(15.20 hodin)
(pokračuje Tejc)
A já bych chtěl znovu upozornit na jeden argument, který tady zaznívá opakovaně: zkrácení funkčního období Poslanecké sněmovny není totožné s jeho prodloužením. Pokud se poslanci rozhodnou, že lidu, který je suverénem podle ústavy, vrátí jeho právo rozhodnout o tom, kdo v Poslanecké sněmovně zasedne, je to v souladu s tím, jakým způsobem je konstruována ústava, na čem je založen demokratický právní řád. Pokud by se rozhodli o prodloužení svého mandátu, potom by to samozřejmě bylo koncem demokracie. Takže v tomto smyslu nelze tyto dva instituty srovnávat a argumentovat jimi. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: S faktickou poznámkou paní poslankyně Eva Dundáčková. Vážená paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní místopředsedkyně, já jsem byla přímo vyzvána či atakována panem kolegou Škromachem, tedy vaším prostřednictvím mu vzkazuji, že nejsem nikterak nervózní, neb jsem se rozhodla, že do Poslanecké sněmovny již kandidovat nebudu, a toto mé rozhodnutí mě velmi osvobodilo a také proto mohu vidět některé věci ostřeji a možná je i ostřeji formulovat.
Tento návrh nepovažuji za účelový a trochu se obávám situace, že třeba dojde k tomu, že někdo zpochybní ústavní zákon, na kterém se politické strany dohodly, a že možná ani k těm předčasným volbám nedojde, minimálně bude taková situace vytvářena a bude vytvářena ryze účelově. A já myslím, že tento návrh nevede k tomu, abychom se dostali k volbám později. Naopak, může vést k tomu, abychom k volbám dospěli ve velmi krátké době.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám. Nyní řádně přihlášený místopředseda Poslanecké sněmovny pan poslanec Jan Kasal. Vážený pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, už jsem se hlásil před časem, takže už tady mnoho z toho, co jsem chtěl říct, odeznělo. Nicméně mi to dává příležitost, abych na některé věci reagoval.
Vážím si toho, co tady řekl pan poslanec Tejc o ústavě. Zachoval se tady jako vykladač ústavního práva, jako ústavní soudce, což mu jistě dává dobrou budoucnost, ale v tuto chvíli ve Sněmovny si myslím, že takovéto předpoklady jsou trošku nadbytečné.
Stejně tak bych se chtěl ohradit, a to není jenom záležitost, která se týká projednávání tohoto zákona, ale tady v České republice se zvyklo používat slovo "účelový" jako něco nemravného. Já si nemyslím, že účelový je něco nemravného. Prostě každá norma, každý návrh snad má svůj účel. To není nic, za co by se navrhovatel měl stydět. Nebo ano? Jestliže ano, nechť mi někdo vysvětlí, v čem je ten problém.
Vítám také, že pan poslanec Opálka je v podstatě spokojen s tím, kam jsme se dostali jako Česká republika. Mě to překvapuje, já si nemyslím, že ta situace je nějaká mimořádná, a myslím si, že jsme mohli být v podstatně komfortnější situaci, např. tehdy, kdyby se o důvěře vládě hlasovalo 1. července, ale budiž, pan poslanec Opálka i jeho klub je spokojen. Tak.
A teď k podstatě toho zákona. Já si myslím, že důležité tady zaznělo. První věc. Určitě i KDU-ČSL souhlasí s tím, aby kvorum ze 101 bylo povýšeno na 120. Určitě souhlasíme s tím, aby prezident neměl na libovůli, zdali učiní, nebo neučiní - prostě učiní. S čím bych měl trošku problém, to je formulace, kterou tady řekl Marek Benda, to znamená že prezident usnesení Sněmovny může navrhovat. Prezident nemůže navrhovat usnesení Sněmovny, Sněmovna v tomto je naprosto autonomní a myslím si, že tuto samostatnost bychom si měli podržet.
