(16.10 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Maršíček a připraví se paní poslankyně Konečná. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, potřetí v tomto volebním období vystupuji při projednávání otázky, zda vyslovit nedůvěru této vládě. Na mnoha argumentech jsem pokaždé dokumentoval, proč vláda moji důvěru nemá, a vždy jsem hlasoval pro vyslovit nedůvěru této vládě. Tak se vyslovím i dnes.
Jako člen výboru pro bezpečnost se ve svém vystoupení zaměřím na problematiku oblasti vnitřní bezpečnosti státu, boje proti kriminalitě a organizovanému zločinu a potažmo na stav české policie. Říkám to také proto, že otázky bezpečnosti státu a občanů jsou i prioritami volebního programu Komunistické strany Čech a Moravy.
V tomto smyslu chci již poněkolikáté poukázat na rozpor, který podle mne spočívá v tom, že zatímco vláda ve svých dokumentech a prohlášeních doslova hýří slovy reforma a systémovost, její činy nejsou po celé období jejího vládnutí - a dá se předpokládat, že by nebyly ani nadále - s obsahem těchto pojmů v souladu. Jestliže si s postupem času vyhodnotíme účinnost dosavadních kroků přijatých v rámci různých reforem, personálních změn a dalších opatření realizovaných vládou, potažmo Ministerstvem vnitra, pak už na první pohled je zřejmé, že provedené změny nesměřují k zajištění celkové bezpečnosti občanů. I když vláda a samotné ministerstvo vnitra na jedné straně jako by vytvářelo prostor pro diskusi o další koncepci práce bezpečnostních složek a reformních kroků, tak na druhé straně se dopustila, zejména v personálních otázkách, řady naprosto kontraproduktivních, a jsem přesvědčen, že i účelových kroků, které rozkládají a paralyzují práci bezpečnostních složek.
Po v pravém slova smyslu personálních čistkách stále pokračují chaotické změny na vedoucích postech jednotlivých útvarů, které jsou motivované více politickými než odbornými důvody. Během dá se říci vcelku krátké doby se kompletně obměnilo vedení policie, odešlo nebo bylo odejito mnoho lidí na různých úrovních řízení. Od samého vzniku současné vlády jsme svědky nejen neodůvodněných personálních změn, ale i přijímaných opatření, kdy vznikaly a zase zanikaly různé útvary, dokonce i ty, které měly úspěchy v boji s kriminalitou a zločinem, a to bez jakýchkoliv odborných analýz a ujasněných koncepcí.
Problémy, které u nás existují například s ochranou utajovaných informací, jsou především důsledkem těchto permanentních reorganizací. Pro názornost jako jeden z mnoha příkladů mohu uvést třeba personální změny v protikorupční policii. Od podzimu 2006 se u tohoto útvaru vystřídali kromě stávajícího ještě další tři ředitelé. Každý z nich byl ve funkci přibližně jeden rok. To je u vysoce specializované policejní složky, která je zaměřena na boj s nejnebezpečnějšími formami korupce a má na starosti vyšetřování závažných hospodářských a finančních deliktů, často s politickým přesahem v soukromých a státních organizacích, přinejmenším podivné. V souvislosti s těmito personálními změnami i dalšími okolnostmi došlo k odlivu odborníků, a tudíž ke zpomalení, nebo dokonce zastavení vyšetřování některých případů. Jak také vyplynulo z nedávné neveřejné výroční zprávy tohoto útvaru za rok 2008, potýká se protikorupční policie již třetí rok s kritickým nedostatkem detektivů, s dalšími možnými důsledky ve vyšetřování závažných trestních kauz.
To byl jeden konkrétní případ. V tomto duchu by se mohlo hovořit i o dalších útvarech s celorepublikovou působností. Podobnými personálními problémy procházejí i územní útvary Policie České republiky. Časté výměny osob ve vedoucích policejních funkcích, které Komunistická strana Čech a Moravy dlouhodobě kritizuje, dokreslují zoufalou personální situaci policie. Komunistická strana Čech a Moravy považuje v oblasti bezpečnostní politiky boj proti korupci za jednu z hlavních priorit. Proto jsme tak kritičtí k danému stavu.
