(17.40 hodin)
(pokračuje Rath)
Díky tomu, že existuje určitá skupina narkomanů a obchodníků s narkotiky a drogami, v podstatě vytlačujeme z běžné lékařské praxe docela levné a extrémně účinné léky. Vezměte si takové morfium. Proč spousta pacientů s onkologickým onemocněním, kteří skutečně třeba trpí, zbytečně trpí, dnes nedostává morfium? Prostě často také proto, že jejich praktický lékař si ani nechce vyzvednout opiové recepty, prostě proto, že je to komplikované, musí jít někam na úřad, tam se to eviduje, a on má strach ze zneužití. Tak ten lékař prostě raději řekne, že morfium nebo deriváty morfinu nenapíše a předepisuje na to prostý Brufen, a tomu pacientovi a jeho rodině říká, že bohužel v tomto stadiu nemoci musí trpět, že to k tomu patří. Je to tak, to je realita.
Já bych strašně rád našel nějaký jednoduchý mechanismus, kdy obchodníky s drogami dostaneme pod kontrolu, a připadá mi jako rozumný první krok - nyní je stav skutečně neúnosný, mít tyto léky úplně volně prodejné bez jakékoliv evidence je prostě trestuhodná nedbalost - je dostat je pod evidenci, snížit počet balení, které můžeme vydat, a zavést kontrolu přes občanský či jiný průkaz. Pokud se třeba za rok za dva ukáže, že to nenese žádný efekt, pojďme přemýšlet, co s tím udělat dále, nebo třeba dříve. Ale v tuto chvíli si myslím, že situaci skutečně příliš nepomůžeme, když jednu evidenci, tedy přes občanský průkaz, doplníme druhou evidencí přes recept. Skutečně mám pocit, že to ničemu neprospěje a že jenom pacienti, kteří by to mohli zvládnout nákupem, půjdou k lékaři, kde budou muset čekat, zaplatit regulační poplatek, protože my současně nechceme, aby tam chodili - tedy ne my, ale současná vláda nechce, aby tam chodili, tak je zatíží ještě regulačním poplatkem. To přece nemá smysl. Já skutečně doporučuji udělat první krok přes zpřísněnou evidenci, zanalyzovat situaci a pak se k ní vrátit. Mezitím možná i ten farmaceutický trh na to zareaguje, že se rozšíří řekněme léky s jinými deriváty, které nelze tak jednoduše zneužít pro potřeby narkomanů.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane poslanče. Požádám pana kolegu Hovorku, aby se ujal slova, zatím předposledního přihlášeného. Připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná. Pane poslanče Hovorko, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážené kolegyně a kolegové, já prostě nesouhlasím. Nesouhlasím, protože tento problém se řeší minimálně od roku 2002 a stále se ho nepodařilo vyřešit. Lékárníci říkají jasně - výdej těchto léků na předpis pomůže tuto situaci řešit. A domnívám se, že při rozhodování bychom skutečně měli mít na paměti 21 tisíc závislých na pervitinu, 3 tisíce léčených na pervitinu a náklady, které jsou s tím spojené.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Prosím paní poslankyni Kateřinu Konečnou, aby se ujala slova.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, pane senátore, páni ministři, dovolte mi pouze pár poznámek. Mnoho tady již bylo řečeno a já bych jen ráda zdůraznila, proč Komunistická strana Čech a Moravy a její poslanecký klub trvá na původním návrhu, který byl předložen Poslanecké sněmovně, přijat Poslaneckou sněmovnou ne pouze hlasy opozice, ale i některých koaličních poslanců - a já jim za to děkuji - a proč toto chceme, aby takto bylo vytvořeno, proč se nám možná nedostalo té odpovědi, na kterou jsme čekali.
My jsme absolvovali během tohoto projednávání několik jednání jak se zástupci Státního úřadu pro kontrolu léčiv, tak se zástupci farmaceutických firem, tak se zástupci Národní protidrogové centrály, Lékárnické komory, Lékařské komory a mnoha dalších lidí, kterých se tento pozměňovací návrh týkal. Na těchto jednáních jsme měli pocit, že jsme se shodli na tom, že ano, kompromis pana exministra Julínka je přijatelný, nicméně v té formě, na které jsme se tam tehdy dohodli, to znamená že výdej bude pouze na občanský průkaz, ne na kartičku zdravotní pojišťovny, která je ještě jednodušeji zneužitelná než to, jak nám tady popisoval, jak se dají trestně zneužívat recepty, protože zneužití receptu je trestný čin pro kohokoliv, kdo to udělá. Zároveň jsme se samozřejmě dohodli na nějakém omezení. I toto, jak tady bylo několikrát vzpomínáno, je porušeno. Nicméně toto všechno se podle mého názoru dá v nějaké brzké době napravit.
