(15.50 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Kalousek. Připraví se pan poslanec Langer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych předeslal vzhledem k nejčerstvějším informacím, které jsem si před chvílí četl na internetových serverech, že vystupuji jako člen KDU-ČSL a člen poslaneckého klubu KDU-ČSL.
Ano, já jsem avizoval svůj odchod ze své strany v nejbližších dnech a zcela jistě k němu dojde. A dojde k němu v okamžik, kdy se pro to rozhodnu já, určitě to za mne nebude rozhodovat žádný jiný politik a určitě ne politik, kterému se líbí říkat: strana bude mluvit jenom jedním hlasem, a to mým hlasem, a to i za tu cenu, že bych v té straně byl sám.
A nyní dovolte, abych se velmi stručně vyjádřil k žádosti o důvěru vládě a k jejímu programovému prohlášení.
Pane předsedo vlády, vážení členové vlády, převzali jste svůj úkol v mimořádně obtížné situaci, já se domnívám, že asi v úplně nejobtížnější situaci, v jaké kdy byla Česká republika od doby svého založení. Věru vám nelze závidět. Já si velmi vážím toho úsilí, které jste věnovali sepsání programového prohlášení, ale podle mého soudu by v zásadě stačila jedna jediná věta. Ta věta by zněla asi takto: Pokusíme se kompetentně spravovat zemi během permanentní volební kampaně politických stran.
Mně by tato věta stačila, protože si myslím, že je stoprocentně výstižná, a současně se obávám, zda v ní není zaklet neřešitelný rozpor, jeden či dva. Já pevně doufám, že ne, ale jsem příliš stár na to, abych byl takový optimista. Proto mi nezbývá nic jiného v této chvíli, než vám popřát hodně sil a štěstí. Nezbývá mi nic jiného, než vám jako váš bývalý kolega nabídnout všechny své síly a pomoc vždy, kdy budete pokládat za vhodné si o tuto pomoc a spolupráci říci.
Moji důvěru máte a já ji jako člen KDU-ČSL, člen klubu KDU-ČSL vyjádřím svým hlasováním. Přeji hodně štěstí nám všem. (Potlesk z vládních lavic a ve sněmovně.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Langer. Připraví se pan poslanec Svoboda Cyril. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, opakovaně zde zaznělo, že základním úkolem této vlády je být vládou nepolitických, chcete-li nestranických odborníků, jejichž jediným hlavním cílem je zodpovědně spravovat naši zemi do konání předčasných parlamentních voleb na podzim tohoto roku.
Jsem dalek tomu, abych hodnotil jednotlivé členy vlády z pohledu toho, nakolik dosud se úspěšně či méně úspěšně zhostili úkolu býti nestranickým, nepolitickým odborníkem. Dovolím si vyjádřit svůj soud pouze vůči jednomu z členů této vlády, člověku, který byl jmenován a vykonává post ministra vnitra, panu Martinu Pecinovi, a to ze dvou oblastí. Za prvé je to oblast programového prohlášení vlády a za druhé z pohledu prvních konkrétních kroků, které ve své funkci ministra vnitra učinil.
Nejprve tedy programové prohlášení vlády. Považuji za chybné a řekl bych nešťastné, že v programovém prohlášení vlády absentuje, a vnímám to jako rezignaci na dosažení tohoto cíle, zřízení a zajištění nezávislé kontroly a nezávislého vyšetřování trestné činnosti páchané příslušníky bezpečnostních sborů. V Poslanecké sněmovně jest legislativní základ tzv. generální inspekce bezpečnostních sborů. Na konceptu nezávislého vyšetřování trestné činnosti bezpečnostních sborů se Poslanecká sněmovna víceméně shodla a v tomto smyslu je to projekt, který je připraven a který je hoden realizace právě prostřednictvím vlády nestranických odborníků.
Považuji současně také za chybné, že v programovém prohlášení vlády zcela absentuje zmínka o pokračování reformy Policie České republiky. Jedná se o nejrozsáhlejší změnu tohoto bezpečnostního sboru za posledních padesát či šedesát let, změnu, která získala politickou podporu jak v Poslanecké sněmovně, tak také v Senátu, a tato vláda nemá, má-li být vládou nestranických odborníků, mandát k tomu, aby v této oblasti dělala cokoli jiného, než jen udržela ten chod takovéto zásadní změny.
V programovém prohlášení vlády také postrádám zmínku o dokončení jednoho z klíčových transformačních projektů, jímž je transformace státního podniku Pošta na akciovou společnost. Chci zde zdůraznit slovo transformace, tedy změna právní formy, nikoli tedy privatizace tohoto podniku, a dodávám, že jsem byl, jsem, zůstávám a také zůstanu přesvědčeným zastáncem toho, že Česká pošta jako strategický podnik českého státu by měla i v budoucnu zůstat pod plnou kontrolou českého státu. Nicméně nová doba, nové výzvy, velmi tvrdá konkurence na trhu poštovních služeb si s sebou nese i nové výzvy a těm tak velký podnik a tak důležitý podnik může podle mého hlubokého přesvědčení čelit právě změnou právní formy v akciovou společnost stoprocentně vlastněnou českým státem.
V programovém prohlášení nicméně oceňuji poměrně rozsáhlou pasáž, která se věnuje problematice veřejné správy a eGovernmentu. Nicméně byl bych velmi rád, aby na jedné straně se vláda nehlásila v programovém prohlášení k tomuto cíli, který až na poslední dobu, kdy byl ze strany jednoho poslaneckého klubu brán jako beranidlo a možnost vymezit se vůči někomu, získával a procházel díky naprosto průřezové podpoře, a to jak v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu, aby na straně druhé jednotlivými kroky a prohlášeními členů vlády včetně pana ministra vnitra byl tento záměr zpochybňován.
Pokud jde o konkrétní kroky. Z mého pohledu považuji za velmi těžko akceptovatelnou změnu, ke které došlo na Ministerstvu vnitra a která měla vlastně charakter prvního personálního opatření pana ministra Peciny, a to jest, že se prvním náměstkem ministra vnitra stal policista. Považuji to za velký krok zpět. Považuji to za krok zpátky k ministerstvu policie a připomínám, že to je první policista od listopadu 1989, který působí na Ministerstvu vnitra v pozici náměstka ministra vnitra, a dokonce prvního náměstka ministra vnitra. Jen pro osvěžení paměti připomínám, že posledním policistou na Ministerstvu vnitra byl nechvalně známý šéf státní bezpečnosti generál Lorenc.
Nechci dále rozvádět toto rozhodnutí, nicméně přinese s sebou nepochybně velmi paradoxní situace. Kdo je komu nadřízeným, zda první náměstek ministra vnitra, plukovník Jiří Komorous, je nadřízen policejnímu prezidentovi, brigádnímu generálovi Oldřichu Martinů, nebo zda policejní prezident, brigádní generál Oldřich Martinů, je nadřízen prvnímu náměstku ministra vnitra, plukovníku Jiřímu Komorousovi. ***