(14.10 hodin)
(pokračuje Vlček)
O návrhu pořadu se nehlasuje, neboť v případě neschválení pořadu by bylo porušeno ústavní právo poslanců, kteří navrhli vyslovit nedůvěru vládě.
Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky
Skupina 73 poslanců využila svého práva podle § 84 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě.
Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Paroubek, který přednese návrh poslaneckého klubu sociální demokracie, zdůvodní, proč poslanecký klub sociální demokracie navrhl tento bod na zařazení na 53. schůzi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, před několika dny jste byli svědky toho, že prezident republiky Václav Klaus přijal mé pozvání a promluvil jako host na sjezdu České strany sociálně demokratické, kterou označil za nejstarší demokratickou politickou stranu v zemi. Odměnou za nadstranický a státnický projev mu byl vřelý a uznalý potlesk delegátů, neboť byl jasně motivován respektem ke všem politickým uskupením, která k tvorbě i plnění svých programů přistupují z hlediska zájmů republiky a jejích občanů jako celku.
Vyslechli jsme na jedné straně výzvu k odporu proti politikaření a na druhé straně apel na posilování svornosti, slušnosti a vzájemnosti. Osobní účast i projev prezidenta nás inspirovaly tím spíše, že pozvání přijal bez ohledu na neskrývaný záměr opozice iniciovat znovu hlasování o nedůvěře současné vládě vedené Občanskou demokratickou stranou. Svědčí to o tom, že ne každé vyjádření nedůvěry lze nazývat politikařením a že svornost a vzájemnost je možné pěstovat jen tam, kde je slušnost reálně a opravdově vnímána jako spravedlnost mimo psaný zákon. Není-li tomu tak, je v zájmu republiky a jejích občanů jako celku, aby došlo k nápravě s využitím všech nástrojů, které skýtá demokratické uspořádání státu.
Domníváme se s plnou vážností, že taková situace nastala a že je třeba současnou vládu podrobit znovu širšímu testu důvěry, bez které nemůže mít mandát. Připomínáme přitom, že i současný mandát vlády je založen na hlasech několika stranických odpadlíků, kteří sice za velmi podezřelých okolností umožnili existenci vlády, ale nezajistili jí skutečnou důvěru. Tím bylo způsobeno, že se tato vláda od samého počátku zákonitě potácí mezi neduživou existencí a spěšným zánikem a tím poznamenává veškerou svou činnost ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku, zejména při výkonu evropského předsednictví. Zároveň ji nutně tíží svědomí ze způsobu, jakým její nejsilnější součást získala chabé vítězství v parlamentních volbách roku 2006, když v rozhodujícím momentu volebního boje veřejně a s podporou části sdělovacích prostředků hanebně lživě osočila Českou stranu sociálně demokratickou z přímé účasti na organizovaném zločinu, aby získala na svou stranu alespoň část nerozhodnutých voličů.
Máme ještě v živé paměti, jak současný předseda vlády a tehdejší předseda ODS ve svém vyjádření 23. května 2006 mluvil o propojení představitelů sociální demokracie s organizovaným zločinem a jak tehdejší místopředseda Poslanecké sněmovny za ODS a nynější ministr vnitra o několik dní předtím v tiskovém prohlášení horlil o závažných případech korupce a prorůstání organizovaného zločinu do státní správy - cituji - reprezentovaných významnými funkcionáři sociální demokracie. Přitom šlo o vykonstruovaná obvinění a o takové zásahy do základních práv a svobod, že budou ještě dlouhou dobu plnit soudní síně v tuzemsku, a bude-li třeba, i v zahraničí. A připomínám, že nic z těchto obvinění se nepotvrdilo.
Premiérovi muži se však nedávno znovu vyznamenali. Vzpomeňte si na rozpravu, která se zde uskutečnila přesně před týdnem o akci pana Dalíka, osobního přítele a rádce premiéra Mirka Topolánka, v České televizi na záchranu přeběhlické hvězdy poslance Wolfa podezřelého z defraudace. Jak uvedl v sobotu jeden český deník, premiér se svým vlastním přičiněním stal zosobněním nepřípustných zásahů takzvaně ve vyšším zájmu do činnosti státních zastupitelství, soudů i médií. Předseda vlády, místo aby vyvodil z celé záležitosti adekvátní důsledky, ohromil celý národ prohlášením, že disponuje důkazy od Bezpečnostní informační služby o zmanipulování volby prezidenta republiky Václava Klause, aniž by je hodlal však předložit.
To náramně zapadá do celkového stylu. V roce 2006 měli být voliči šokováni údajnou metamorfózou vlády sociální demokracie v organizované zločince, zatímco v roce 2009 se mají patrně dozvědět, že prezident republiky získal své postavení nelegálně. Jen těžko si lze vybrat, co je mezi těmito krajnostmi horší, a zároveň domyslet, proč je právě nyní zpochybňována legitimita prezidentské volby.
Tážu se tudíž, může-li mít vláda postavená na takto prekérních základech skutečnou důvěru, a tedy i mandát ke své další existenci. Je možné takovou vládu tolerovat s poukazem na potřebu pospolitosti, svornosti a vzájemnosti, navíc v době propukající hospodářské krize? Odpovídám s plnou vážností, že již jen z těchto důvodů to možné není. Uvedeným způsobem se chová pouze vláda, která nepociťuje náležitou odpovědnost. Taková vláda nemůže hrát vážnou roli při uskutečňování požadavků na prioritní zachovávání zájmů republiky a jejích občanů jako celku. Za takové vlády žádný apel na zachování stability neobstojí a jakékoliv poukazy váhajících poslanců na riziko údajné vládní krize, nežádoucího rozkolu, či potřebu státnické zodpovědnosti mohou být chápány jen jako těžce nalezená zástěrka pro zachování současného stavu, ve kterém především osobní či partikulární zájmy hrají roli nejdůležitější.
Nejde však jen o etickou dimenzi politiky současné vlády. Jsou zde vážné a zásadní rozdíly v chápání současných výzev současného světa i ve způsobu, jak jim čelit, přičemž nynější vláda nemá v širokém spektru občanské společnosti potřebnou podporu. Tato vláda především záměrně zavírá oči před důsledky dopadů světové hospodářské krize, která těžce doléhá již na statisíce našich občanů i pracovníků ze zahraničí. Tak jako v mnoha dalších oblastech, vytváří i zde současná vláda z republiky politický a hospodářský skanzen vyvoláváním dojmu, že globální problémy zde nehrozí. A pokud ano, tak jen okrajově. Pod pláštíkem údajného nebezpečí tak řečeného populismu jen s krajním odporem přijímá opatření, která ve vyspělých zemích již dávno fungují v plném rozsahu.
***