Co se ovšem nepovedlo a co nám tady paní ministryně slibovala, bylo to, že při projednávání tohoto zákona v únoru - a je to v citacích ve stenozáznamu, můžete si to všichni najít - bylo řečeno, že na konci března budou připojeny všechny lékárny. Aby tento systém vůbec mohl začít fungovat, musí se připojit všechny lékárny, aby evidence byla úplná. Je konec dubna a Státní úřad pro kontrolu léčiv ve včerejší tiskové zprávě uvedl, že je připojených 709 lékáren, dnes nás informoval pan ředitel, že je připojeno asi 750 lékáren, tedy necelá jedna třetina, a ne všechny jsou samozřejmě funkční. Ano, lékárny, které nebudou připojeny, nebudou moci vydávat léky s pseudoefedrinem ani efedrinem, jak to řekl pan ministr Julínek. To je fakt. My nechceme, jak jsem tady slyšela od kolegy Ratha i dalších, omezovat přístup pacientů, ale de facto ho budeme omezovat ještě více, protože ve většině lékáren se prostě k těmto lékům lidé vůbec nedostanou, protože jim je nikdo nevydá, protože jim je nesmí vydat. To je ten podstatný fakt, kvůli kterému my trváme na tom, aby byl přijat můj pozměňovací návrh, protože si myslíme, že ten systém je prostě zatím nedodělaný. Já jenom upozorňuji na slova a na slib paní ministryně, který nám tady dala a který se bohužel za ty dva měsíce nepodařilo realizovat. Věřte mi, že kdyby se ho podařilo realizovat a byl 1. květen, a my jsme všichni věděli, že tento slib, včetně dalších, které byly dány, jsou přijaty, já bych neměla sebemenší problém souhlasit s návrhem pana senátora Julínka, navíc s návrhem, který tam doplňuje trestní odpovědnost, za kterou mu moc děkuji, protože na to jsme zapomněli úplně všichni.
To je jenom k tomu, proč a co nás vede k tomu, že nebudeme hlasovat pro senátní návrh.
Zároveň mě velmi překvapila informace, že nejsou připojeny lékárny fakultních nemocnic. Myslím si, že to je dost zásadní ve chvíli, kdy nám paní ministryně slibuje, že do systému mají být připojeny všechny lékárny. Tlak na lékárníky je evidentní a samy fakultní nemocnice, to znamená nemocnice řízené přímo paní ministryní, připojeny prostě nejsou. Přiznám se, že to je pro mě úplně nová informace. Je to podle mě zajímavý paradox.
Jinak bych chtěla říci ještě jednou - já si netroufnu vůbec polemizovat s panem doktorem Rathem, je to lékař, nicméně já jsem konzultovala tento pozměňovací návrh s mnoha lékaři a nikdo z nich mi neřekl to, co tady řekl on, tedy že jsou to jedinečné a unikátní léky, které se nedají nahradit. Naopak mě lékaři vždy ujišťovali, že volně dostupných léků na trhu zůstane 20 až 25 druhů, které občané budou moci volně koupit. Jsou stejně tak účinné na chřipku a nejde o to, abychom tady zakázali jakousi skupinu, která občanům bude opravdu chybět.
To, že donutíme farmaceutické firmy - promiňte, vážený pane kolego prostřednictvím předsedajícího - nedonutíme. On je to totiž obrat v řádech 500 mil. korun ročně. To není nic malého. A dejme si na misky vah šest léků za 500 milionů, ten zbytek léků za podstatně méně milionů, a všichni zjistíme, o čem tento byznys vlastně je. A to bez toho, abych chtěla někoho z něčeho úmyslného podezírat.
Pouze jsem vám chtěla vysvětlit stanovisko, které nás vede k tomu, že setrváme na svém návrhu, přestože vítám snahu pana ministra Julínka i iniciativu, kterou do toho vložil. Pevně věřím, že tato Poslanecká sněmovna přijme ať už ten či onen návrh, ale přijme návrh, který primárně nebude omezovat pacienty, ale bude náznakem toho, že tato Poslanecká sněmovna chce plnit svoji zákonnou funkci, to znamená chce bojovat proti zneužívání, chce bojovat proti tomu, aby se z České republiky stala pervitinová země. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: S faktickou poznámkou pan poslanec David Rath, poté pan senátor Tomáš Julínek. Vážený pane poslanče Rathe, máte slovo.
Poslanec David Rath: Děkuji. Dámy a pánové, já bych nechtěl, aby tady zůstaly viset ve vzduchu některé věci, které jsem neřekl. Za prvé, tyto léky skutečně nejsou unikátní a nenahraditelné. To jsem nikdy neřekl, protože to není pravda. Tyto léky samozřejmě jsou nahraditelné, ale třeba hůře, prostě jiné kombinace třeba nemají takovéto účinky. To prostě tak bývá. ***