(15.40 hodin)
(pokračuje Kocáb)
Ekonomická krize může stimulovat nárůst xenofobních nálad mezi většinovou populací. To souvisí s rostoucí nezaměstnaností i mezi Čechy. Toho začínáme být poslední dobou svědky.
Zadlužení v zemi původu cizince představuje hlavní důvod, proč propuštění cizinci zůstávají i nadále v České republice. Podle našich údajů cizinci, například Vietnamci, aby se k nám dostali, musí zaplatit doma 6 až 12 tis. amerických dolarů, a ty nebyli schopni v tak krátké době vydělat, aby se celý jejich příjezd k nám stal rentabilním. Neodpovědný přístup některých agentur práce, které za zahraniční pracovníky nemají žádnou zodpovědnost a nadále je do České republiky dovážejí, situaci neulehčuje.
V reakci na ekonomickou krizi Ministerstvo vnitra předložilo vládě návrh řešení situace propuštěných cizinců ze třetích zemí. Tento návrh samozřejmě znáte. Začátkem roku 2009 tak vláda schválila několik návrhů, jejichž podstatou je především přimět tyto cizince k opuštění České republiky. Opatření mají pomoci cizincům ze třetích zemí pobývajícím legálně na území naší republiky, kteří se vinou současné ekonomické situace ocitli bez pracovního uplatnění, chtějí zpět do vlasti a nejsou schopni si tuto cestu hradit sami. V rámci tohoto projektu nabízí Česká republika vedle zajištění letu, zaplacení letenky, předodjezdové a tranzitní asistence i příspěvek 500 eur na pokrytí nákladů spojených s předčasným odjezdem z České republiky. Pilotní projekt je koncipován na osm měsíců pro dva tisíce osob.
Výbor pro práva cizinců Rady vlády České republiky pro lidská práva a já osobně jsem při jednání vlády upozornil na problém této koncepce: současné nastavení projektu nezaručuje umožnění návratu těch cizinců, kteří o to po skončení krize projeví zájem. Domnívám se, že cizincům by měl být poskytnut alespoň příslib toho, že budou moci po skončení ekonomické krize do České republiky opětovně přicestovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, mě to velmi mrzí, ale musím dodržet jednací řád. Umožníme panu poslanci Exnerovi, aby položil doplňující otázku, a pak budete mít další dvě minuty na odpověď. Prosím, pane poslanče, máte slovo k doplňující otázce.
Poslanec Václav Exner: Pane ministře, vítám vaše všeobecné prohlášení, se kterým se zcela shoduji. Jenom bych si přál, aby se vám ho opravdu podařilo naplňovat v praxi.
Za druhé, jsem toho názoru, že jste podrobně popsal situaci. V tomto popisu se také shoduji. Bohužel, ta opatření - kromě toho, co víme z Ministerstva vnitra - dva tisíce cizinců, osm měsíců - a proti tomu jste uvedl desetitisíce lidí, kterých se to může týkat, jasně věc neřeší. Prosil bych vás, jestli byste mohl ta opatření ještě doplnit.
Také bych chtěl říci, že cizinci, kteří jsou často nuceni k dohodě, by se tomu mohli vyhnout, kdyby bylo dostatečně rozvinuto poradenství. Vyzývám vás, abyste zvážil právě v této oblasti iniciativu z vaší strany.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Exnerovi i za dodržení času. Pan ministr Michal Kocáb má možnost doplňující odpovědi. Prosím, pokračujte, pane ministře.
Ministr vlády ČR pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb Ano, děkuji. Pane poslanče, já bych s vaším dovolením vám odpověděl písemně, protože ten materiál je skutečně velmi dlouhý a nyní, v tom zbytku času, bych se zaměřil na to, abych vám osvětlil svůj přístup.
Materiál, který jsem četl, je striktní, je to materiál Ministerstva vnitra, ale já jako ministr pro lidská práva a menšiny mám na to ještě trošku jiný názor. Například situaci lze ilustrovat příkladem šestadvacetiletého vyhoštěného Vietnamce Le Kim Thanha. Jeho osud nás upozornil na potřebu důkladné celospolečenské debaty o tom, jak citlivě by měl stát, soukromý neziskový sektor, posuzovat případy cizinců, kteří nyní přicházejí o práci. Striktní postup státní správy totiž může v době obav desítek tisíc lidí o práci zvyšovat ostražitost obyvatel vůči cizincům, zvyšovat animozitu a zvyšovat xenofobii. Česká společnost by ale měla být k zahraničním pracovníkům velkorysá a ohleduplná, a to nejenom proto, že v budoucnu je bude opět potřebovat, ale zejména proto, že se mnohdy podílí nedostatečnou regulací na jejich katastrofální situaci.
