(15.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Přeje si ještě někdo další vystoupit v obecné rozpravě? Ne. Končím obecnou rozpravu.
Pane senátore, máte zájem o závěrečné slovo uprostřed mezi obecnou a podrobnou rozpravou, chcete se ještě vyjádřit jako předkladatel? Dobře. Je to vaše svaté právo, máte slovo.
Senátor Jaroslav Kubera: Chci, paní předsedající, protože mám důvodné podezření, že se tady někdo snaží mi zabránit v odchodu, protože ví, že v Senátu se bude za chvíli hlasovat o materiálu, o kterém mluvil pan Kasal, a bylo by velmi milé, kdybych nebyl přítomen. Pak bych se zařadil mezi ty, co jsou proti, ale nebyli tam. A já to tam mám zařízené, oni nebudou hlasovat, dokud nepřijdu, takže to máte marné.
Já se vyjádřím k tomu - a nebudu už tady pak absolvovat podrobnou rozpravu - z těch návrhů, které nesměřovaly k těm jiným, co tady je zvykem a u nás ne, k těm se vyjadřovat nebudu, ale ty návrhy, které tu skutečně padly, jsou všechny k diskusi a žádný z nich nebyl k nějakému zavržení. Jsou to skutečně vážné návrhy, o kterých budeme diskutovat. Myslím, že může dojít ke shodě i mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, pokud dojde ke shodě v Poslanecké sněmovně.
My jsme to na výboru diskutovali poměrně dlouho. Mně tam třeba vadí to 101, 120. Jak jsem řekl, 120 si může dělat co chce, může stanovit vedoucí úlohu lidové strany na věčné časy, když těch 120 lidová strana sežene, což se jí asi pravděpodobně nepodaří, ale to je věc diskuse.
Já třeba hluboce nesouhlasím s tím, aby se počet poslanců měnil na 199 nebo 201, protože mně připadá, že v našem Parlamentu nebo v Poslanecké sněmovně ani bonus pro vítěze voleb ve výši 20 poslanců nezaručuje, že nebude 20 přeběhlíků, takže že by jeden hlas mohl nebo nemohl něčemu pomoci, si nemyslím.
Ale já už vás nebudu zdržovat. Já nemohu mluvit za celý Senát, ale s kolegy jsem o tom hovořil a budou velmi vstřícní k vašim pozměňovacím návrhům. Myslím si, že oboustrannou diskusí dojdeme k nějakému smysluplnému výsledku.
Přeji vám hezké jednání a odcházím hlasovat proti Lisabonské smlouvě, a pak požádáme prezidenta, aby ji nepodepsal, než dáme další ústavní stížnost. Na shledanou.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Na shledanou, vážený a milý pane senátore. O slovo se přihlásil zpravodaj tohoto návrhu zákona pan poslanec Jičínský. Vážený pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vyslovil bych lítost, že můj ctěný kolega, pan senátor Kubera, už neměl čas, aby vyslechl mé stanovisko, ale protože naše stanoviska jsou známá, tak si nemyslím, že by o něco významného přišel.
Já chci říci jen pár slov k diskusi, která proběhla, byť se vyznačovala tím, čím poslanecké diskuse často trpí, že to je onen, jak říkají Francouzi, dialog hluchých. Zejména to předvedla k mé lítosti paní kolegyně Dundáčková, která vůbec ve svém vystoupení nereagovala na jednání a diskusi ústavněprávního výboru, kde celá řada jejích stanovisek byla problematizována právě proto, že neobstojí z hlediska ústavní teorie. Tím ale nechci Sněmovnu zatěžovat. Nemyslím si, že teď je příležitost, abychom vedli o určitých otázkách dlouhou diskusi.
Jenom k tomu, co tu říkal pan místopředseda Kasal. O historii přijímání ústavy by se samozřejmě dalo hodně mluvit. Já mohu vyslovit lítost, že tehdejší většina v České národní radě se odmítla vůbec zabývat návrhem, který předložili poslanci sociální demokracie. Kdyby vzali tento návrh v úvahu, možná že některé problémy, které dnes máme, nemusely být, protože řešení tam navržená byla jiná. Byla z hlediska praxe, kterou jsme zažili a kterou zažíváme i teď, schůdnější. Ale plakat nad rozlitým mlékem, které bylo rozlito už tak dávno, se samozřejmě nemá, takže já tyto věci připomínám jenom proto, že vy jste o tom hovořil. Dovolil jsem si vás teď oslovit přímo, ale myslím, že to není v takové souvislosti, která by tomu bránila.
