(17.20 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Druhou věcí je, že málokdo z nás si uvědomuje, že tímto systémem bude každý pacient, který přijde do lékárny, jeho osobní údaje budou předávány při banálním nákupu tohoto preparátu Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, respektive do centrálního úložiště dat. To centrální úložiště stále nefunguje. Jak bylo řečeno, z několika tisíc lékáren je tam vzhledem k různým problémům, ať už právním nebo technickým, připojeno sedm set. Ale až jednou, dá-li bůh, začne fungovat - a upozorňuji, že na něj nejsou napojeny ani fakultní nemocnice, čili Ministerstvo zdravotnictví ještě ani nenapojilo fakultní nemocnice, natož aby došlo k připojení privátních lékáren - tak až začne fungovat, tak desetitisíce lidí, kteří si koupí Modafen nebo jiný podobný preparát v lékárně, tak budou putovat jejich osobní data do nějakého úložiště a tam budou muset být vyhodnocována jako potenciální nákup narkomana. Toto já pokládám za určitý problém a nejsem si jist, jestli ten problém vyřešíme tím, jestli setrvat na návrhu Senátu, anebo tímto veřejným vystoupením a nějakým apelem i ze strany Ministerstva zdravotnictví by nestálo za to přimět Státní ústav pro kontrolu léčiv, aby snížil ten limit, anebo pokud tady není žádná vůle toto udělat, tak zda nesetrvat u návrhu paní poslankyně Konečné.
Já sám jsem si nejistý, jak v této chvíli postupovat dál, a spíš bych chtěl slyšet od zástupce Senátu pana senátora Julínka, jak on jako bývalý ministr zdravotnictví, vzhledem k tomu, že není přítomna paní ministryně zdravotnictví, jak vidí tuto situaci a jak se k tomu postavit do budoucna, protože není to věc úplně banální.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji. Nyní požádám pana poslance Ludvíka Hovorku o jeho vystoupení, zatím posledního přihlášeného do této rozpravy. Vážený pane poslance, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci tady vystoupit na podporu verze, kterou přijala Poslanecká sněmovna. To odůvodnění je celkem jasné, částečně už ho tady sdělil pan poslanec Šťastný.
Odborné informace o lécích, které obsahují pseudoefedrin, doporučují dávkování na jednu epizodu chřipky, to je na jedno nachlazení v extrémním případě 30 tablet. Terapie by neměla být opakována. Přesto Státní ústav pro kontrolu léčiv stanovil omezení na 1800 miligramů pseudoefedrinu, což je 60 tablet za měsíc, tedy dvojnásobek maximálně doporučené dávky. Šedesát tablet od každého ze šesti preparátů. Údajně budou kontrolovány všechny společně. Je otázkou, zda Státní ústav pro kontrolu léčiv může stanovit hromadnou kontrolu v jednotlivých správních řízeních. Pokud ne - a posoudit to mohou jen odvolací orgány, respektive soudy - může být každý měsíc vydáno na jednu kartičku zdravotního pojištění až 360 tablet. Ne na občanský průkaz, jak to bylo avizováno v únoru, ale na průkaz zdravotního pojištění. Dohromady to dělá 10,8 gramu pseudoefedrinu, což je několik set dávek pervitinu.
Pokud dokáže Státní ústav pro kontrolu léčiv stanovit omezení na skupinu šesti preparátů, jak je možné, že nepožaduje společnou evidenci s týmiž léky předepsanými na předpis? Jak je možné, že vůbec neeviduje tyto léčivé přípravky předepsané na žádanku? V únoru těsně po projednání tohoto zákona ve Sněmovně Policie České republiky v Ústeckém kraji odhalila výdej několika tisíc balení na žádanku. O problémových lékárnách - a Státní ústav pro kontrolu léčiv jich na svých stránkách uvádí dvacet dva - už Státní ústav pro kontrolu léčiv ví od roku 2007. Přesto k dnešnímu dni nepřijal žádné účinné opatření. Lékárna v Praze, která dokázala vydat ozbrojeným pacientům, bylo to uvedeno v programu televize Nova Na vlastní oči, i 100 tisíc balení měsíčně. A tato lékárna dostala od Státního ústavu pro kontrolu léčiv správní pokutu asi 50 000 korun, což je úplně směšné.
