(pokračuje Doktor)
Je to jednoduché z logiky věci. Ten neblahý důsledek výpadku české ekonomiky se ve smyslu fiskálního vyjádření projeví ve své plné síle právě v příštím roce a v součtu s efekty, které navrhujete, bude ten propad prostě o 60 mld. minimálně vyšší, přičemž je zjevné, že kladné body, ty impulsy, které mají zvýšit ekonomický výkon, a zvýšit tudíž i potenciál pro výběr daně, jsou zjevně minimální. To tady pan ministr financí myslím uvedl vcelku přesně. Já bych se v zásadě u toho obecného komentáře mohl vyjádřit tak, že bych podepsal každé jeho slovo. Ale přece jenom mám několik drobných poznámek navíc.
Kdybych měl vyjádřit základní pocit z návrhu kolegů a kolegyň ze sociální demokracie, tak je to především smutek z opakování syndromu stvořitele, kterému tady čas od času - a teď nechci říkat jenom jedna strana - všichni zřejmě podléháme, a nejsme prosti vábení zásahu do ekonomiky za peníze daňových poplatníků. Troufnu si tvrdit, že by návrh kolegů a kolegyň ze sociální demokracie byl výrazně odlišný, pakliže by jej platili ze svého. Navrhovat věci s vědomím toho, že důsledky včetně primárních nákladů spojených s akcí, tedy nejenom s výsledkem spojeným s akcí, ale s náklady spojenými s jejím vyvoláním, ponese někdo jiný, tedy daňový poplatník, je vždy daleko jednodušší a vedou se kolem toho daleko líbivější prohlášení a líbivější a podbízivější přísliby, než když by byl člověk a kdokoliv regulován a omezován tím, že by důsledky včetně nákladů z vyvolané akce platil ze svého. To tady zjevně jako základní motiv dává kolegům dostatečný pocit volnosti pro to, aby navrhovali věci, které zjevně prostě fungovat nemohou.
Dovolte, abych se zastavil u první z věcí a tou je návrh na zavedení nového daňového pásma pro vybranou skupinu obyvatel s příjmy vyššími než - a to už tady několikrát zaznělo, je zbytečné, abych to opakoval - je to zhruba 1,2 mil. korun ročně. Primárně mi na tom vadí ten potenciál vyvolávané a znovu opakované závisti jako špatné emoce, který tedy zjevně počítá s určitou poptávkou mezi občany. Připomenu jenom humornou scénku, kterou počastoval našeho bývalého kolegu a dnešního jihomoravského hejtmana pana Michala Haška, tuším, Jan Kraus v diskusním pořadu, kdy se ho tedy zeptal, jestli ví, kolik těch občanů je a jak velký objem peněz dokáže tímto zvýšením daní vyzvednout a použít pro boj s ekonomickou krizí. Pominu-li to, že to pan kolega Hašek tehdy nevěděl, pak je zjevné, že kalkulovaných zhruba 5 miliard je prostě chiméra.
Chtěl bych připomenout každému z nás povinnost respektu před tím, že lidé vybavení určitými schopnostmi, určitou mírou poznání, umějí pracovat s informacemi v čase a už tou dnešní debatou je upozorňujeme na to, že jejich budoucí daňové povinnosti mohou být vyšší, protože tady někdo připravil břemeno vyšší daně a oni tady ty příjmy prostě nenechají. Neříkám, že existuje přímá souvislost. Nechci šířit poplašnou zprávu, netvrdím, že už dnes se zvedne pár set tisíc obyvatel a odejdou se svými příjmy, respektive s daňovou povinností do nějakých daňových rájů. Ale nepochybně bude-li schválen návrh sociální demokracie na zavedení vyšší sazby daně, bude to efektivní měřitelné riziko, které bude-li dostatečně kvalifikované, bude mít výraz dostatečně velkého nárůstu daňové povinnosti právě pro daňové poplatníky, oni se prostě seberou a žádné daně tady platit nebudou.
