(10.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Věnovat se tomuto tématu a podobným tématům je podle mě povinnost parlamentu a vláda měla na tyto věci upozornit nebo na ně nějak reagovat.
Já si myslím, že to, že tato sada problémů není součástí toho balíčku, to, že vláda jako kdyby nezaregistrovala, že dokonce i v řadě odborných vystoupení zaznělo, že otázky korupce u veřejných zakázek je veliký problém, který souvisí s finanční krizí, je podle mě problém. Měli bychom o tom mluvit. Takže já to otevírám jako téma. Samozřejmě, že to nemám v nějaké hotové podobě. V této chvíli pouze říkám, že to, že to chybí v tom balíčku, je významný segment, který je součástí způsobu, kterým bychom se my měli snažit s tou krizí vypořádat.
Já bych rád řekl, že neříkám tady, že v tomhle je hlavní příčina té krize, ale snad se shodneme na tom, že to je jeden z faktorů, který má na tu krizi veliký význam, a pokud se nepodaří v téhle věci učinit kroky, které finanční instituce učiní průhlednější, pokud lépe nepochopíme finanční toky dokonce i v České republice nebo mezi Českou republikou a zahraničím, tak si myslím, že nám jednak budou obrovské prostředky unikat a zároveň tím budeme, vlastně je to proti zájmům České republiky, protože tady dochází k únikům. A jestliže ve světě se mluví o tom, že se s tím musí něco počít, tak bych rád slyšel i něco z úst premiéra a představitelů České republiky. Opakuji, není mi jasné, s čím jde Česká republika na summit G20, když slyšíme, že tohle téma tam rozhodně bude zvednuto.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ústa premiéra k vám promluví vzápětí, pane kolego. Pan předseda vlády Mirek Topolánek. Máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je velmi složité přežít tu diskusi, ale protože parlament si zaslouží být vyslyšen a vláda je povinna ho poslouchat, tak se pokouším to vydržet. Je mi trochu smutno i z vystoupení pana předsedy Sobotky i z vystoupení pana místopředsedy Zaorálka.
My jsme nesestavovali programové prohlášení vlády. My jsme navrhli kroky exekutivní a legislativní, které mají zafungovat pokud možno okamžitě a velmi rychle, a ony okamžitě a velmi rychle, pokud budou schváleny nebo teď realizovány exekutivně, zafungovaly a ony fungovat budou. To je první věc.
Druhá věc. Nikdo přesně neví, jak dlouhá a hluboká ta recese bude. Kdybychom to věděli, tak nesedíme tady, ale při příští nominaci na Nobelovu cenu bychom stáli v řadě těch, kteří by tu nominaci dostali. My to prostě nevíme a to naše opatření je dostatečně hluboké v dané chvíli, dostatečně efektivní a dostatečně včas.
Já odmítám ten známý mýtus, že jsme na něco nezareagovali včas, protože když se podíváte na tu první fázi, kterou jsme realizovali v rámci ozdravění finančního sektoru, na což u nás stačilo zvýšení garancí, a v rámci těch prvních zhruba 15 opatření, tak to je 32 miliard přímých výdajů v rozpočtu, ať už na výdajové, nebo na příjmové straně, s dopadem daleko vyšším. Tak to, prosím vás, neříkejme.
Já si někdy říkám, jestli vy si nepřejete, aby ten náš finanční sektor měl problémy. My jsme jedna ze tří zemí v rámci OECD - Česká republika, Slovensko a Mexiko - které nevrazily v rámci finanční globální krize do finančního sektoru ani korunu. Proč si myslíte, že tomu tak je? Ty důvody si můžeme pojmenovat.
To, že riziko sekundárního a terciárního ohrožení našeho bankovního a finančního sektoru existuje, to si snad tady nemusíme říkat. Vaším vystoupením ho zvyšujete. Ta rizika jsou dvě. A už jsme to v 90. letech zažili. Z dobrých úvěrů firem, které půjdou do problémů, se stanou úvěry špatné. Skladba úvěrového portfolia bank se může zhoršit a banky se mohou dostat z hlediska tohoto do nějakého problému.
Ten daleko závažnější problém sledujeme, a to je ta moje určitá skepse o tom, že čím více peněz do ekonomiky nalijeme, tím bude lépe. Ta skepse souvisí s grafy, např. předevčírem Financial Times. Náš český trh, přestože finančně nebyl ohrožen a v bankách je dostatek likvidity, je brán z určitého sentimentu jako východní emerging market a v tomto smyslu toto ohrožení je podstatně vyšší než kterékoliv jiné.