Já bych chtěl taky sdělit, že zatímco například v Nizozemí nebo ve Finsku patří pseudoefedrin mezi nebezpečné a zakázané látky, které žádné registrované léky neobsahují, tak naproti tomu v Rakousku, Belgii, Francii, Polsku nebo na Slovensku jsou podobně jako dosud v České republice kombinované preparáty s obsahem pseudoefedrinu volně prodejné. Ve Švédsku, Dánsku a pobaltských státech jsou přitom léky s obsahem pseudoefedrinu dostupné pouze na lékařský předpis. V Británii zase může lékárník vydat pouze jedno balení léku a ve Španělsku existují omezení týkající se celkového množství pseudoefedrinu.
Dámy a pánové, my všichni dostáváme v Poslanecké sněmovně tyto materiály Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti Zaostřeno na drogy. (Ukazuje časopis.) Já bych vám doporučil, abyste si přečetli tady ty údaje, které jsou zde uvedeny, například situace ve věcech drog v České republice v roce 2007. Jsou tam velice závažné údaje, které byste měli vzít v potaz při svém rozhodování, jak se postavit k tomuto návrhu zákona.
Je zde vyloženě napsáno: Pervitin je ovšem v posledních letech užíván v prostředí nočního života na tanečních akcích a tento trend je rostoucí. V roce 2007 se počet problémových uživatelů drog odhadoval na 31 000, z toho odhadovaný počet závislých na pervitinu stoupl na 21 000. Počet léčených v závislosti na pervitinu stoupl za deset let od roku 1997 téměř o 100 %, to je na 2800 lidí. Ve všech krajích převažoval v roce 2007 pervitin od 50 do 80 %. Pervitin byl příčinou předávkování v jedenácti případech a v roce 2007 bylo identifikováno 163 úmrtí za přítomnosti drog, 74 případů nehod, 80 případů sebevražd a 6 případů vražd. Za drogové trestné činy bylo pravomocně odsouzeno 1382 osob, z toho kriminalita nejčastěji souvisela s pervitinem, a to v rozsahu 50 až 70 %.
Může nám pan senátor Julínek nebo paní ministryně zdravotnictví říct, kolik stojí ročně léčba závislých na pervitinu? A může pan ministr Langer říct, na kolik se odhadují náklady v souvislosti s trestnou činností páchanou v souvislosti s drogami a speciálně potom převedeno na tyto údaje, pokud se týká pervitinu?
Není žádným tajemstvím, že Česká republika je největším vývozcem této drogy. Já se tedy domnívám, že bychom měli pečlivě zvažovat, jak se postavíme k tomuto návrhu zákona. A domnívám se, že pokud je omezení možné a také rozumné, toto omezení vydávat léky, které obsahují tento pseudoefedrin, pouze na recept, za správné. Proto si dovoluji požádat vás o podporu poslanecké verze tohoto návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: S faktickou poznámkou pan kolega Petruška, poté řádně přihlášený pan poslanec Rath.
Ještě než dám slovo panu poslanci Petruškovi, oznamuji vám omluvu z neúčasti - omluvu pana kolegy Wolfa od 17.15 do 19 hodin.
A ještě se zeptám pánů kolegů Jičínského a Zapletala, kteří jsou taktéž přihlášeni k faktické poznámce, jestli se jedná o omyl technického zařízení, jak předpokládám... Je tomu tak.
Pane kolego Petruško, máte slovo.
Poslanec Daniel Petruška: Děkuji za slovo. Já si myslím, že bychom při přijímání zákonů měli vždycky hledět na zdravý rozum. Já samozřejmě chápu, že drogy, jejich zneužívání je obrovský společenský problém, nicméně při pohledu člověka, který běžně chodí do práce a nemá zájem zneužívat léky, nemá zájem se zdržovat zbytečnou návštěvou lékaře, tak bych se tady přimlouval za všechny ty, kteří jsou schopni si lehkou chřipku vyléčit za pomoci Modafenu a Nurofenu, a tady v tuto chvíli se přiznávám k tomu, že jsem uživatelem těchto léků, pokud mi není dobře, tak bych se přimlouval za to, abychom to zbytečně nekomplikovali těmto lidem, protože oni k tomu doktorovi prostě chodit nechtějí. A to, že ty účinné látky, které léčí, jsou i v jiných lécích, je pravda, nicméně sám na sobě jsem si vyzkoušel, že pokud užiji Modafen a Nurofen a je tam obsažen ten pseudoefedrin, tak prostě se cítím lépe a jsem schopen normálně fungovat na rozdíl od jiných léků, které prostě tento efekt nemají.
Jestliže lékárník vydá někomu 50 balení léků, tak je na zavření ten lékárník a neměli bychom terorizovat občana, který si chce sám sobě rychle pomoci v případě lehké nemoci. ***