(16.20 hodin)
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo. Pane ministře, já vím, že rád mluvíte v číslech a že si ta čísla určitě pamatujete. Prosím, sdělte této Poslanecké sněmovně, jaký tedy očekáváte v letošním roce celkový deficit veřejných rozpočtů. Já myslím, že by stálo za to, abychom toto číslo slyšeli. Platí tedy 4,5 %, anebo platí 4,5 % plus 2 %, to znamená, že to bude někde kolem 6,5, 7 % hrubého domácího produktu? Jaký letos bude deficit veřejných rozpočtů?
Vzpomínám si, že už jednou Česká republika řešila problém jednorázového vlivu na celkový deficit veřejných rozpočtů. Tehdy, když se započítávala transakce IPB - ČSOB, také Eurostat donutil Českou republiku, aby jednorázově toto započítala, tuším, že to dramaticky zvýšilo jednorázově deficit někdy v roce 2002 nebo 2003, takže to číslo bylo někde kolem 9 %. Ale musím říci, že to číslo 9 % tehdy se porovnávalo se všemi ostatními zeměmi. Velmi pozorně jsem studoval tabulky Eurostatu, které měly k dispozici jednotlivé členské státy, a tam prostě těch českých 9 % bylo bez jakéhokoliv komentáře. Když se na to podíváte, tak se to porovnávalo s nějakými maďarskými 10 % a téměř to vypadalo, jako kdyby Česká republika měla takový velký problém veřejných rozpočtů.
Já právě na to chci teď upozornit, že si myslím, že to je určité riziko pro Českou republiku a že je důležité, aby Ministerstvo financí tyto věci dostatečně zkomunikovalo, aby bylo zřejmé, že letošní deficit veřejných rozpočtů je zčásti samozřejmě dán vlivem cyklického vývoje a zčásti je dán případnou jednorázovou transakcí, která se týká ekologických zakázek. A složka ekologických zakázek se řádově bude pohybovat minimálně v desítkách miliard korun, abych tady nepředjímal nějakou cenu, kterou v tuto chvíli asi nikdo není schopen zatím verifikovat. To je myslím docela vážné riziko. A já jsem velmi rád, že v této Poslanecké sněmovně neprošlo narovnání s církvemi, tak jak navrhovala vláda, protože to by k těm 7 procentům deficitu přidalo ještě další. To by samozřejmě mělo také jednorázový vliv na výši deficitu veřejných rozpočtů v letošním roce. Čili já to prostě pokládám za riziko. A myslím si, že v letošním roce si to zrovna nemůžeme dovolit, resp. letošní rok je ten úplně nejhorší, kdy by se tyto výdaje měly jednorázově promítnout do deficitu veřejných rozpočtů.
Ale skutečně velmi jednoduchá otázka na pana ministra financí: Jaký letos očekáváte ve srovnatelné metodice ESA 95 deficit českých veřejných rozpočtů? Jaké tedy je to číslo?
Další věc se týká oněch 60 miliard škrtů. Já děkuji panu ministru Kalouskovi, že to tady přiznal. Nečetl jsem materiál, který připravilo Ministerstvo financí, ke stejnému číslu jsem prostě došel propočtem, který jsem vám tady popsal a který operuje s dopady jednotlivých daňových změn. Rád bych se ho zeptal, jestli by skutečně pro veřejné rozpočty nebylo lepší, kdybychom z těch 60 miliard dopadů, tak těch 30 miliard rezervních fondů, ty už prostě nenajdeme v rezervních fondech, tam je teď nula, ale pokud jde o dopady daňových změn, jestli bychom skutečně neměli být uměřenější, pokud jde o daňové změny. Mám na mysli slevy na sociální pojištění, mám na mysli DPH v restauracích. To je prostě poměrně velký výpadek asi 25 miliard Kč. Takže my provedeme tyto změny, a pak budeme následně muset škrtat až 63 miliard Kč meziročně ve výdajích. A já si myslím, že všichni v této Poslanecké sněmovně jsme byli u schvalování minimálně dvou tří státních rozpočtů, někteří i více státních rozpočtů. A každý z nás poslanců a poslankyň přece ví, že škrtnout meziročně 63 miliard Kč je samozřejmě brutální zásah do výdajů všech rozpočtových kapitol. A pro vládu, která teď nastoupí jako vláda nová, možná bez nějakých širších zkušeností, vesměs to budou ministři, kteří ještě rozpočet nesestavovali, tak to pro ně bude velmi těžký úkol, aby meziročně škrtli dramatickou sumu 63 miliard Kč.
