(14.50 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Kalousek. Připraví se pan poslanec Krátký. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové, i mně dovolte, abych poděkoval paní ministryni zdravotnictví nejenom za odvahu, se kterou vystoupila, ale především za brilantní argumentaci. Výrazně tím zkrátila můj diskusní příspěvek, protože již nemusím opakovat obavy, které jsou zcela na místě, a sice obavy z maďarizace rozpočtových systémů.
My samozřejmě můžeme zrušit svou politickou vůli regulační poplatky, můžeme je i výrazným způsobem omezit, ale tím se nijak nezbavíme objektivního problému, který tady existuje, a nemilosrdného trendu neustále zvyšujících se nákladů na zdravotní péči, která souvisí se dvěma faktory: za prvé s prodlužující se délkou lidského života a zlepšováním jeho kvality a za druhé s dynamickým rozvojem vědy a výzkumu jak v oblasti diagnostiky, tak terapie v lékařské badatelské disciplíně. To s sebou logicky přináší daleko, daleko větší náklady. Je to onen problém, kterému se říká problém spojený se stárnutím populace. Chceme-li, aby poslední léta stále se prodlužujícího života, která jsou logicky z hlediska zdravotní péče těmi nejdražšími, byla důstojná, a to snad všichni chceme, tak nemáme jinou šanci, než do systému vnést více spoluúčasti.
Já si uvědomuji, jak mimořádně politicky nepopulární je to věta. Právě proto by mělo být povinností odpovědných politiků tuto prioritu opakovat. Pro dostupnou zdravotní péči pro všechny pro budoucnost je nezbytné více spoluúčasti, více spoluúčasti, více spoluúčasti, více solidarity lehce nemocných s těžce nemocnými, uvědomění si, že banální choroby, které mě potkají se stejnou pravděpodobností, jako si musím jít koupit boty, na to také nejsem pojištěn, na ty bych měl počítat ve svém rodinném rozpočtu a pojištěn jsem na skutečně nákladnou a drahou léčbu závažných chorob.
Můžeme se dohodnout také opačně. I to je teoreticky možné, že všechny banální choroby a jejich léčby budeme mít zcela zdarma. Pak ovšem nepochybně se nebude dostávat prostředků na těžká onemocnění závažných chorob, na drahé operace, na které se budeme muset nějakým způsobem individuálně zajišťovat, buď se na ně připojišťovat, nebo na ně šetřit pro případ, že by nás potkaly. To je samozřejmě model, který bych nedoporučil. Ale i ten je možný.
To, co možné není, je, aby bylo úplně všechno zadarmo a bylo to pro stále se prodlužující lidský život dostupné v plném rozsahu úplně pro všechny. Pak nutně, pokud budeme rezignovat na vyšší spoluúčast, musí nastat situace, kdy to prostě pro všechny nebude. My jsme tu situaci zažili myslím všichni, jak tady sedíme v Poslanecké sněmovně, kromě nejmladších. Ještě před 25 lety, když vám bylo přes 50 let a selhaly vám ledviny a nebyl jste nomenklaturní kádr nebo jste neměl nějakou jinou výjimečnou protekci, tak vás prostě nechali umřít, protože dialyzační jednotka nebyla k dispozici a už se nevyplatilo vás léčit. (Nesouhlasné hlasy zleva.)
To je samozřejmě velmi levné. Umřít je z hlediska nákladů na zdravotní péči mimořádně šetrné a přináší to s sebou i mimořádné úspory v penzijním průběžném systému, což je samozřejmě druhý rozpočtový systém, který se stárnutím populace souvisí bezprostředně. Ale je to ta cesta, kterou chceme jít? Po volbách jakýchkoliv, ať už bude politická reprezentace, která o tom bude rozhodovat jakákoliv, levicová, či pravicová, nezbaví se onoho rozhodování mezi Skyllou a Charybdou, kdy na jedné straně je rozhodnutí o větší spoluúčasti a na druhé straně, pokud nebude rozhodnutí o větší spoluúčasti, je rozhodnutí o snížené úrovni zdravotní péče. Jedno, nebo druhé! To je rovnice, ze které neutečete. Aritmetika rozpočtových systémů v souvislosti s demografickou křivkou je neúprosná.
Já jsem přesvědčen, že sociální je více spoluúčasti, větší solidarita lehce nemocných s těžce nemocnými. Můžeme samozřejmě regulační poplatky nahradit nějakým jiným regulačním nástrojem, ale nechápu, proč bychom měli jeden nástroj, který už běží, nahrazovat nějakým jiným. Ale nikdo nezbaví žádnou politickou reprezentaci tohoto rozhodnutí. Buď více individuální spoluúčasti, nebo nižší úroveň zdravotní péče. Kdo vám bude říkat, že možné je obojí, lže a nevěřte mu. Je to populista. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Exner, poté pan poslanec Šlajs, poté pan poslanec Křeček. S faktickou poznámkou pan poslanec Exner, pane poslanče Krátký. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Myslím si, že na mimořádně úspěšný demagogický projev pana poslance Kalouska je potřeba reagovat. Uvedl, že se prodlužuje délka života, tím pádem je delší a větší potřeba lékařské péče. Uvedl, že je možné zlepšování kvality péče, a tudíž si na to musíme více platit.
Pane poslanče, to se týká absolutně všech zemí, i těch, které neplatí poplatky, ani je neuvažují platit. Až vyčerpáme to, co teď jste řekl, že je naprosto nezbytné, z poplatků, jak budeme postupovat dál? Potom zvýšíme znovu spoluúčast o další věci, anebo potom budeme postupovat jako všichni ostatní? Řekl jste také, že lidé chtějí jakoby všechny zadarmo. Dovolte, abych vás upozornil, že podle naší ústavní listiny nic není zadarmo. Všechno je na základě všeobecného zdravotního pojištění. Jestliže lidé více vydělávají, jestliže se prodlužuje věk a prodlužuje se doba, kdy vydělávají, tak také všichni více platíme na zdravotní pojištění a není žádný důvod k argumentaci, kterou jste tady právě předvedl. (Potlesk zleva.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Šlajs, Křeček a poté pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Šlajs: Pane předsedo, dámy a pánové, zní tady krásná slova. Já bych chtěl vznést dotaz na paní ministryni. Vím, že se nedá měřit zdravotnictví jenom ekonomikou. Ona je důležitá. Kolik tedy bylo vybráno skutečně na zdravotních poplatcích v roce 2008? Kolik byla režie, kolik stály automaty, kolik stáli zaměstnanci, kteří jako jedinou náplň práce mají na různých recepcích tyto poplatky prodávat? A na druhou stranu, jaký byl výpadek z veřejného zdravotního pojištění? Parlament zákonem zastropoval platbu zdravotního a sociálního pojištění pro lidi s příjmem čtyřnásobku průměrné hrubé mzdy. Tady došlo jednoznačně k výpadku z veřejného zdravotního pojištění. V roce 2008 byla inflace 6,3 % . Předpokládám, že inflace ve zdravotních službách byla dokonce vyšší, a ptám se, o kolik stát navýšil, respektive valorizoval platby za státní pojištěnce. Já si myslím, když tato čísla dáme dohromady, že vznikne nějaký výsledek. Já si myslím, že záporný.
Paní ministryně, když byste mi mohla tato čísla objasnit. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Křeček, připraví se s faktickou pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***