(18.40 hodin)
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si nesouhlasit s panem poslancem Kochanem, a to z toho důvodu, že to, co tady řekl, není pravda. V zásadě fúze, která se připravuje v oblasti sloučení Vojenské zdravotní pojišťovny a Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra, je poměrně nákladná záležitost, protože hardware i software těchto pojišťoven je nekompatibilní a vyžaduje poměrně vysoké náklady v řádu set milionů korun. Já se domnívám, že pokud dojde k násilnému sloučení těchto dvou zdravotních pojišťoven, tak náklady s tím spojené se v krátkém horizontu nevrátí. Nehledě na skutečnost, že jsou tam i problémy, které se týkají ochrany dat zejména ve Vojenské zdravotní pojišťovně, protože musí plnit určitá kritéria, která souvisejí se zvýšenou ochranou dat v souvislosti s naším členstvím v NATO. To bych chtěl říct k té fúzi, která je připravována. A všichni víme, jakým způsobem se postupuje v případě fúzí, že na poslední chvíli vláda dělá změny ve správních a dozorčích radách, a to tak, aby dosáhla odvolání určitých nepohodlných představitelů managementů, případně zástupců ve správních a dozorčích radách.
Pokud se týká záležitosti podmínek, za kterých může dojít ke sloučení nebo ke splynutí zdravotních pojišťoven, tak znovu opakuji, že zákon je zcela vágní, že tyto případy nejsou ošetřeny a ministerstvo právě z těchto důvodů se snaží v rámci protikrizových opatření předložit jakési návrhy, které by měly tuto vágnost odstraňovat. Takže to, co tady řekl pan poslanec Kochan, potom zcela odporuje tomu, co se snaží ministerstvo předložit v rámci tzv. krizového balíčku, který má být údajně projednáván příští týden na jednání vlády.
Já bych tedy doporučil, aby si pan poslanec Kochan prostudoval příslušný návrh, který se týká úpravy resortních zdravotních pojišťoven, sněmovního tisku 280 z roku 1992 (?), a potom si to porovnal s tím, co tady řekl poslancům v Poslanecké sněmovně. Já se domnívám, že ten zákon je potřebný, protože ty úpravy, které zákon obsahoval, se přijímaly do zákona v době, kdy krachoval velký počet zdravotních pojišťoven, které měly své problémy, a v 90. letech se proto hledalo řešení, jak umožnit, aby klienti těchto pojišťoven, to znamená pojištěnci, mohli bezproblémově přecházet do větších zdravotních pojišťoven. Dnes tato situace není, a proto je třeba stávající zákon upravit. A o to sel my snažíme v novele, kterou tady předkládáme.
A to další zpřesnění si potom dovolím načíst v pozměňovacím návrhu. Tímto se hlásím do podrobné rozpravy. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní se do obecné rozpravy přihlásil pan ministr vnitra Ivan Langer. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vnitra ČR Ivan Langer Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, předesílám, že můj pohled na celou tuto problematiku je skutečně z jiného světa než pana kolegy Hovorky. To na jedné straně. Na straně druhé se vůbec nebráním tomu, abychom se podívali na právní prostředí, ve kterém se zdravotní pojišťovny pohybují, ve kterém fungují, abychom se zamysleli nad tím, jakým způsobem je možné zpřísnit, zpřesnit procesy, které mohou vésti ke spojování jednotlivých pojišťoven mezi sebou. Ale způsob, jakým je to zde navrhováno, považuji skutečně za přicházející z jiné planety, než je planeta Země, při vší úctě.
Hovořím teď jako ministr vnitra a chtěl bych se vyjádřit k záměru, který byl avizován v souvislosti právě s hospodářskou krizí, s cílem snížit provozní náklady pojišťoven, s cílem nasměrovat co největší objem vybraných finančních prostředků z pojistného tam, kam patří, tedy pojištěncům, tedy ke zdravotnickým zařízením, která poskytují zdravotní péči. A právě proto jsem přesvědčen o tom, že např. záměr propojit dvě pojišťovny, tedy Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, je záměrem veskrze pozitivním a správným. Byl bych velmi rád, kdybychom se tady nezaklínali větami typu "pojišťovna Ministerstva obrany musí chránit data svých pojištěnců", neboť podíváme-li se na počet pojištěnců a počet příslušníků Armády České republiky, tak zjistíme, že se jedná skutečně o pouhopouhý zlomek. Podíváme-li se na případ Policie České republiky a policistů, kteří jsou pojištěni u pojišťovny Ministerstva vnitra, potom by přece platil úplně stejný argument. Nerozumím tomu, proč bychom najednou měli hrát s kartou: no, údaje o vojácích musejí být speciálně chráněny, zatímco údaje o policistech nemusejí být speciálně chráněny, a protože platí to první a neplatí to druhé, tak není možné tyto dvě pojišťovny propojit dohromady.
