(pokračuje Vojíř)
Co se týče těch úvah, na závěr, abych byl přece jenom do jisté míry vstřícný, protože buď se pokusíme nalézt nějaké rozumné řešení, jak jsem naznačil, určitá stimulační část na straně spotřeby by být asi mohla, na druhé straně by bylo dobré, abychom stimulovali také výrobu a zaměstnanost. To znamená hledání tohoto průsečíku nemusí být sice jednoduché, ale při určité vůli si myslím, že nalézt lze.
To je snad zhruba korektně popsáno to, co zde bylo předloženo, a opakuji opět, nevím, jestli je to paní předsedající až v jiné rozpravě, že dávám veto na projednávání podle devadesátky. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu zpravodaji. Toto upozornění beru určitě na vědomí, tak jako celá Sněmovna, budeme s ním dále pracovat. Platí tedy, že je předloženo veto dvou poslaneckých klubů, ODS a KDU-ČSL, na projednávání podle § 90 odst. 2.
Nyní je prostor pro obecnou rozpravu. Prvním přihlášeným do obecné rozpravy je ministr financí Miroslav Kalousek, patří mu slovo nyní.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, já se pokusím být velice stručný, protože hodiny a hodiny při diskusi o protikrizových opatřeních a při národním protikrizovém plánu jsme vedli diskusi o řekněme soutěži našich východisek a přesvědčení o tom, který nástroj je, či není efektivní ve snaze ztlumit následky hospodářské krize. Já se pokusím jenom suše vyjmenovat jednotlivá opatření. Pan zpravodaj tady řekl jistou kvantifikaci dopadů na veřejné rozpočty. Já řeknu čísla, kterým se věnovali experti Ministerstva financí, jaké to má podle našeho názoru skutečné dopady, a k tomu si dovolím říct svůj osobní názor, jaký to má vliv na ty zásadní priority, které sleduje vláda, a to je zaměstnanost a hospodářský růst.
My jsme si vědomi toho, že nemůžeme krizi vyřešit ani zastavit, můžeme zabrzdit některé její dopady. V takovém případě musíme volit priority a tou prioritou sine qua non je pro nás zaměstnanost. Snížit tlak na propouštění a udržet co nejvíce lidí v práci. Dovolte, abych k tomu dodal tento suchý komentář opatření, která navrhuje příslušný návrh zákona.
Prodloužení podpory nad padesát let z pěti na šest měsíců a zvýšení podpory prvních šest měsíců na 80 % podpory v nezaměstnanosti - odhadujeme dopad na 4 mld. korun, a jistě se mnou budete souhlasit, že na zaměstnanost a hospodářský růst to nemá vůbec žádný dopad.
Zavedení dávky nemocenského pojištění v prvních třech dnech ve výši 25 % výdělku - odhadujeme dopad na 6 mld. korun na straně nižších příjmů a 1,5 mld. na straně výdajů, a jistě se mnou budete souhlasit, že to nemá na zaměstnanost a hospodářský růst vůbec žádný dopad.
Příspěvek na bydlení 300 korun měsíčně - půl miliardy, žádný dopad na hospodářský růst a zaměstnanost.
Třicetiprocentní sazba u daně z příjmů ze superhrubé mzdy - tady se domníváme, že by byly příjmy do státního rozpočtu vyšší, než se domnívá předkladatel, domníváme se, že by to bylo až 5 mld. korun, ale dopad na růst a zaměstnanost, pokud by nebyl negativní - já si spíš myslím že ano - tak zcela určitě nemá žádný pozitivní vliv.
Snížení sazby DPH z 9 na 6 % - 21 až 22 mld. korun, žádný dopad na růst a zaměstnanost vzhledem k tomu, co jsou dominantní položky ve snížené sazbě. Předpokládám, že nikdo nevěří tomu, že podpoříme zaměstnanost větší stimulací poptávky po rohlících, buřtech či lécích.