Tyto věci tady prostě jsou a stojí za to o nich uvažovat. Tady je obecnější problém. Paní kolegyně Dundáčková mluvila o tom, že řešení, které Senát předložil, nebylo účelové. Pan místopředseda Kasal správně replikoval, že každé právní řešení, každé, i ústavní řešení je účelové, protože něco se tím má dosáhnout. Kdyby se nechtělo něco dosáhnout, tak se žádné řešení nebude ani přijímat.
Jenom abychom nezapomněli číslo 16, značí určitou dobu trvání této Poslanecké sněmovny, a myslím, že si vzpomínáte, že to byla také doba, kdy tehdejší hlavní vládní strana požadovala předčasné volby a jednou z cest by tehdy mohlo být přijetí tohoto návrhu, kdyby se pro to dosáhlo oné většiny. To jen abychom zase ty historické souvislosti, byť je to historie nová, nepřehlíželi.
Já jsem určitý návrh dal, o něm se teď hlasovat nebude. Prošli jsme druhým čtením, budou tady vzneseny pozměňující návrhy, z nichž některé jsme dostali písemně, a nechť tedy ve třetím čtení Poslanecká sněmovna rozhodne tak, jaká bude její vůle.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám. Zahájím rozpravu podrobnou, do které mám zatím dvě přihlášky, a to přihlášku paní poslankyně Jacques, jak ji avizovala v rozpravě obecné, a poté přihlášku pana kolegy Bendy, který také v obecné rozpravě avizoval, že vystoupí v rozpravě podrobné. Paní kolegyně Jacques, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Jacques: Děkuji vám, paní předsedající. Pouze bych se chtěla přihlásit k pozměňovacím návrhům, které vám byly rozdány do lavic a o jejichž obsahu jsem hovořila v obecné rozpravě. Věřím, že najdou vaši podporu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Pane poslanče Bendo, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, jak jsem avizoval v obecné rozpravě, chci navrhnout změnu, která by dosavadní text změny ústavního zákona ve znění Senátu, nového písmene c), nahrazovala textem jiným. To znamená místo dosavadního textu by byl nový článek 35 odstavec 2 ústavy, který by řekl: "Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, se kterým vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců." To je ono řešení, které vám nabízím jako možný kompromis - třípětinová většina bez dalších podmínek, prezident musí rozpustit.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Eva Dundáčková. Vážená paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji. Já svého slova využiji také k tomu, abych ještě krátce replikovala na rozpravu, která tady proběhla. Omlouvám se za označení těch návrhů, nebo popsání účelovosti či neúčelovosti návrhů. Měla jsem správně použít spíše slovo populismus. Ano, návrhy zákonů jsou účelové, neměly by býti populistické, to znamená takové, které slibují něco, co ve skutečnosti nechceme splnit. Vyjádřila jsem se nepřesně, přijímám kritiku.
Teď mi prosím dovolte, abych do tohoto návrhu tisku načetla také jeden pozměňovací návrh, a sice navrhuji, aby z ústavního zákona České republiky byl vypuštěn z článku 27 odstavec 3, který říká, že za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
Je to návrh, který podávám Poslanecké sněmovně poněkolikáté. Nepodávala bych jej, kdybych se domnívala, že může projít původní materie, a tedy ona změna, která se týká možnosti rozpuštění Poslanecké sněmovny, ale protože už také paní kolegyně Jacques využila toho prostoru pro to, aby navrhla některé změny ústavy a podala pozměňovací návrhy, které se bezprostředně netýkají podaného návrhu, nicméně se vztahují k Ústavě České republiky, využívám tohoto návrhu rovněž.
Ještě k původnímu návrhu. Problém mezi rozpuštěním a zkrácením spočívá v tom, že pokud bychom požádali usnesením - jak navrhuje Marek Benda - prezidenta republiky o rozpuštění a on by následně musel, ne tedy mohl, rozpustit Poslaneckou sněmovnu v případě, že je vláda v demisi, což je situace nynější, tak pak dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny okamžitě a k vypsání voleb do 60 dnů, a je to tedy kratší cesta k předčasným volbám, nicméně cesta, která znamená, že poslanci, kteří byli rozpuštěni, již nemají nárok na poslanecké požitky a ve výkonu svého mandátu končí. To je možná jeden z problémů, proč část Sněmovny nechce na tento návrh přistoupit.
Považujte to prosím jen za korektní konstatování, abychom se vyhnuli možným diskusím, co, kdo a proč chce a nechce.***