Já jenom prosím, abychom si tohle uvědomili. Je to realita. Nám, vládě ODS, se bohužel tohle stávalo v jisté zředěné, minimální výši, když jsme nedokázali ještě výrazněji snížit celkovou daňovou zátěž v České republice a někteří naši občané si vybrali jako svůj domicil Slovensko. Nepochybně tento váš návrh, kolegové a kolegyně ze sociální demokracie, znamená další impuls, další odliv plátců daní do jiných - a já teď schválně neříkám kam - zemí, které jim poskytnou výraznější a stabilnější daňový komfort.
Dočasné snížení daní u daně z přidané hodnoty. Já tedy nevím. Považuji za politicky i lidsky velmi neobratné šířit představu, že snad z ekonomické krize nám pomůže vyšší spotřeba potravin. Já se vyhýbám jakémukoliv předmětnému příměru. Nechci používat až takové to reklamní zjednodušení, že sníme více buřtů a vypijeme více piva, ale přesně takhle je to míněno. Spotřeba potravin nemůže být nekonečná. Nepochybně každý z nás má minimálně nějaké fyzické, fyzikální předpoklady, které nelze pomíjet, a my prostě nedokážeme sníst více, než sníst můžeme, pokud máme zůstat zdraví, neřkuli živí. Nemyslím si, že chce sociální demokracie bojovat s krizí přejídání našich obyvatel, a jsem dalek toho, abych se vysmíval spoluobčanům bojujícím s obezitou, ale je třeba říci, že návrhem na sníženě daně z přidané hodnoty u potravin nezvýšíme spotřebu potravin, pakliže nevsázíme na to, že budou přijíždět občané ze sousedních zemí a u nás nakupovat. Ale to je tak nevýznamné, pokud by ovšem platila hypotéza snížených konečných cen pro konzumenty, že je to naprosto nezajímavé.
Co je ovšem zvláštní, a to je onen rys dočasnosti. Vy jste nás zde kritizovali, že přelomu let 2008 a 2009, respektive 2007/2008, tak je to správně, jsme zvýšením dolní sazby daně z přidané hodnoty vyvolali výrazný inflační tlak v České republice. A vy navrhujete, aby DPH v tom sníženém pásmu byla dočasně snížena a v určitém datu vrácena zpět, neboli navrhujete, aby se v České republice opakovalo již něco, co už se tady odehrálo, vy jste nás za to kritizovali, a nyní to navrhujete sami ve smyslu a ve jménu boje s ekonomickou krizí. To je nejen nepochopitelné, ale velmi neobratné s vědomím toho, že zároveň debatujeme o tom, které datum ve smyslu přijetí společné evropské měny je to správné. A vy České republice, jejím spotřebitelům, chystáte další lekci a další šok vyplývající z toho, že se bude ekonomika, ceny v ekonomice, vracet z nějaké úrovně do úrovně vyšší, když budete navrhovat zpětzavedení, respektive zvýšení daně z přidané hodnoty. Vy budete znovu provokovat inflaci. To neumím pochopit, zvláště kdy jste nás za to kritizovali.
Dovolte zmínku ke šrotovnému. Já na adresu šrotovného používám daleko přímočařejší výrazy, které není nutné, abych opakoval. To nepochybně. Asociální rys toho opatření tady zcela zjevně a precizně popsal pan ministr financí. Já tedy zdůrazňuji ještě jeden rys, který je po mém soudu velmi důležitý, a sice vysmívání se obezřetnosti, vysmívání se racionálnímu uvažování našich občanů. Je přece zjevné, že každý z nás, každý z našich spoluobčanů, má nějaký způsob, kterým si řadí priority ve svém životě. Nepochybně někteří občané prostě nemají jako svou prioritu míti auto mladší deseti let, nevadí jim, že jezdí v autě starším. To, že jiným spoluobčanům, kteří to jako prioritu mají, může vadit, že po vozovkách, po silnicích jezdí riziko na kolech, to je věc jedna. Vy ovšem dáváte takto uvažujícím neobezřetně, neobratně, nešikovně a nesprávně uvažujícím občanům jednu do budoucna vymáhatelnou výhodu a do budoucna vymáhatelnou pobídku. ***