(13.30 hodin)
(pokračuje Zgarba)
Posledním opatřením, které má snahu řešit podporu podnikání v zemědělství a na venkově, je podkapitola 2.12 a to je navýšení výdajů do přímých plateb v rámci podpory prvovýrobců v zemědělství. Z období, kdy byl projednán státní rozpočet, od srpna loňského roku do prosince loňského roku, všichni víme, že kapitola Ministerstva zemědělství je a byla poddimenzovaná. Příděl ve výši 1 mld. korun na posílení přímých plateb - zkrátím své vystoupení - v podstatě řeší minus 2,5 %, samozřejmě záleží na kurzu české koruny, v době výplaty těchto plateb zemědělcům, než je dohoda o přistoupení. V podstatě, tuším v měsíci listopadu, proběhla tisková konference za Úřadu vlády za účasti ministra zemědělství a předsedy vlády, kde bylo řečeno, že přímé platby budou dofinancovány. Takže dofinancování přímých plateb bych bral jako standardní řešení, a bude-li přidělena koruna navíc proti tomu dofinancování, pak ta koruna bude příspěvkem k řešení krize.
Ze 27 evropských zemí Česká republika při přepočtu společné zemědělské politiky, plateb ze společné zemědělské politiky a národního kofinancování, když to porovnáme na velkou dobytčí jednotku a na ornou půdu, tak Česká republika zaujímá 5. až 6. místo od konce ve výši plateb na jednotku. Takže zcela jistě nepatříme mezi země, které by tomuto oboru přály. Nicméně není na mně, abych hodnotil za současného stavu předkládaná opatření v zemědělství a na venkově, ale zcela jistě tuto situaci zhodnotí podnikatelé a kolegové v tomto prostředí.
Děkuji za pozornost. (V sále je velký hluk!)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní se přihlásil do rozpravy pan poslanec Hovorka. Pane poslanče, máte slovo. Je to poslední přihláška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl jenom krátce, že nemá smysl se nějak obviňovat z toho, jestli je to předloženo pozdě, nebo jestli je to předloženo včas a jestli konkrétní opatření mohou, nebo nemohou pomoci.
Chtěl bych říci jenom krátce, že jsem očekával, že vláda při řešení a hledání i prostředků na tato opatření se bude zabývat například otázkou zvýšení sazeb daní u hazardních her. Česká republika má dlouhodobě nejnižší úroveň zdanění hazardních her, někde na úrovni 3,25 %. Je to na úrovni nejnižší v Evropě. Domnívám se, že tady by se daly najít prostředky, které by mohly pomoci ve financování tohoto národního protikrizového plánu.
To je všechno, co jsem chtěl vládě navrhnout. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. To byl poslední přihlášený. Před ukončením rozpravy se přihlásil pan předseda vlády Mirek Topolánek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já vás nechci zdržovat, ale přece jenom mi dovolte na závěr obecné rozpravy pár slov.
V rozpravě zazněla celá řada návrhů, nápadů. Já chci říci, že nebylo cílem do tohoto balíčku vkládat věci, které standardně patří do starostí každé vlády, jako jsou protikorupční opatření, větší pozornost při takovém množství peněz na veřejné zakázky a celá řada těch věcí, které tady zaznívaly. Já vás ubezpečuji, že vláda nebude mít agendu pouze protikrizový plán, ale standardně bude plnit své povinnosti i v těch dalších oblastech, které se týkají i toho, co říkal třeba kolega Hovorka.
To, v jaké žijeme turbulentní době, dokladuje rozptyl všech predikcí, které se na nás v posledních dnech hrnou. Z dneška, a to je jenom jako ukázka toho rozptylu, zpráva Světové banky, která predikuje České republice na rok 2009 růst 2 %. Já nad tím nijak nejásám. Já tím chci jenom dokladovat, abychom na jedné straně nepropadali beznaději, na druhé straně prostě žádnému nadšení z jakékoliv predikce, z jakéhokoliv mediálně prezentovaného vývoje. Musíme fakticky čelit podle mě velkému problému a to musíme jedině společně.
