(13.20 hodin)
(pokračuje Laudát)
Regulace peněz, peněžních toků, je pro mě přijatelná pouze v případě, že řekneme, že peníze jsou svým způsobem také majetek a že někdo půjčuje svůj majetek a podobně, takže občané by asi měli vědět, jaká jsou rizika, se kterými půjčují tyto svoje do financí převedené majetkové záležitosti a jakým způsobem s nimi má někdo nakládat, a měl by do toho svěřování vstupovat s co nejčitelnějšími podmínkami.
K vystoupení kolegy Škromacha bych chtěl říci jedno. Asi víte, co je to kvintální sektor. Nejenom zakládající a západní státy Evropské unie, ale i střední Evropa se začíná topit v přebujelosti toho, co někteří odborníci nazývají kvintální sektor. Peníze a investice do tohoto kvintálního sektoru jsou prostě nejhoršími financemi, které jsou vynakládány. Neprodukují hodnoty. Hodnoty produkují společnosti, podnikatelé, kteří někoho zaměstnávají, něco vyrábějí, a poskytují skutečně racionální a věcné služby.
Domnívám se, že naprosto klíčovou otázkou - a beru to tak, že na tom jsou založena vládní opatření ke zmírnění dopadů ekonomické krize - je udržet lidi v zaměstnání. Jenom pro vaši ilustraci - nechci říkat a není to mým zvykem, já jsem nicméně nějak počátkem roku 2007 sháněl data, kolik stojí jeden nezaměstnaný. Tehdy jeden z náměstků ministra práce a sociálních věcí mi nebyl schopen okamžitě odpovědět, nicméně mi poskytl studii. Není to skutečně tak elementární záležitost spočítat veškeré dopady. Ta studie, s tím, co se tratí na sociálním a zdravotním pojištění, na daních apod., spočítaná na průměrný hrubý plat 12 tisíc korun, ta studie pochází z roku 2005, tak cena za jednoho nezaměstnaného je zvažována zhruba asi kolem 150 tisíc korun. Pokud se zeptáte nějakých investorů, developerů apod., tak tam padají celkové ztráty za jednoho člověka, který nepracuje, až na 250 tisíc. Vezměte si, že někdy v roce 2005 tady byla půlmilionová armáda nezaměstnaných. Pak došlo k rapidnímu snížení, dnes nezaměstnanost opět nepříjemně, až skoro dramaticky narůstá. To znamená, že základním imperativem a klíčem ke zmírnění dopadů krize musí být udržet lidi téměř za každou cenu v práci, ne vytvářet další podpory. Stav nezaměstnanosti pro každého občana je přechodnou záležitostí, krizovou záležitostí, od které nemůže očekávat, nebo neměl by očekávat, že poroste jeho životní úroveň. Měla by mu být zachována jeho lidská důstojnost a elementární potřeby. Nic více a nic méně.
Jenom bych tady chtěl pro ilustraci - můj kolega Vlasta Tlustý tady mluvil o Světlé nad Sázavou, kde byl vyhlášen konkurz. Celá kauza pádu prakticky monopolního zaměstnavatele v tomto městečku na Vysočině, světelských skláren Crystalex, je vám všem asi známa. Byla mediálně propíraná. Už možná méně známo je, nepíše se o tom, že tehdy kraj, obec a myslím, že i stát, se složily a nabídly v první vlně asi 35 lidem, aby dojížděli pracovat speciálně vypraveným autobusem do strojírenského podniku. Vážení, z těch 35 lidí údajně, plus minus, neberte mě za slovo, nemám to z žádných statistik ani článků, ale osobních informací, vydrželi tři lidé, ostatním ta práce jaksi neseděla, takže raději skončili. Situace je tam tragická. Lidé nemají na zaplacení nájemného, energií, rozprchávají se ke svým rodinám, rodičům, resp. v okolních vesnicích, odhlašují odběry elektřiny, plynu apod. Nicméně těm lidem, kteří práci měli, ještě s podporou státu, a prostě jim nesedí, tak těm bych nedal kromě základní podpory ani korunu. Když je krize, tak každý musí brát práci takovou, jaká je, a ne si hrát na něco, co mě baví a co mě nebaví. Samozřejmě tím nechci urazit někoho z nich, že možná mohl mít jakýkoli jiný, ať už zdravotní či rodinný problém v této práci pokračovat.
Na závěr chci říci - ono se to sice kdysi trošku zparafrázovalo, ale pro mě je práce matkou pokroku, prosperity, nikoliv nezaměstnanost. Prostě pro mě je otrokem spíše nezaměstnaný člověk, který může udělat armádu, a pak tedy můžeme mít vážný problém. Proto pro mě není nějaké navyšování dávek, různé kompenzace, pro mě je klíčem udržet lidi, aby měli zaměstnání. Zaměstnání budou mít, pokud firmy nebudou krachovat. Hranice mezi krachem společnosti a jejím přežitím je jedna koruna.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Zgarba a připraví se pan poslanec Kafka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Zgarba: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vládo, kolegyně a kolegové, já bych chtěl sdělit pár slov na téma národní protikrizový plán v oblasti venkova, zemědělství a potravinářství. Touto částí našeho národního hospodářství se zabývají tři podkapitoly, které se tváří, že mají snahu něco řešit. Rád bych uvedl na pravou míru jednotlivá opatření.
V podkapitole 2.5 Podpora podnikání v zemědělství je zmíněn Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, kde je přidělena ve více splátkách suma ve výši 2,3 mld. Kč na podporu úvěrové politiky, to znamená dotací, úroků a garancí. K tomu lze říci, že tento instrument velmi dobře fungoval v podstatě od Klausových vlád přes vlády sociálně demokratické, nicméně poslední dvě léta byl postupně utlumován. Současná vláda má snahu tento program znovu otevřít a zpřístupnit zemědělcům, což je správný trend, nicméně do dnešní doby mimo program Zemědělec nefunguje program Provoz ani programy garancí úvěrů. Je otázka, za jakých podmínek a kdy budou tyto programy otevřeny.
V podkapitole 2.7 posílení programu Rozvoje venkova se řeší tzv. příděl EAFRD, to je Program rozvoje venkova. Této Sněmovně a samozřejmě podnikatelské veřejnosti je známo, že EAFRD v roce 2007 nebyl čerpán, v roce 2008 ve zvýšené míře, a částka 2,272 milionu je v podstatě dofinancování skluzu v kofinancování našich národních podpor, nebo naší národní části tak, abychom byli schopni vyčerpat přidělený limit, který byl sjednán v rámci dohody o přistoupení a následných jednání. Pokud by měl tento program řešit něco nad standard, tak bych očekával, že bude předložen Sněmovně dokument, kde nám Evropská komise přidělí zvýšený rámec na čerpání v jednotlivých osách tohoto programu. Já jsem nic takového neslyšel ani žádný takový dokument neviděl.
***