouze čtyři měsíce, ale krize jde a neptá se. Tato vláda musí vládnout a účinnost tohoto vládnutí by se samozřejmě snížila, kdyby mandát byl nejasný, opakovaně napadaný a nakonec v podstatě nerealizovaný.
Já se domnívám, že by bylo narušením této neutrality, kdyby vláda nahrávala vybraným politickým projektům, které vzešly pouze z formátu 2 plus 1. Neříkám tomu velká koalice, aby pan profesor Jičínský mě nemusel opravovat, že tak tomu de facto není. Volám po tom, co vláda sice naznačuje, ale zatím aktivně nedělá - aby se jednalo s celým politickým spektrem. Potěšil mě nově zvolený pan předseda Cyril Svoboda, že by tuto odvahu měla nalézt jak vláda, tak i političtí partneři a rovnou nevystavovat žlutou, nebo dokonce červenou kartu jakémukoliv z politických klubů Sněmovny. Možná že to nemusí být tak velká odvaha, jakou měl jeho předchůdce v roce 2006, když se hledal způsob vládnutí. Stačí nalézt odvahu k jednání k problémům ad hoc, které budou v letních měsících opravdu důležité. A necejchujme se předem, co je populismus a co je politická odpovědnost. To ukáže až debata nad konkrétními tématy. Daleko víc by zapudilo podezření z jakési rýsující se velké koalice, když tady nepůjde o to, kdo má jaké vejce, komu to víc před volbami sluší bez trenýrek, ale budeme se věnovat opravdovým problémům.
Tato vláda samozřejmě přebírá svým způsobem štafetu po svých předchůdkyních, ale neměla by se vymlouvat na nezbytné zajištění kontinuity vládnutí, když jde o skutečně ožehavá témata, o kterých probleskují informace z novin, o kterých se už ministři vyjadřují, ale v programovém prohlášení je prostě nenajdeme. Proč pokračovat například v takovém projektu, jako je kontroverzních 114 miliard na ekologické sanace? Zdůvodněme si to. Pokud se na tom dohodli pouze ti dva nejmenovaní, pak je ovšem realita jiná. Proč se tady pereme o pavouka obsazení konkrétních míst na významném Ministerstvu vnitra? Chceme snad vzkázat do světa, že výsledek voleb v říjnu 2009 může snad ovlivnit Ministerstvo vnitra, že je o to takový boj? Vždyť je to obsazení jenom na pár měsíců, tak proč tyto spory? Proč se třeba daleko více nebavíme o tom, co znamená ona odborná příprava tak významných reforem, jako je reforma důchodová, jako je reforma zdravotnictví? To jsou témata, která trápí voliče, která trápí občany. Pokud by šlo o víc než o odbornou přípravu, pokud by šlo o nastavení kolejí určitým směrem, znamenalo by to také, že vzkazujete občanům, že dobu krize ponesou na svých bedrech především staří a nemocní.
Ve vládním prohlášení jsem také nalezl sousloví relativní optimismus. Jistě, Česká republika není v situaci Maďarska, ale jde o chlácholení, nebo o empirický analytický pohled na realitu. Nalezl jsem totiž rozpor mezi tím, když na jedné straně se tvrdí "odvaha ke škrtům podmiňuje ekonomickou stabilitu" a zároveň se připouští, že zachování sociálního smíru bude obtížné. Tak je vše v pořádku, anebo se bojíte, že sociální požadavky lidí vám nabourají váš koncept? Ono totiž ta situace zdaleka nebude jednoduchá, krize nevychládá, dokonce ani ne za velkou louží, natož v České republice, kde bude mít jistě významné zpoždění. Stačí se podívat na čísla za ekonomický vývoj. První kvartál v České republice vykazoval propad hrubého domácího produktu o 3,4 % a náš velký obchodní partner Německo vykazuje dokonce propad v tomto prvním kvartálu minus 6,9 %. Takže si dovedete představit, co to udělá s ekonomickými vazbami.
V této situaci se mluví především o tom, že na veřejné finance je třeba nasadit škrtidlo a pevně držet kormidlo měnové politiky. Ale copak i zahraniční zkušenost neukazuje, že když loď stojí, tak ji žádné kormidlo neuřídí a že monetarismus opírající se o nulové sazby vlastně už nefunguje? Proto je třeba skutečně vážně debatovat, jaké kroky povedou k hospodářskému oživení aspoň v nějaké dílčí míře, co jsme schopni zvládnout na českém území. Nezjednodušujme komunikaci s občany, s politiky i s odbornou veřejností na heslo boje za minimalizaci schodku.
Je nepochybně důležité udržet zadluženost v určitých racionálních mezích, ale nemělo by se to zjednodušit pouze do této podoby. Jak to, že nám z debaty i z programového prohlášení vypadla celá oblast koupěschopné poptávky? Vždyť už první čísla o vybrané DPH a spotřební dani ukazují, že se méně nakupuje. Odhad na celý rok 2009 je, že bude výpadek 25 miliard z DPH. Potřebujete další signály? Copak nevíte, že je faktem stagnace reálných příjmů spodní většiny našich domácností? Opakuji: spodní a většiny. Jenom nízká inflace v tomto období, která asi dlouho stejně nevydrží, vedla k tomu, že doslova tyto domácnosti nezchudly i ve svém průměru. Pokud se nebudeme držet průměru, tak tam chudnutí už dávno běží.
Vládní prioritou má být boj s nezaměstnaností. Je to priorita, která jaksi není ošetřena ani verbálně, ani koncepčně. Mnoho slov jsem v programovém prohlášení na toto téma nenalezl. Je jasné, že nezaměstnanost bude letos velká, že to bude znamenat růst dávek v nezaměstnanosti, ale ani tato situace nemůže otevřít dveře k tomu, že by se měla zvyšovat tvrdost systému pojištění v nezaměstnanosti, že bychom i nadále měli snad uvažovat, že ztráta zaměstnání je jakýmsi individuálním selháním a že se nejedná o selhání systému, za který jednotlivci, kteří poctivě práci hledají, nenesou odpovědnost. Připomínám, že tíži zaměstnanosti nese především sektor malého a středního podnikání. Jestliže v tomto roce se má zdvojnásobit, možná ztrojnásobit počet krachujících firem, je to opět signál, že v této oblasti se udělalo málo a že opatření, které předjednala předchozí vláda, nejsou dostatečná.
K jednotlivým problémům, které někdy pochopitelně, někdy méně pochopitelně v programovém prohlášení nejsou rozebrány. Testem bude nepochybně rozpočtová politika. A tady musím říci, že mi zcela chybí určení krizových úprav už letošního rozpočtu, rozpočtu na rok 2009, a také samozřejmě realistický návrh na rozpočet 2010, který bude předán příští Sněmovně a s minimální šancí na významné změny předán i nové vládě, která vzejde z nových voleb. ***