Moje otázka a důvod, proč jsem před vás předstoupil, je: kdybychom přijali před rokem, dvěma, třemi, tisk 16 s těmi modifikacemi, o kterých jsem hovořil, byli bychom v lepší situaci, nebo v horší situaci? Já jsem přesvědčený o tom, že bychom byli v daleko lepší situaci. A nevidím nejmenší důvod, proč bychom tuto situaci měli zhoršovat tím, že tento tisk odmítneme nebo ho nebudeme projednávat nebo ho odsuneme do dalšího volebního období. Já si myslím, že ten tisk byl dobře míněn, v dobré době, že Poslanecká sněmovna nevyužila mechanismy, které má k diskusi nad podobnými náměty, že jsme se dostali do situace, kdy ústavněprávní výbor, komise pro změnu ústavy prostě nekonala. Číslo tisku 16 svědčí o tom, že se k tomu dostáváme po třech letech, a je mi to líto.
Otázky, zda je ústavní, nebo neústavní, nebo co je víc ústavní, zdali ten námět, který podpoříme nebo podpoříte příští týden, ohledně zkrácení volebního období. Prosím pěkně, 120 poslanců je prostě suverénem v této zemi a těchto 120 poslanců a 49 senátorů minus nepřítomní, samo sebou, mohou přijmout jakoukoli změnu ústavy. A potom je tato debata, jestli to je, nebo není ústavní, zbytečná.
Jiná věc je, co odpovídá duchu ústavy. Co odpovídá duchu ústavy, o tom se mohou vést dalekosáhlé spory. Já bych na příkladu dnešního dne chtěl využít znalost situace před - kolik to je? - 17 lety nebo kolik, kdy jsme tuším 10. prosince přijímali Ústavu České republiky, která platí, zákon 1/1993 Sb. Tehdy vůbec nikoho nenapadlo, a říkám to naprosto zodpovědně, že bychom se mohli dostat do situace, že Poslanecká sněmovna ústavní většinou a Senát ústavní většinou, jak pevně doufám, přijme smlouvu, v tomto případě Lisabonskou, a že by prezident republiky měl právo tuto smlouvu nepodepsat nebo oddalovat podepsání této smlouvy. Zodpovědně říkám, že kdyby v roce 1992 někoho toto napadlo, tak se do ústavy dostal článek, že v případě, že Parlament České republiky, tedy Poslanecká sněmovna a Senát, schválí smlouvu ústavní většinou v obou komorách, tak prezident ne že může, ale musí podepsat.
Já bych chtěl využít této příležitosti a chtěl bych pana prezidenta, pokud nás poslouchá, vyzvat, aby neotálel, protože toto ústavní právo mu prostě nebylo ústavodárci dáno. Jestliže to v ústavě chybí, tak to je možná z jeho pohledu opomenutí, z mého pohledu to může být také opomenutí, ale zodpovědně říkám, že kdyby nás takováto možnost před těmi x lety napadla, tak jsme to do té ústavy dali, protože žádný člověk, ani prezident republiky, nemá právo vzdorovat ústavní většině Poslanecká sněmovny a Senátu.
Já se omlouvám, že jsem využil této příležitosti k tomu, abych toto řekl, ale považuji to za nezbytné, abych při projednávání ústavního zákona toto sdělil.
Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane místopředsedo. S faktickou poznámkou pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vaším prostřednictvím bych chtěl sdělit kolegovi Kasalovi, že jsme se asi špatně poslouchali. Já jsem nemluvil k meritu věci, já jsem využil faktickou poznámku, kterou mi umožňuje zákon o jednacím řádu, abych reagoval na poznámku paní kolegyně Dundáčkové, kdy obvinila levicové poslance z toho, že zneužili situace a vytvořili tuto politickou situaci v naší republice. Já rozumím tomu, že lidová strana asi není spokojena se současným stavem, ztrácí ve vládě své ministry, kupodivu tam zůstávají náměstci. Kdoví, jak to všechno dopadne, ale nevkládejme si do úst to, co jsme neřekli nebo nemysleli. Šlo opravdu jenom o faktickou poznámku k jednomu rčení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Pane místopředsedo Kasale, máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já zachovám směrem k panu poslanci Opálkovi vlídný tón a chtěl bych ho ubezpečit, že pokud se KDU-ČSL rozhodla nevstupovat do nastupující vlády, tak k tomu měla velmi dobré důvody. Na rozdíl od vás, prostřednictvím paní místopředsedkyně, jsme do té vlády byli zváni a my jsme tuto nabídku nevyužili z dobrých důvodů. To vidíte nakonec sami.
Co se týče dalších věcí, já si myslím, že Komunistická strana Čech a Moravy v příští vládě bude mít docela slušné zastoupení.
Děkuji za pozornost. ***