(16.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Slova se ujme pan poslanec Jiří Hanuš, zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Hanuš: Děkuji. Nechtěl jsem vůbec k tomuto bodu vystupovat, bohužel mě vyprovokoval pan kolega Škromach. Musím říci, že jsem byl dvanáct roků starostou města, sice menšího, osm a půl tisíce obyvatel. Po zkušenostech, které mám, si myslím, že obec by neměla být ubytovatelem svých občanů. To není její poslání. Měla by vytvořit nějaké podmínky pro to, aby tito lidé mohli bydlet. Těch obyvatel jsou zhruba tři tisíce rodin. Na tento počet jsme měli 350 bytů včetně toho, co jsme získali v rámci privatizace státních podniků. Všichni ostatní bydleli buď v rodinných domcích, nebo bytech, které postavili v rámci družstevní výstavby. Já sám bydlím v družstevním bytě, na kterém jsem odpracoval 3500 hodin. To je první poznámka.
Tady si myslím, že se stala veliká chyba začátkem 90. let, protože dle mého názoru měly být nejdříve uvolněny nejhůře dosažitelné statky, to je právě bydlení. Myslím si, že kdyby se uvolnilo nájemné v této době, nikdy bychom se nedostali do těchto čísel, do těchto problémů, kde dneska jsme. Bohužel mluvím i do vlastních řad, byli jsme tehdy členy vlády. To je další poznámka.
A poslední věc. Padla tady otázka domů s pečovatelskou službou, péče o naše seniory. Ano, ale bohužel tady jsme svědky, že řada lidí se snaží řešit své problémy nebo problémy svých dětí právě tím, že i když nesplňují podmínky pro nutnost zařazení do domu s pečovatelskou službou, přesto se mnohdy stává, že se tam nějakým způsobem dostanou, a zase je to na úkor dalších.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Jiřímu Hanušovi. Ještě oznámím, že pan ministr Ivan Langer má náhradní kartu číslo 16.
Nyní se ptám, jestli se někdo hlásí ještě do rozpravy. Ano, pan ministr Nečas, ale až po panu zpravodajovi. Pan zpravodaj kolega Carbol. (Poznámka z pléna, že jmenovaný není zpravodajem.)
Poslanec Jiří Carbol: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl jenom reagovat na některá fakta uvedená v této diskusi. Chtěl bych říci, že prodlužujeme deregulaci jenom ve vybraných městech, kde se projevilo neúměrné zvýšení cen nemovitostí. Chtěl bych zdůraznit, aby to nezapadlo, že se to netýká celé České republiky, protože plošný návrh řešení tohoto problému nebylo možné nalézt.
K případnému prodloužení lhůty bych chtěl říci, že je to totéž jako zamítnutí této novely. Protože pokud nebude tato novela platná s účinností k 1. 6., bude velmi problematické naplnit ustanovení, které je důležité pro Ministerstvo pro místní rozvoj, že musí k 1. červenci vydat ve Sbírce zákonů podrobnosti ke zvyšování nájemného.
Deregulaci nezastavujeme, pouze se prodlužuje a dosáhne se konečného efektu o dva roky později. Je asi také důležité si uvědomit, že tady řešíme nafouklou bublinu realitního trhu, kdy ceny nemovitostí vystoupaly hlavně v těch velkých městech do velkých výšek a tím došlo k pokřivení záměru původního zákona.
Závěrem mi dovolte říci, že stávající rychlost deregulace v těchto velkých městech přivádí statisíce nájemníků do neřešitelné situace, a já vás proto prosím o podporu tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Carbolovi, který není zpravodajem. Omlouvám se paní poslankyni Zdeňce Horníkové, protože ona je zpravodajem tohoto bodu a pan kolega Carbol je zástupce navrhovatelů.
Nyní pan ministr práce a sociálních věcí a místopředseda vlády Petr Nečas. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že cestou tohoto poslaneckého návrhu řešíme poměrně zásadní problém, na který upozornili i někteří předřečníci, a to problém, který nemá pouze svůj důraz v oblasti bydlení nebo v oblasti dopadů na sociální situaci konkrétních lidí, ale který má širší souvislosti. Širší souvislosti z hlediska mezinárodního práva, z hlediska určitých problémů, které může mít Česká republika jako stát a její veřejné rozpočty. Širší souvislosti, které souvisejí například i s trhem práce, jak upozornili někteří předřečníci, s mobilitou obyvatelstva.
