(16.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Vzhledem k tomu, že charakter projednávání je v určité časové tísni, jsem přistoupil k tomu, že jsem vám všem rozdal i důvodovou zprávu včetně rozsáhlého komentáře. Proto považuji za zbytečné, abych rozmlouval déle. Ti z vás, kteří se budou chtít seznámit do velkého detailu s touto navrhovanou věcí, mohou z přiložené důvodové zprávy. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak, takže podrobnou rozpravu končím a končím také druhé čtení tohoto návrhu. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce.
Předávám řízení paní kolegyni Němcové.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem našeho schváleného programu. Tímto bodem je bod číslo
21.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy
a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů
(zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 574/ - druhé čtení
O úvodní slovo požádám pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který tak učiní z pověření vlády. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji, paní předsedající. Protože se jedná o druhé čtení, opět velmi stručně. Tato novela trestního řádu má do našeho trestního práva procesního přinést nový institut, který má vést ke zrychlení soudního řízení tam, kde se obžalovaný přizná a kde zjištěné skutkové okolnosti nevytvářejí pochyby o tom, že čin byl spáchán a že byl spáchán dotyčnou osobou. Jinými slovy, pro takovéto případy se ministerstvo snažilo převzít zkušenosti ze zahraničí, jak je co nejrychleji a nejefektivněji řešit. Proto připravilo novelu, která přináší do našeho trestního práva procesního institut dohody o druhu a výši trestu.
Nechci zde podrobně popisovat veškeré náležitosti tohoto zákona, protože to jsem činil v prvém čtení, pouze konstatuji, že podobný typ odklonu má většina zemí Evropy. Pokud jej přijmeme, pak nejde o to, amerikanizovat české trestní právo, ale naopak přinést do něj instituty, se kterými mají některé zahraniční země velmi dobré zkušenosti. Jen namátkou uvedu Slovenskou republiku, která před několika lety zavedla dohody o druhu a výši trestu, a mají s tím na Slovensku velmi dobré zkušenosti, co se týče bezprostřednosti trestu, který následuje poté, co pachatel je zadržen, protože bezprostřednost trestu je druhá kategorie, která je stejně důležitá jako spravedlnost, resp. přiměřenost trestu, ve vnímání lidí a toho, jak má vypadat spravedlivá trestní politika státu.
Dámy a pánové, tento návrh byl podrobně projednán ústavněprávním výborem a já k tomu pouze konstatuji, že s některými částmi ústavněprávního výboru souhlasím, s některými ne, myslím tím s částmi usnesení ústavněprávního výboru.
Trošku mám pochyby o tom, na které trestné činy se dohoda o druhu a výši trestu má vztahovat. Původní vládní návrh počítal s tím, že se bude vztahovat pouze na, řekněme, méně závažné trestné činy, to znamená ty trestné činy, kde je horní hranice trestní sazby pět let trestu odnětí svobody. Ústavněprávní výbor toto rozšířil zásadně na veškerou trestnou činnost mimo trestné činy taxativně vyjmenované v tomto návrhu. Jde o nejvíce závažné trestné činy, kde např. důsledkem trestného činu je smrt. Chci konstatovat, že rozumím snaze poslanců takto rozšířit užití tohoto institutu a tím posílit efektivnost a rychlost trestního řízení, na druhou stranu vzhledem k tomu, že se do trestního práva procesního zavádí zcela nová věc, byl bych v jejím zavádění lehce opatrný a volil bych při prvním pokusu spíše méně radikální variantu, a tedy onu horní hranici pěti let, s tím, že pokud se v českém trestním právu osvědčí dohoda o druhu a výši trestu, nic nebrání zákonodárci, aby do budoucna rozšířil užití dohody o druhu a výši trestu i na další trestné činy. Proto jsem velice opatrný v tom, podpořit ústavněprávní výbor na rozšířený okruh trestných činů, na které se má tento institut vztahovat.
Na druhou stranu souhlasím s tím, co tento návrh také přináší, a to je snaha posílit postavení soudce, který fakticky kdykoli bude moci takovouto dohodu, resp. její návrh, odmítnout, a tím takovýto návrh padá takříkajíc pod stůl. Jinými slovy, konečné slovo při přijímání takovéto dohody vždy bude mít soudce a soudce bude tedy odpovědný za to, že veškeré zákonné podmínky pro uzavření této dohody byly splněny. Posílení postavení soudce tedy kvituji a souhlasím s tím, protože soudce by podle mého právního názoru měl mít vždycky možnost dohodu o druhu a výši trestu odmítnout.
Dámy a pánové, já jsem se pokusil stručně představit tento návrh zákona i to, jak se posunula řekněme rozprava k této normě na ústavněprávním výboru. Chci poděkovat ústavněprávnímu výboru a doufám, že tento návrh ve druhém čtení projednáme. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru, usnesení tohoto výboru nám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 574/1. Nyní požádám o slovo zpravodaje ústavněprávního výboru pana poslance Radima Chytku.
Poslanec Radim Chytka: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, ústavněprávní výbor, jak již bylo řečeno, podrobně projednal novelu trestního řádu, a to včetně s odbornou veřejností na svém výjezdním zasedání do Brna. I odpůrci tzv. dohody musí přiznat, že odborná veřejnost celkem pozitivně reaguje na novelu trestního řádu a na možnost uzavřít dohodu. Důvody jsou zřejmé. Pokud by tato novela trestního řádu byla schválena, je zjevné, že trestní řízení by se značně zrychlilo, to by pochopitelně znamenalo i menší výdaje a hlavně bychom tak účinně mohli reagovat na mizící paměťovou stopu svědků, což je starý problém justice. Nám se nedaří svědky dostat do soudních síní. Pokud po několika letech od spáchání trestného činu se tito svědci dostaví, jejich paměťová stopa je již velice slabá, státní zástupce se dostává do důkazní nouze a často je nutné trestné činy překlasifikovávat.
Jediným argumentem proti byl lidský faktor. Já bych zde však chtěl zdůraznit, že v novele trestního řádu, která je velice podrobně a velice konzervativně popsána, je několik pojistek. Za prvé, obžalovaný se musí k trestnému činu doznat, od začátku možnosti přistoupit na dohodu je povinen se toho účastnit advokát a vše končí na veřejném slyšení v jednací síni, kde - jak již bylo zmíněno panem ministrem - soudce může kdykoli tuto dohodu takzvaně smést ze stolu.
Kromě takto popsané dohody se ústavněprávní výbor zabýval oním rozšířením na nejen některé trestné činy s hranicí pěti let, ale rozšířením této novely trestního řádu v podstatě na všechny trestné činy s výjimkou závažné trestné činnosti. Nejde zde však o trestné činy v kategorii nejzávažnějších, kde jsou výjimečné tresty, jako je loupežná vražda či vražda, byly by zde vyňaty trestné činy typu znásilnění, loupež vražda, omezení osobní svobody a další.
Vážené dámy a pánové, ve znění těchto přijatých pozměňujících návrhů vám ústavněprávní výbor doporučuje tuto novelu trestního řádu schválit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji zpravodaji panu poslanci Radimu Chytkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Písemné přihlášky do obecné rozpravy nemám, ale ze svého místa se jako první hlásil pan kolega Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče, první slovo patří v obecné rozpravě vám. ***