Zvýšení daně z příjmů právnických osob na 21 %, tedy na sazbu platnou v roce 2008. Tady je teoretický výpočet 6,8 mld. korun, o tom by se dalo polemizovat, neboť vycházíme z roku 2007, ale dobrá, řekněme tedy 6,5 mld. - dopad vysloveně negativní. Je to mimořádně negativní dopad na hospodářský růst a zaměstnanost. Přirovnal bych to asi k tomu, jako když krvácejícího chcete léčit tím, že mu pouštíte žilou. To je jednoznačný dopad na ekonomiku.
Zvýšení základní osobní slevy na daně u dani z příjmů fyzických osob o 3600 korun - to je 13,5 mld., zcela jistě s žádným dopadem na růst a zaměstnanost.
Zvýšení ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti podniku - nic proti tomu, 0,8 mld., nicméně samozřejmě bez pozitivního dopadu.
Třináctý důchod ve výši 2400 korun - 6,5 mld., samozřejmě žádný dopad na růst a zaměstnanost.
Plán na posílení veřejných investic státu včetně iniciativa k podpoře automobilového průmyslu, v závorce si píšu šrotovné - 5 mld. Tady je samozřejmě nějaký nesporný dopad na růst a zaměstnanost.
Plán na zrychlení a zvýšení odpisů hmotného majetku - 10 mld. korun. Je v konkurenci s vládním návrhem, kde zrychlujeme, nikoli zvyšujeme. To, co předkládá sociální demokracie, vyčíslujeme na 10 mld. korun a samozřejmě zde je nějaký pozitivní dopad na růst a zaměstnanost.
Sakumprásk 60 mld. dopadů do veřejných rozpočtů s naprosto marginálním dopadem, na růst a zaměstnanost téměř žádným.
Nedokážu pochopit, proč se ten návrh zákona jmenuje tak, jak se jmenuje, protože se tam mluví o růstu a stabilitě. To v žádném případě. Když si tady vezmu koeficient užitek k nákladům vypůjčených 60 mld., o 60 mld. zvýšený státní dluh, a když si vezmu, že pouze dvě ta opatření mohou nějakým způsobem podpořit zaměstnanost a růst, a to nejsou zdaleka ta nejdražší, domnívám se, že to je nešťastná směs. O tom jsme vedli a jistě povedeme celou řadu dlouhých diskusí a já teď ty argumenty nechci opakovat, protože jsem je z tohoto místa říkal několikrát a nechci vás zdržovat.
Dovolte mi říci jeden jediný argument, který jsem ještě neřekl, k onomu tzv. šrotovnému. Kromě toho, co vše už jsem uvedl a za čím si stojím, chci vás úpěnlivě upozornit na dramaticky asociální rizika tohoto opatření. Na dramaticky asociální důsledky tohoto opatření. Kdo je konečná cílová skupina této dávky? Ti nejchudší, kteří na ta auta nemají, ti rozhodně ne, ti naopak budou povinni přispět někomu jinému na nákup nového auta. Ti zámožnější také nejsou cílovou skupinou. Jejich autoparky jsou novější a ti nevyužijí této dávky. Tou zásadní cílovou skupinou jsou lidé, domácnosti, jejichž finanční rezervy se pohybují maximálně v desetitisících. A my teď v krizi, o níž nevíme, jak bude dlouho trvat, a nevíme, kde je její dno, chceme motivovat šrotovací prémií tyto domácnosti, aby se vyčerpaly ze všech svých finančních rezerv a zadlužily se na to, aby si koupily nové auto. My je motivujeme k tomu, aby výrazně zvýšily riziko sociální situace, ve které se budou nacházet během krize, protože je motivujeme k tomu, aby se vyšťavily ze všech svých peněz, aby si vzaly leasing, aby si vzaly půjčku. František Novák, který bere 18 tisíc měsíčně a nemá na nové auto, bude-li motivován šrotovací prémií, o níž ví, že je dočasná, tak si prostě půjčí, aby to stihl, vezme si leasing, půjčí si - a problém je, že třeba za půl roku o to auto přijde a pak přijde o práci, pak přijde exekutor, pak nebude mít ani staré auto, ani nové auto, bude mít jenom dluhy a jeho sociální situace bude výrazně neutěšenější. ***