Já jsem přesvědčen o tom, že k deregulaci musí dojít, že je to krok, který je nezbytný, který dříve nebo později bude vynucen na České republice zvnějšku a s ještě většími dopady na veřejné finance, než například pokud bychom tuto deregulaci kompenzovali příslušnými sociálními dávkami.
Tady musím říci, že rozhodně nepostačí to, co tady vyjádřil například předseda výboru pro sociální politiku poslanec Škromach, že je vlastenec a že věří, že to dopadne dobře. To je pěkné, ale myslím si, že pouze toto nepostačuje a že musíme tyto nezbytné kroky učinit.
Jsem také hluboce přesvědčen, že jádrem problému není ani tak samotné tempo deregulace, ale přesně věc, o které tady mluvil pan poslanec Carbol, a to právě ono určení koncové, výsledné ceny, ke které se má touto deregulací dospět. Protože bohužel ten mechanismus byl nastaven tak, že neodrážel skutečné, nejenom oprávněné, ale reálné tržní ceny a podléhal nafouknutým realitním bublinám, které zcela evidentně v Praze a v celé řadě dalších velkých měst byly. A proto samozřejmě tempo, které bylo nastaveno řekněme rozumným způsobem, tím, že směřuje k vyšší koncové ceně, v některých aspektech se ukazuje jako tempo, které má své sociální dopady. Čili možná úvaha by byla spíše než rozkládat to tempo znovu se zamyslet nad konstrukcí té výsledné koncové ceny a udělat to jiným způsobem než způsobem, kterým to bylo učiněno v tomto zákoně a který prostě podléhá objektivně nafouklé realitní bublině, která například v těchto dnech začíná splaskávat.
Je také skutečností, že v České republice dochází tím, že neproběhla deregulace, k deformaci na trhu nájemního bydlení. Je prostě skutečností, že pro vytváření volných tržních cen je poskytován výrazně menší segment nájemních bytů a tím, že tento segment je malý, tyto byty jsou velmi drahé. Nájemné je vyhnáno velmi nahoru a naprosto asociálně. Dochází k tomu, že velmi často se stane, že v bytech s regulovaným nájemným bydlí lidé ve velmi solidní sociální situaci a naopak například mladí lidé, kteří přijdou do Prahy za prací, chtějí tady založit rodinu, nebo přijdou do velkých měst, tak bydlí za přemrštěné ceny tržního nájemného, kdy vůbec kvalita bydlení, například v panelovém dvoupokojovém bytě, té ceně neodpovídá. To je další objektivně sociální důvod k tomu, aby k této deregulaci došlo.
Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že pokud k ní dojde, tak se stabilizuje cena nájemního bydlení, protože je skutečností, že v České republice na sto tisíc obyvatel je větší počet bytových jednotek než například v Rakousku nebo v Irsku. A i v těchto zemích platí, že řada těch bytů je velmi těžko obyvatelných, že jsou v těžko dostupných lokalitách, že jsou na venkově, jak tady argumentoval pan poslanec Škromach - správně, objektivně. Ale to platí i pro tyto země. V tomto není Česká republika výjimečnou od těchto zemí. Čili z tohoto pohledu dostupných bytových jednotek je v České republice relativně dost a to by mělo vytvářet skutečně dobrý předpoklad pro fungující trh bytů.
Chtěl bych tady zdůraznit onen faktor, že jednostranná orientace na vlastnické bydlení, která dlouhodobě v České republice, od počátku 90. let, vznikla naprosto logicky, podporovaná naprosto logicky všemi vládami bez ohledu na jejich stranické zabarvení podporou staveních spoření, hypotečních úvěrů apod., reálně podvazuje mobilitu pracovní síly. Protože vždycky je podstatně jednodušší se stěhovat z jednoho nájemního bytu do druhého nájemního bytu než opouštět vlastnické bydlení, navíc zatížené dluhy, například hypotékou. Podpora nájemního bydlení znamená podporu mobility obyvatelstva a znamená také velmi výrazný ekonomický faktor z hlediska fungování trhu práce.
***