(17.40 hodin)
Poslankyně Věra Jakubková: Vážená paní předsedající, vládo, dámy a pánové, vážení voliči, občané, mnozí čekají na mé rozhodnutí, komu v tomto hlasování o nedůvěře přiřknu svůj hlas. Třikrát jsem vládu podpořila. Jedenkrát jsem se hlasování nezúčastnila a zdržela se a dávala jsem jasně najevo, že nemohu vládě důvěru dát. Po svolání páté schůze k nedůvěře jsem se ocitla ve středu vyčerpávajícího zájmu médií.
Je zarážející, jaký vliv je mně přičítán. Mně, jedné obyčejné ženské, jak mě nazývají kolegové z ODS. Ministr Bursík má pro mě ještě méně lichotivé pojmenování. Je zarážející, jaký vliv je přičítán nezařazené poslankyni, nechráněné žádnou stranou, neboť z té jediné, do které jsem vstoupila, abych podpořila jejího předsedu Bursíka, ministra a místopředsedu vlády, o jejímž osudu dnes rozhodujeme, jsem byla exkomunikována, a to za prosazování volebního programu zelených a za odvahu na vlastní názory. V koalici tak Martin Bursík vyrobil nezařazenou poslankyni s mocí rozhodujícího hlasu. Neprosila jsem se nikoho o tuto moc. Přesto jsem nucena, abych za ni nesla odpovědnost.
Nejen já, mí nejbližší, přátelé, sousedi a další, slyší spekulace politologů a komentátorů, kolegů ze Sněmovny, o tom, že jsem spolčená s opozicí, že jsem lobbistka, že jsem existenciálně závislá na každém měsíci, kdy obdržím svůj poslanecký plat, že už mám ve skříni igelitku, možná dvě, s miliony, že by o mně nikdo nic nevěděl, kdybych svou poslaneckou kariéru nepostavila na házení klacků vládě pod nohy, a že nyní mám poslední příležitost něco získat. Proč se mi to stalo? Stačilo mít vlastní názor. Stačilo chtít o něm diskutovat. Stačilo žádat, aby byl plněn vládní program. Stačilo málo - a obludná politická a mediální mašina ze mě vyrobila odpadlici, rebelku, přeběhlici.
Odkud se bere ten tlak na jednoduchá řešení? Nevíme si rady s odpadem, postavíme spalovnu. Hodně prší, jsou povodně, postavíme přehradu. Je svolána schůze k vyslovení nedůvěry vládě, nepřemýšlíme, protože patříme ke koalici nebo opozici, a šéfové klubu už nám řeknou, jak hlasovat. Proč je každý, kdo si dovolí mít názor, otázky, proč je podezřelý? To jsme chtěli?
Před vstupem do politiky jsem se snažila maximálně zmírnit možnost své vydíratelnosti a zachovat si svobodu pro svá rozhodování. Proto jsem veřejně oznámila, že přijímám mandát jen na jedno období a nebudu vícekrát kandidovat. Proto jsem se také rozhodla, že prostředky, které jsou mi vypláceny za členství v dozorčí radě Státního fondu dopravní infrastruktury, kam mě zvolila Sněmovna, věnuji nadačnímu fondu s cílem podporovat občanské aktivity bojující za čistší ovzduší v mém - Moravskoslezském - kraji, který je znám nejhorší kvalitou ovzduší v Evropě. Proto jsem se v uplynulých měsících vždy držela programu strany, za kterou jsem kandidovala, a programu vlády, kterou jsem podpořila.
Vždy jsem tvrdila, že jsem svobodná. A vždy jsem byla ochotna nést odpovědnost za svá rozhodnutí. To platí i dnes.
Je těžké rozhodovat mezi špatnými řešeními, tj. podporou této vlády, případně její nepodporou. Nikdo v současnosti nemůže šermovat jistotou, že to či ono bude prokazatelně lepší či horší, ať dám palec dolů, či nahoru. Nikdo to totiž neví, protože proměnných je příliš.
Neupsala jsem duši koalici, nic si nezadala s opozicí. Jsem zelená, i když už bez politické příslušnosti. Koaliční partneři projevili zájem o jednání se mnou až dnes. Souhlasila jsem. Na schůzku s premiérem jsem přišla s návrhem, který by umožnil mně i vládě zachovat si tvář. Žádala jsem premiéra, aby přišel před Sněmovnu a požádal o vyslovení důvěry a tuto důvěru spojil s přijetím zákona o lobbingu. Tento krok považuji zejména nyní, v době, kdy je podkopána důvěra občanů v existenci právního státu, v justici, v nezávislé vyšetřování, za více než potřebný a vypovídající o sebereflexi a snaze o řešení. Žádala jsem premiéra, aby se vláda postavila čelem ke kauze nejvyšší státní zástupkyně Vesecké a odvolala ji, třeba i jen do doby, než se věc vysvětlí. Žádala jsem premiéra, aby se zasadil o prosazení omezení jízd kamionů, které je součástí programového prohlášení vlády, a projevil tak vůli plnit programové prohlášení vlády, pro které jsem vládě dala svou důvěru.
