(16.20 hodin)
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, popáté se dnes rozhodujeme, zda většina z nás vysloví nedůvěru vládě premiéra Mirka Topolánka, vládě, která usedla do svých křesel jen díky několika přeběhlíkům ze sociální demokracie. Vládě, jejíž základna se v Poslanecké sněmovně, Senátu i u voličů drolí každým dnem. Vládě, která sice může přežít dnešek, ale nemůže nikdy získat punc vlády vzniklé na základě voleb ani vlády hájící národní zájmy.
Pokud jde o zahraniční politiku, spojila tato vláda svůj program i praktické jednání s nejhorší vládou Spojených států, která kdy od druhé světové války ve Washingtonu zasedla. I když protagonisté Topolánkovy vlády od premiéra přes ministra zahraničí až po místopředsedu pro evropské záležitosti - aby se neurazil, neměla bych vynechat ani ministra pro životní prostředí, který vykazuje tak velkou znalost problematiky mezinárodní politiky - jsou už připraveni zařadit se za novou garnituru Spojených států, jedno je jisté: svým schválením smluv o umístění prvků národní protiraketové obrany USA na našem území, svým temným podílem na uznání separatistického státu Kosovo, svým nadšením pro vysílání nových misí do prohrané války v Afghánistánu i svým zaslepeným dodáváním zbraní do Gruzie a Izraele, tím vším je současná vláda spojena s minulostí, s nejhorší minulostí americké i naší zahraniční politiky. Takovou bilancí zahraničněpolitických činů současná vláda České republiky zásadním způsobem překročila hranice dodržování mezinárodního práva a nic neohrožuje suverenitu této země více než právě porušování mezinárodního práva. Malý stát, který se stává nevěrohodným spojencem a nevděčným partnerem, jak jsme to např. projevili v případě pohrdání Srbskou republikou, stává se směšným vazalem náladové politiky mocností. Jak vypadá budoucnost takového malého státu, to nám připomněla loňská výročí mnichovské dohody a nedávné výročí zřízení protektorátu Čechy a Morava.
Dovolte mi ještě jednu poznámku. Tato vláda si v programovém prohlášení vytkla za cíl, že bude prosazovat politiku lidských práv. Místo toho se ale stala vládou, která tuto vznešenou ideu velmi nebezpečně diskredituje. Její politika dvojího metru, ať už se jedná o východní Evropu, Blízký východ či Latinskou Ameriku, ukazuje, jak snadno lze změnit vznešené ideály ve špinavý kšeft.
Ptám se, co udělala tato vláda pro vyšetření podezření, že v Kosovu pod správou NATO byli unášeni Srbové, a to i malé děti, kteří byli rozřezáni a jejich orgány prodávány v západní Evropě, resp. pro vyšetření podezření, o kterém hovoří Carla del Ponte, která byla donedávna žalobkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii? Co udělala tato vláda, která dnes předsedá Evropské unii, proti tomu, že statisíce lidí v některých pobaltských státech získali označení "neobčané" a jsou jim upírána některá lidská práva? Co udělala tato vláda proti zřízení koncentračního tábora na Guantánamu? A tak bych mohla bohužel pokračovat ještě dlouho.
Vážení kolegové, opětovně vás proto vyzývám, abyste při hlasování vyjádřili vládě nedůvěru, protože její zahraniční politika je v rozporu s českými národními zájmy a bohužel už ohrožuje i stabilitu v celé Evropě. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Dolejš, připraví se pan poslanec Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že tady mnohé bylo řečeno, dovolte mi jenom tři poznámky ke třem vynikajícím myšlenkám pana premiéra.
První poznámka směřuje k tomu, že pan premiér označil útok na vládu jako otvírání cesty KSČM k moci. No, skoro bych se lekl, ale já věřím, že většina z vás se ani tak moc nelekla, že chápe, že je to jenom mediální přehradní palba, protože dokonce někteří z vás postřehli to, co řekl kolega Grebeníček, že KSČM je strana nestalinských komunistů a že KSČM má ambici své voliče a své členy, pokud by se zamýšleli nad minulými jistotami, aby zanechali nostalgie a věnovali se projektům, které budou sloužit budoucnosti.
Byli jsme tady pochváleni za politickou kinderstube, ale já bych si dovolil říci, že daleko důležitější je, že chceme být odpovědní vůči svým voličům. A tady bych citoval jednu osobu, která řekla: "Pokud vláda není schopna vytvořit sociálně spravedlivý stát, bude čelit otázkám, zda vůbec máme ten správný společenský systém." To nebyl žádný komunista, to jsou slova Angely Merkelové, pravicové německé političky. Čili jestliže my chceme ukončit nestabilitu a chaos ve společnosti, to je ten důvod, proč je třeba hlasovat za nedůvěru této vládě, a není to o tom, že někdo bude hlasovat s KSČM.
Druhá moje poznámka. Pan premiér tady řekl, že by nemělo jít o parlamentní divadlo, ale o život venku. Bravo! - by se chtělo vykřiknout. Ale jenom to převést ze slov do činů, protože tady by neměla fungovat partokracie ješitných vůdců, ale ani mediokracie, která produkuje placené chiméry, místo aby se věnovala skutečným problémům lidí na ulici. Vládnout by neměl ten, kdo zrovna aktuálně přetáhne nějakého přeběhlíka tam nebo zpátky. Lidé se pak dohadují a licitují, kolik asi stál v minulém volebním období poslanec Kott nebo kolik stál Pohanka. Ale o to nesmí jít.
Jestliže máme provádět politiku v době krize, jestliže chceme měnit to, co nefunguje, tak ne nedomyšleným a dnes už anachronickým reformám není o reformní revanši. Je to o tom, že musíme na stabilních základech hledat a postavit nový grunt, nový základ pro změny, které nebudou malé a které možná - troufnu si odhadnout - budou větší než v 90. letech.
Třetí moje poznámka. Pan premiér tady v podstatě řekl, že jeho vláda, vláda České republiky, současná vláda České republiky, je hrází proti krizi. A myslím, že pro toto tvrzení zcela, zcela postrádá důkazy. Jenom retardované myšlení by nevidělo, že jsme svědky historického okamžiku, to znamená významné vzpoury ekonomických sil proti převládajícím hospodářským poměrům.
Byla tady už zmíněna faleš sametu, ale já se, když dovolíte, teď trošičku opřu o současného hradního pána. Václav Klaus v novoročním projevu na počátku loňského roku řekl, že žijeme v nejlepším okamžiku v dějinách České republiky. Netrvalo dlouho a musel přiznat, že ne všechno je v pořádku, ale řekl: to se vyřeší samo jako rýma. Tak jestli s tímhle chce česká pravice přistupovat k řešení krizových problémů, tak děkuji pěkně, ale zřejmě nevidí, že ve světě bude brzo bez práce minimálně sto milionů nezaměstnaných, že v České republice pravděpodobně budeme mít velice rychle nezaměstnanost přesahující dvojciferné číslo, tedy deset a více procent. Trh si s tím poradí. Jistě, trh má určitou autoregulační schopnost, ale tu cenu, za kterou bychom tuto operaci zvládli, by neměl připustit žádný odpovědný politik. Vy říkáte, že opozice chce hasit oheň benzinem, ale vy nabíráte vodu řešetem a na konci tohoto procesu by se bohužel mohlo říci: výborně, ta naše tržní, správná, jediná liberální operace se zdařila, bohužel pacient umřel.
Čili základ pro reakci Čechů na krizi, která přichází zvenčí, je třeba dohodnout, postavit na pevné základy. A připomínám jenom dvě věci.
***