Myslím si, že platí, a to chci zde akceptovat, že je nezbytně nutné se podívat na transakční náklady, které souvisejí s fúzí. To nepochybně jest argument, který je zcela validní. Nicméně takovéto změny se přece nedělají na jeden rok, ale na dlouhá léta do budoucnosti. A v okamžiku, kdy si propojíte dvoje provozní náklady dvou pojišťoven, a teď nechci hovořit o personálu, o nemovitostech, o všem, co s tím souvisí, jsem bytostně přesvědčen, že takovéto rozhodnutí je a bude výhradně a pouze ve prospěch pojištěnců. A v tomto smyslu mi připadá právní regulace, která je navrhována panem poslancem Hovorkou, špatná. Já znovu říkám, že stojí za to hovořit o tom, jak ten proces upřesnit, zpřesnit, případně zpřísnit, ale zabouchnout dveře, zamknout je a říci, že jediné možné je spojit něco s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, mi připadá skutečně jako velmi nešťastné, jako věc, která se ve svém důsledku může obrátit ne proti managementům, ne proti zaměstnancům pojišťoven, ale proti pojištěncům.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní se přihlásil do rozpravy pan kolega Jiří Carbol, poté opět pan kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Carbol: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové, já bych chtěl jenom dvě poznámky, víceméně faktické. Za prvé, nesouhlasím s tím, že pan ministr vnitra hovoří o tom návrhu jako o návrhu z jiného světa. Myslím, že to není fér. Ten návrh je naprosto racionální. A za druhé, všichni, kteří jsou v tomto sále teď přítomni, vědí, že pan ministr Julínek prosazoval ve svých plánech privatizaci zdravotních pojišťoven. Čili jestli jsme upozorňovali na to, že zákony, kterými se dneska zdravotní pojišťovny řídí, a např. i fúze se jimi řídí, nejsou dokonalé, tak jsme nikdy nebyli vyslyšeni, protože pan ministr Julínek měl jinou představu o budoucím uspořádání zdravotních pojišťoven. Takže jestli tady je jednoduchý návrh na zjednodušení fúzí, na udělání trochu pořádku v těchto věcech, myslím, že to je racionální věc.
A na závěr bych chtěl říct, že pokud se dělají změny ve správních radách pojišťoven, jako je pojišťovna Ministerstva vnitra nebo vojenská, jenom proto, aby mohlo dojít k urychlenému sloučení bez řádné diskuse pod nějakým tlakem vnějších okolností, určitě to není správné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega Ludvík Hovorka, stále v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ludvík Hovorka: Já bych chtěl ujistit pana ministra, že žijeme na stejné planetě a že si ten návrh pravděpodobně špatně přečetl, protože to sloučení je samozřejmě možné nejenom se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, ale mohou se sloučit i s jinou zaměstnaneckou pojišťovnou, ale pouze tehdy, jestliže ta pojišťovna nedosáhla stanoveného počtu pojištěnců anebo na ni byla uvalena nucená správa. To je ten podstatný rozdíl.
Druhá věc. K tomu, co říkal kolega Carbol. Já jsem se ptal již v roce 2007, proč se vymýšlí nová právní úprava v oblasti zdravotních pojišťoven, když se může zpřesnit stávající legislativa. V té době jsem od pana náměstka Hroboně dostal dopis a tam bylo napsáno: je to z toho důvodu, že jednak by se mohla udělat nějaká chyba při opravě stávajících zákonů, a za druhé, není tam dostatečná motivace členů dozorčích a správních rad, aby ty pojišťovny řádně řídili. Čili my se snažíme napravit ty věci, které jsou špatně ve stávajících zákonech. ***