Na schůzku s premiérem jsem nepřišla s nesplnitelnými podmínkami. Jen jsem se snažila dát jemu i sobě šanci získat můj hlas pro tuto vládu. Nenašli jsme shodu. A já proto vládu podpořit nemohu.
Marně se pan poslanec Bursík snaží mít vliv na naše rozhodnutí. Měl si to rozmyslet dříve, než začal dělat s vysokou mírou politické kultury a schopnosti naslouchat cizí názory čistky ve Straně zelených. Marně nás straší Temelínem, prolomením limitů. On to je, kdo není schopen prosazovat priority zelených ve vládě. Každá další vláda by byla méně evropská a méně ekologická, vzkazuje nám Bursík. Ale my chceme, aby byla také demokratická. Důvěru vládě nevyslovím také proto, že bych ji musela vyslovit i tomuto člověku.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byla paní poslankyně Věra Jakubková. Nyní prosím pana kolegu Jana Schwippela, který se přihlásil teď do rozpravy, kterou vedeme.
Poslanec Jan Schwippel: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, samozřejmě, že i pro mě to rozhodování, které nás čeká, bylo velmi obtížné, bylo velmi osobní a musel jsem se zamýšlet nad celou řadou věcí, zrovna tak jako kolegyně a kolegové, kteří vystupovali přede mnou.
Taková tři klíčová slova pro mě jsou slova, která tady zaznívala opakovaně. Jsou to slova svědomí, důvěra a zodpovědnost. Tato vláda mou důvěru nemá. Důvodů je více, ale jedním z těch klíčových je fakt, že se absolutně nedá věřit jejím slibům. Tato vláda mě obelhala, když slíbila konkrétní úpravu zákona o dani z příjmů. Obelhala mě, když tvrdila, že Lisabonská a radarové smlouvy spolu tvoří jeden nerozborný balíček. Co horšího? Její nejsilnější strana, ODS, obelhala i své voliče. Stačí se podívat do smlouvy s voliči, kterou i mým jménem uzavřel Mirek Topolánek, z níž nebylo splněno téměř nic.
Cesta k postupnému slábnutí a ztrácení důvěry byla dlouhá. Její hlavní zastávky byly: opuštění hlavních ideových principů ODS, mimo jiné tehdy, když pan premiér řekl, že volebnímu programu ODS nikdy nevěřil, neplnění slibů, neochota svobodně, férově a otevřeně diskutovat, politické handly, pozitivní a negativní motivace.
Připomenu, že koalice nedávno zablokovala zahájení činnosti sněmovní vyšetřovací komise ke kauze Morava. To byla kauza, v níž náš pan kolega si objednával kompromitující materiály, mimo jiné i na mne a na kolegu Ranince. Pokládám to - to znamená to zablokování činnosti této vyšetřovací komise - za další důkaz snahy nevyjasnit tento případ, snahy zamést tuto kauzu pod koberec. Bez jejího důsledného objasnění ale neexistuje záruka, že se něco podobného nebude nikdy opakovat.
Pan premiér včera řekl, že mu jde o zájmy deseti milionů občanů. O to samé jde i mně. Potom ale nechápu, proč ODS zde ve Sněmovně svými hlasy přispěla k ratifikaci Lisabonské smlouvy. Strana, která tuto pro Českou republiku nevýhodnou smlouvu podpořila, nemá mou důvěru. Nevěřím, že může důsledně hájit zájmy českých občanů, jestliže na evropské úrovni je ochotna je vyměnit za poklepání na rameno od kdekterého z evropských státníků. Nevěřím, že může důvěryhodně bojovat proti expanzi a všemocné roli státu, přerozdělování a byrokracii, jestliže de facto podporuje evropský superstát. Nevěřím, že může důvěryhodně obhajovat principy demokracie a svobody, jestliže podpořila smlouvu nedemokraticky prosazovanou a demokratický deficit prohlubující.
Naposled, ale v neposlední řadě, mě rozhořčil nevídaný útok na legitimitu prezidenta republiky. Chce ODS tvrdit, že to jediné, co se jí skutečně podařilo, totiž znovuzvolení Václava Klause, se stalo nelegitimně?
***