To vše se pochopitelně i přes naše neustálé upozorňování a varování velmi rychle projevilo na stavu celého policejního aparátu, kdy se v Česku nedostává policejních sil potřebných k zajištění bezpečnosti občanů. Je všeobecně známo, že kriminalita, korupce a organizovaný zločin vážně ochromují životy občanů. Lze se oprávněně obávat, že důsledky dezorganizace útvarů policie se budou dále projevovat v otevření ještě většího prostoru pro činnost organizovaného zločinu a kriminálního podsvětí. To jsou výsledky činnosti vlády v oblasti pro občany i stát tak důležité, jako je zajištění bezpečnosti.
A opět si neodpustím argument, že k tíži této vlády je potřeba přičíst i tu skutečnost, že je také historicky první, za jejíhož působení demonstrovaly policisté.
Další jev v české společnosti, který vláda a příslušná ministerstva nezvládají a je nutné ho opět zmínit při této příležitosti, kdy máme rozhodnout o tom, zda vládě vyslovit nedůvěru, je stále vzrůstající neonacismus. Mnohokrát na tento extremismus naše strana poukazovala. Já osobně jsem na to ve svých tiskových prohlášeních a interpelacích upozorňoval, zejména v souvislosti s aktivizací Nacionalistické národní strany a se založením její polovojenské Národní gardy a dalších vznikajících subjektů extrémně pravicového zaměření na naší politické scéně, jako je Dělnická strana a další. Vláda České republiky dlouho nekonala, ale pouze proklamovala, že řadí problematiku extremismu mezi priority bezpečnostní politiky a že Ministerstvo vnitra České republiky, policie a zpravodajské služby, ale i další orgány státní správy věnují této problematice stálou pozornost v rámci protiextremistické politiky. Dlouho byl tento problém, jak jsem již nejednou upozorňoval, podle vlády dokonce pouhým virtuálním projektem, který nepředstavuje žádné výraznější bezpečnostní riziko. Až na základě veřejného mínění se vláda konečně rozhodla ke konkrétnímu řešení v podobě návrhu na zákaz Dělnické strany. Jak je známo, Nejvyšší správní soud ale odmítl návrh na rozpuštění strany, který vláda podala. Návrh byl podle soudu argumentačně slabý. Pravomocným rozsudkem tak bylo rozhodnuto, že tato silně extremistická strana smí dále působit na politické scéně a usilovat o hlasy voličů. Vláda přes všechna ujišťování, že tuto problematiku řadí mezi priority své bezpečnostní politiky, neunesla důkazní břemeno a soud tak nemohl přikročit k jejímu rozpuštění. Jde o další důkaz neschopnosti vlády. I takové přístupy vlády a jejího předsedy souvisejí s bezpečnostní situací v naší republice. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a odmítnutí návrhu na rozpuštění Dělnické strany se již projevilo na aktivizaci extremistické a neonacistické scény. I tady, v případě rozmáhajícího se neonacismu, vláda ukazuje, že není schopna problém účinně řešit.
Dramatická je situace i ve vztahu vlády k zahraničním dělníkům. Nebudu se již zabývat popisováním situace. Ta je obecně známá. Vzhledem k prognózám dalšího vývoje v této oblasti hrozí riziko, že situace se bude nadále zhoršovat. Tisíce cizinců, kteří v České republice přijdou kvůli krizi o práci, se mohou stát časovanou bombou, kdy mnozí z nich mohou skončit v náručí zločineckých struktur. V této souvislosti lze předpokládat, že s organizovaným zločinem dojde k nárůstu celé škály násilné trestné činnosti. Opět tedy - bezpečnostní riziko.
Nechtěl jsem, dámy a pánové, nyní ve svém vystoupení analyzovat společnost. Chtěl jsem jenom zdůraznit některé přímé spojitosti s prováděnými, resp. neprováděnými změnami v bezpečnostním systému a jejich dopadu na naši společnost. Nekoncepčnost vlády jako celku v této oblasti, kauzy jejích členů v průběhu vládnutí, úniky informací a prolínání zájmů politického vedení země s justicí, státním zastupitelstvím a s bezpečnostními složkami jsou mimo jiné i důvodem, proč se vyslovím nedůvěru této vlády.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Kateřina Konečná, připraví se pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
***