Svět po této krizi bude nepochybně jiný - ekonomicky, sociálně, obchodně a možná i politicky. Stejně jako po 11. září je dnes svět jiný i bezpečnostně. Já vás žádám jménem občanů, kterými se tak často všichni zaštiťujete: Přestaňme bojovat minulé války. Připravujme se na současnou a hlavně na ten the day after, aby to nebyla mrtvá krajina jako po jaderném výbuchu, abychom dali lidem naději do budoucna a dnes jistotu, že je v tom nenecháme. Nevím, jestli jsme schopni se připravit na tisíciletou vodu. Tedy vím, všichni víme, že to v podstatě nelze. Připravme ale lidi, firmy a sami sebe mentálně na to, že bude o něco hůř. Pomozme jim i sobě s posunem vnímání reality a postarejme se o nejpotřebnější a hlavně odložme ideologické brýle, populismus a nepropadejme hysterii.
Česká ekonomika je jako malá, pevná loď na rozbouřeném moři globálních problémů. Loď se může kdykoliv převrátit, do přístavu je daleko. My ale máme plnou odpovědnost, a to všichni, do toho přístavu loď vést a já vás o to žádám.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane předsedo. O slovo se přihlásil pan zpravodaj pan poslanec Dolejš. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. A rovnou vás uklidňuji, nehodlám tady činit souhrnnou obsáhlou a dvouhodinovou zpravodajskou zprávu.
Diskuse byla skutečně pestrá. Oba dva dny jsem pozorně poslouchal, ale myslím, že než se pustíme do podrobné rozpravy a hlasování o usnesení, na které se samozřejmě všichni těšíme, zdůraznil bych tři problémy, nebo řekněme tři červené nitě, které se táhly touto rozpravou, a dovolte mi malý apel, který k těm třem problémům si dovolím vyslovit.
Za prvé si myslím, že jestliže tady opozice formulovala výhradu určitého váhavého a mělkého přístupu v návrhu opatření možná vlivem mýtu, že nelze vývoj krize predikovat, se vládní rosničky soustředily jenom na popisování včerejšího počasí. Ale jedině strach z politické budoucnosti by vám mohl bránit najít odvahu pohlédnout do budoucnosti, či jak se říká pohlédnout do očí medúzy. Nyní nejde o to, co nejpřesněji budoucnost popsat. Nyní jde o to, této budoucnosti, a bylo tady řečeno, že svět bude jiný než před krizí, tak této budoucnosti čelit. To je první červená nit a první můj apel.
Druhý apel je, že informace, která byla předložena, nese název Národní protikrizový plán. A přitom z diskuse bylo zjevné, že mnozí z nás si myslí, že to není ani moc plán, a už vůbec ne protikrizový, že zkrátka jako by autorům bránila v práci jakási nechuť vměšovat se do přirozeného běhu věcí a že vlastně je v pořádku, když lékař neléčí. Každý, kdo tady má lékařské vzdělání, tak si možná vzpomene, že někdy na začátku své kariéry slyšel o principu non nocere. Lékař by skutečně neměl škodit. Ale to non nocere neznamená non curare, že nemá léčit. A léčit musí zejména, když nejde o běžné nachlazení, ale jde o chřipku řekněme ptačí. Na to už se totiž umřít dá. A tak proto by bylo špatné, kdyby krize nekrize vše jelo po vyjetých kolejích, pouze se pravice hádala, zda bude pravicová, nebo ještě pravicovější, a pokračovala v jakémsi plánu na umenšení odpovědnosti státu, umenšení veřejného sektoru. Přitom v této chvíli bychom se měli soustředit na to, zda je politická vůle skutečně protikrizový rozpočet připravit, a ne pouze exekutivně příštipkařit.
***