(Jednání pokračovalo ve 14.36 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci - chtělo by se mi říci i vážení členové vlády, ale nesedí-li někdo menšího vzrůstu za horizontem mého pultíku - nesedí - říci to nemohu. Tedy současně s přivítáním a zahájením odpoledního jednání prosím, zdali by někdo z místopředsedů vlády byl tak velice laskav a dostavil se na naše jednání. Než se tak stane, a já pevně věřím, že to bude v nejbližších okamžicích, seznámím vás s naším odpoledním programem. Je trochu komplikovaný, ale ne příliš.
Nejprve se budeme věnovat pevně zařazenému bodu 89, to je sněmovní tisk 543, poté bodům ve schváleném pořadí, což je bod 35, je to druhé čtení, a teoreticky bychom mohli přikročit i k návrhům zákonů z bloku prvního čtení. Včera přerušené body 31, 32 a 34, tedy sněmovní tisky 743, 768 a 770, lze projednávat až od 16.05, nicméně protože hospodářský výbor tento tisk - jedná se o bod 31 - projednal, ale nerozdal nám usnesení výboru, ale pouze záznam z projednávání ve výboru, domnívám se, že bychom tuto lhůtu nemuseli akceptovat, resp. nemuseli bychom se striktně držet jednacího řádu v části, která se týká dostatečného času pro seznámení s usnesením, a mohli bychom tedy po bodu 35 přejít k přerušenému projednávání bodu 31, 32 a 34. Jestli toto nikdo nezpochybní, domnívám se, že se pohybujeme v legálním prostoru.
Současně vám připomínám, že v 16.30 proběhne blok voleb, tedy body 159, 160 a 161, jak jsme včera odhlasovali. Poté jednání 56. schůze přerušíme do úterý 12. května a zahájíme ji po skončení 57. schůze, která byla svolána právě na úterý 12. května ve 14 hodin.
Současně si vám i v tuto chvíli dovolím připomenout, že v pátek 8. května bude v prostorách Poslanecké sněmovny probíhat den otevřených dveří, čili vše, co si zapomeneme na lavicích, bude nenávratně ztraceno.
Děkuji vám za pozornost. Ještě jednou poprosím někoho z místopředsedů vlády, zdali by byl tak laskav a dostavil se na jednání Sněmovny.
Jestli nebudete mít námitek, zahájím projednávání bodu 89, z úcty k panu senátoru Liškovi. Byla bych nerada, aby zde čekal do doby, než se dostaví místopředseda vlády. Bod
89.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 203/2005 Sb.,
o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky
Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky,
Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky
/sněmovní tisk 543/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 543/1. Z pověření Senátu předložený návrh zákona uvede senátor Jiří Liška, kterého srdečně vítám. Vážený pane senátore, prosím, ujměte se slova.
Senátor Jiří Liška: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych vám představil předkládaný návrh novely zákona č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy.
Myslím si, že je potřeba připomenout, jaký byl účel a smysl tohoto zákona, který byl přijat před třemi, vlastně dnes už čtyřmi lety. Cílem bylo zmírnit některé nejvážnější a nejzřetelnější křivdy, které byly našim občanům způsobeny vpádem a přítomností okupačních armád na území tehdejšího Československa. Stát se tímto zákonem přihlásil k odpovědnosti za selhání v jedné ze svých základních povinností, a to v obraně před vnějším nepřítelem. Jako forma kompenzace způsobené újmy bylo zvoleno alespoň odškodnění lidí, kteří byli v souvislosti s pobytem cizích armád zabiti, zraněni nebo znásilněni. Stanovená výše odškodnění odpovídala finančním relacím z doby schválení zákona. Někteří z vás si určitě pamatují, jak dlouze se o tom debatovalo a nakonec se přihlédlo k výši jednorázových částek, které byly vypláceny podle přijatých právních norem např. účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům nebo lidem po válce odvlečeným do Sovětského svazu.
Úmysl zákonodárců byl tehdy zřejmý - oběti okupace odškodnit v rozsahu odpovídajícím změněným společenským poměrům po pádu komunistického režimu a přiměřeně k jiným současným zákonům řešícím náhradu škody. V příkrém rozporu s tímto záměrem je však ustanovení zákona o tom, že nárok na odškodnění nemají ti, kdo již dříve byli v téže věci odškodněni podle jiného právního předpisu. Co je totiž tímto jiným právním předpisem? Je to občanský zákoník platný za komunistického režimu, který v případě usmrcení přiznával kromě náhrady škody na majetku a pohřebného pouze výživné dětem a při škodě na zdraví bolestné a náhradu za ztížené společenské uplatnění. Hrazení výživného a bolestného je ze strany státu zcela jiným právním aktem, než je odškodnění obětí okupace. Výše i účel obou těchto odškodnění je zcela odlišný. Tehdejší moc samozřejmě neměla nejmenší zájem na tom, aby nějak speciálně pomáhala obětem okupace, protože by tím zpochybňovala obraz bratrské pomoci Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy.***