Já si myslím, že si Ministerstvo financí ten úkol trošku ulehčilo. Ulehčilo v tom, že nepřijalo žádné aktivní kroky k tomu, aby deficit v příštím roce nehrozil schodkem přes 210 miliard Kč, bez těchto dramatických škrtů v rozsahu 63 miliard Kč.
Chtěl bych se také zeptat, jak je to s tou cestou do pekel. Všiml jsem si, že pan premiér Topolánek označil americkou rozpočtově expanzivní politiku za cestu do pekla. Ale my přece v České republice také realizujeme poměrně velkou rozpočtovou expanzi. Jestliže máme schválený rozpočet, který zde pan ministr financí Kalousek hájí, se schodkem 38 miliard Kč, a ve skutečnosti víme, že tento schodek bude výrazně vyšší, tak to je přece fiskální expanze.
Jednoduchý dotaz na pana ministra financí, jestli se snažil někdy v minulosti panu premiérovi Topolánkovi tuto věc vysvětlit, protože kdyby to panu premiérovi včas vysvětlil, tak by těžko pan premiér mohl tak blahosklonně na půdě Evropského parlamentu označit americkou fiskální politiku jako cestu do pekel, neboť by současně musel říci, že do pekel vede také Českou republiku jeho vláda. Tohle prostě je fiskální expanze, to není nijak úsporný rozpočet. Je to prostě schodek, který dosahuje poměrně velké výše.
Myslím si, že Ministerstvo financí a vláda Mirka Topolánka předává Fischerově vládě docela velký danajský dar. A myslím si, že to bude stát hodně práce, aby se podařilo v příštím roce sestavit státní rozpočet alespoň se schodkem kolem 200 miliard Kč. Myslím si prostě, že odhad deficitu ve výši 150 miliard Kč není prostě realistický, a chtěl bych ještě jednou vyzvat k tomu, aby se přehodnotily některé kroky, které nás zbytečně připraví o rozpočtové příjmy v příštím roce oproti tomu, jaké rozpočtové příjmy inkasujeme v roce 2009. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Slovo má ministr financí pan Miroslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Pane předsedo, já respektuji váš odlišný pohled na celou řadu procesů a mechanismů. A přiznám se, že dvě věci se mě dotkly. To všechno ostatní beru, ale dvě věci se mě dotkly.
Za prvé, že jste řekl, že si to Ministerstvo financí - v tomto případě se jedná o ministra financí a jeho materiál - ulehčilo. Já tady za týden nebudu. Kdybych si to opravdu chtěl ulehčit, tak nic nepředkládám. A maximálně bych mohl někde vypustit bublinu o 150 miliardách, to bych si to ulehčil. Ale já jsem zpracoval materiál, zpracoval jsem limity a doprovázím je výčtem doporučení, kde se má šetřit konkrétně. Žádný z nich není populární, žádný z nich mi nepřidá politické body. Ale dělám to s vědomím, že když to neudělám, tak bych si to ulehčoval. A proto to musím udělat.
A nemyslím si, že v současné době je přehnaný požadavek chtít po kterékoliv organizační složce státu v rozpočtové kapitole desetiprocentní úspory. Protože když teď nepůjdeme na desetiprocentní úspory, tak nás pak holt čekají nařízení třicetiprocentní. Jednou k tomu prostě dojít musí.
Druhá otázka, která se mě dotkla, je srovnání deficitů ve Spojených státech a tady. Já jsem dalek toho, abych jakkoliv komentoval fiskální politiku Spojených států, ale tam deficit je prostě přes deset procent. Ujišťuji vás, že tady opravdu ne. (S úsměvem:) Leda tedy, že byste to chtěl vzít příští rok do ruky. (Oživení v sále, potlesk poslanců ODS.)
Jsme fakt v docela nelehké době. Já respektuji, že vláda bude předkládat rozpočet na konci října, že vláda ty limity, které já předkládám, může pozměnit a že Poslanecká sněmovna, která je suverénem, a pravděpodobně bude ten rozpočet schvalovat jiná Poslanecká sněmovna než dneska, pokud bude naplněna politická dohoda o předčasných volbách, rozhodne jako suverén o konečné výši deficitu.
A jenom pokládám za svou povinnost říct, že jestli si myslíme, že můžeme pokračovat ve výdajích, na které jsme byli zvyklí v době pětiprocentního růstu a střihneme si příští rok deficit přes 200 mld., tak to děláme na úkor mnohem tvrdších opatření v dalším období. Můžeme si vybrat. To ať si pak vybere ta Sněmovna po volbách.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: S faktickou poznámkou předseda vlády pan Mirek Topolánek. Máte slovo, pane předsedo. ***