Já vás žádám, abyste finančnímu sektoru věnovali pozornost v míře, která náleží parlamentu a vládě, a nechali centrální bance to, co její jest. Většina opatření, která navrhuje ČSSD ve svém dvaašedesáti- nebo kolikabodovém programu, buď zasahuje do kompetencí centrální banky, anebo chce nalévat likviditu do ústavů, které ji mají. Problém bank přece není, že by neměly likviditu, problém je, že nedůvěřují trhu, a proto neposkytují někdy ani investiční, a už vůbec ne provozní úvěry tam, kde nemají jistotu návratnosti těchto úvěrů.
Já bych chtěl varovat před těmi lacinými, velmi populistickými řečmi, protože naše společná odpovědnost je, abychom neprohlubovali tu krizi tím, že jako politici do ní budeme zasahovat.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ministr financí pan Miroslav Kalousek. Máte slovo, vážený pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji, paní předsedající. Dvě stručné poznámky jednak k vystoupení pana místopředsedy Zaorálka a jednak k vystoupení pana předsedy Sobotky.
Pan místopředseda Zaorálek se tu pozastavil nad tím, že se česká vláda na rozdíl od Baracka Obamy či Gordona Browna nijak nevěnuje otázce daňových rájů čili daňových úniků. Dovolte, abych pouze suše konstatoval, že boj proti daňovým únikům a společný postup Evropské unie proti daňovým rájům je mezi prioritami českého předsednictví, které byly zveřejněny všemi možnými způsoby nejpozději 7. ledna tohoto roku při setkání s Evropskou komisí. Protože to je jednoznačně deklarovanáa priorita českého předsednictví, jako poslušný ministr financí svého premiéra zařazuji jako prezident Ecofinu tuto otázku na každé zasedání Ecofinu, tedy Rady ministrů financí Evropské unie, což je po každé zveřejněno všemi možnými způsoby. Já rozumím tomu, že pan místopředseda Zaorálek ze svých výšin na úroveň rovného s rovným se věnuje tomu, čemu se věnuje Barack Obama nebo Gordon Brown, ale kdyby někdy o dva stupínky sestoupil, pak by se mohl všude přehledně dočíst, že se tomu česká vláda s pozice svého předsednictví věnuje mimořádně.
Druhá poznámka je k panu předsedovi Sobotkovi. On tady říkal, že v rámci hodnocení konvergenčního programu Evropská komise neřekla ani slovo o hodnocení krizového plánu české vlády, a to má nepochybně pravdu. V rámci hodnocení konvergenčního programu Evropská komise nic takového nedělá. Pan předseda prostě popletl dva procesy. Hodnocení konvergenčního programu za a) a hodnocení naplňování plánu obnovy jednotlivými členskými státy za b). V rámci hodnocení konvergenčního programu Evropská komise nic takového neřekla, v rámci hodnocení, jak jednotlivé státy přistupují k plánu obnovy, který hlavy států dohodly na prosincové radě a kde polovina států už hodnocena byla, druhá polovina bude hodnocena teď začátkem března. Myslím, že začínáme právě Francií. My jsme byli v té první části a tam Evropská komise, jak se lze snadno dočíst, říká, že ta opatření jsou za a) přiměřená, za b) včasná, za c) správně cílená.
Já vám to přinesu, pane předsedo.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Místopředseda Poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek. Máte slovo, vážený pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych chtěl ujistit pana ministra Kalouska i pana premiéra, že vím, když se stále měnily ty priority českého předsednictví, tak to jsem dohlédl, jak ty priority vypadají v současné době. Ale to, co je problém, že vy sice máte vyhlášené priority, jako např. situace na Balkánu, východní politika, boj s daňovými ráji, nicméně já jsem se ptal, co skutečně Česká republika pro tyhle věci udělá. Jaká je pozice České republiky a s čím půjde na summit G20. Rozumíte, já se neptám, jakou máte vyhlášenou prioritu, ale co skutečně hodláte v té věci dělat. To mi chybí a o tom skutečně se člověk nedoví nikde nic.
A další věc. Já už jsem o tom mluvil včera, ale jenom to zopakuji. To, že pan premiér neustále říká, že politici se nemají plést pravděpodobně do práce ekonomům a bankám, to je v rozporu se vším, co v současné době ve světě slyšíme.
***