Samozřejmě, na jedné straně stojí přísný postup Ministerstva vnitra, který jako člen vlády musím respektovat, a je nakonec i logický, na druhé straně ministr pro lidská práva se musí zabývat humanitární částí problému. Jestliže případ pana Le Kim Thanha, který žil bez znalosti jazyku tisíce kilometrů od své země a jehož návrat, vyhoštění z republiky, pro něj může znamenat osobní katastrofu, je samozřejmě do určité míry alarmující a případy dalších zahraničních pracovníků, kteří se dostávají do podobné situace, je nutno vnímat v širším kontextu důsledků, které budou mít pro tyto vyhoštěné lidi. Politici by se měli zdržet unáhlených a příkrých soudů před veřejností, vystrašenou stoupající nezaměstnaností. Zahraniční zaměstnance bychom měli chápat ne jako cizince, už to slovo má totiž velmi pejorativní přídech, ale spíše jako sousedy a přátele, kteří se rozhodli s námi žít a pracovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, já nemohu jinak. Velmi mě to mrzí, ale nemohu jinak. Vím, že je to vaše první vystoupení v ústních interpelacích, ale jsem přesvědčen, jak vás znám, že splníte svůj slib a odpověď doplníte písemně. Myslím, že bude velmi zajímavá.
Budeme pokračovat interpelací číslo 11 pana poslance Ivana Ohlídala na pana ministra školství Ondřeje Lišku. Protože je 15.46 a pan ministr byl omluven do 15.30 hodin, tak doufám, že dorazí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Vážený nepřítomný pane ministře Liško, všichni si dobře vzpomínáme, že jste závazně slíbil, že se vám podaří zvýšit rozpočet kapitoly Ministerstva školství o 4 miliardy na rok 2009, které budou moci být využity pro zvýšení platů učitelů v regionálním školství. Tyto 4 miliardy by umožnily, aby průměrně každému učiteli se zvýšil plat o 2 tisíce. Samozřejmě, není to nijak výrazné zvýšení platu, ale přesto by učitelům jistě prospělo. Bohužel se však stalo, že na účtech krajských úřadů chybí z těchto slíbených 4 miliard minimálně jedna miliarda. To je velmi nemilé a je nyní na místě se zeptat, co způsobilo tento deficit.
Podle mého názoru byste měl vysvětlit, jestli se změnil způsob rozdělování nebo přemístění těchto peněz od Ministerstva školství ke krajským úřadům, nebo jste prostě nedodržel slib, nebo dokonce se přibližně jedna miliarda zatoulala při cestě k učitelům. Byl bych velmi rád, kdybyste na tuto otázku odpověděl nejen mně, ale vysvětlil tuto situaci i učitelům, protože oni berou nedodržení slibu z vaší strany velmi nelibě. Děkuji za pozornost.
(Do sálu vbíhá ministr Liška.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já už tady vidím pana ministra Lišku, který bude reagovat na vystoupení pana poslance Ohlídala. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ondřej Liška Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já se omlouvám, zahajoval jsem jednu z předsednických akcí, ale doběhl jsem to tak tak, na Karlově univerzitě, setkání několika set evropských rektorů.
Pokud jsem to pochopil správně, když jsem dobíhal, dotaz směřoval k tomu, kde dlí prostředky, které byly vyjednány minulý rok na platy učitelů. Dovolte mi tedy ve stručnosti odpovědět.
Druhá fáze rozvojového programu určeného na zvýšení nenárokových složek platů pedagogů je za dveřmi. Rozdělení celé částky 4,5 miliardy korun bylo od počátku plánováno ve dvou etapách. Stížnosti některých ředitelů škol, že dosud obdrželi pouze část finančních prostředků, proto nejsou opodstatněné. Já jsem minulý rok ve vládě vyjednal zvláštní zvýšení rozpočtu o 4,5 mld. Kč a ředitelé je mohou použít třeba na odměny pedagogům, kteří se aktivně podílejí na realizaci kurikulární reformy. Od samého počátku jsem se ale pokoušel vysvětlit, že tyto prostředky, které jsou určeny na celý rok, budeme rozepisovat postupně, a to ve dvou fázích. Ta první už proběhla, druhá se nyní chystá.
***