(10.10 hodin)
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, interpelací ze dne 13. 10. 2008 požádal poslanec Václav Exner o stanovisko ke skutečnostem popisovaným v emailech pana Ing. Trana a pana Marcela Wintera. Předmětem je udělení víz k pobytu nad 90 dní vietnamským občanům, kteří hodlají v ČR vykonávat výdělečnou činnost. Interpelace byla zodpovězena, jak jste už slyšeli, dopisem mým ze dne 11. 11. 2008, kterým byla vysvětlena stávající právní úprava, rozdělení kompetencí mezi zastupitelským úřadem a cizineckou policií, systém tzv. call centra a byly poskytnuty související statistické údaje.
Udělování všech druhů víz se řídí zákonem o pobytu cizinců, podle jehož ustanovení zastupitelský úřad postupuje a který stanoví, jaké záležitosti jsou pro podání žádosti o vízum vyžadovány. Výše zmíněný zákon stanoví, že vízum k pobytu nad 90 dní uděluje policie na žádost cizince. Žádost musí cizinec osobně podat na zastupitelském úřadě, který ji přijme a společně se všemi dalšími náležitostmi zašle k vyřízení na příslušný inspektorát cizinecké policie. O udělení víza nerozhoduje zastupitelský úřad, nýbrž inspektorát cizinecké policie. Na základě jeho rozhodnutí zastupitelský úřad pouze vízum vyznačí, tj. vlepí tam vízový štítek. V případě negativního stanoviska inspektorátu cizinecké policie tlumočí zastupitelský úřad rozhodnutí cizinci. Na udělení víza není právní nárok, což znamená, že i když cizinec předloží veškeré zákonem stanovené náležitosti, není mu vízum uděleno automaticky.
Zájem o víza k pobytu nad 90 dní ze strany vietnamských občanů je patrný od roku 2004. Abnormálně však stoupá od roku 2006, kdy se začaly objevovat první závažné problémy a počet žadatelů čekajících před budovou velvyslanectví mimořádně narostl. V roce 2007 udělila ČR vietnamským občanům celkem 13 tisíc víz k pobytu nad 90 dní, což je v porovnání s dalšími zeměmi EU extrémně vysoký počet. Česká republika 2612, Německo pouze 1079, Velká Británie 2146, ba dokonce Francie, kde žije veliká vietnamská komunita ještě z dob koloniálních, pouze 6841. Itálie 486 a Rakousko pouze 83. Množství vietnamských občanů migrujících do ostatních zemí EU zůstává konstantní, popř. narůstá velmi zvolna. Jedná se tedy pouze o specifikum české migrační situace.
Abnormální nárůst počtu žadatelů třeba přinesl mj. vysoký nápor na pracovníky velvyslanectví v Hanoji, mimořádně dlouhé fronty žadatelů před budovou úřadu a pokusy ilegálních skupin o zasahování do vízového procesu. Již v roce 2006 byl z důvodu nárůstu počtu žadatelů zastupitelský úřad personálně posílen, byly rozšířeny úřední hodiny pro veřejnost nad trojnásobek a na úřad byl přechodně vyslán integrační policejní důstojník. Pracovníci začali dohlížet na vytváření fronty žadatelů a usilovali o eliminaci ovlivňování pořadí ze strany místních policejních složek zajišťujících bezpečnost úřadu. Byl zaznamenán případ stížnosti jednoho z žadatelů na korupční chování místní policie. Velvyslanectví zajistilo, aby jeho místní pracovníci nebyli v kontaktu s žadateli, kteří by na ně mohli vyvíjet nátlak.
V průběhu roku 2007 byla markantní zvýšená aktivita advokátních a zprostředkovatelských kanceláří zaměřených na pracovníky z Vietnamu. Z jednání s vietnamskou stranou vyplynulo, že je zde oficiální zájem na migraci co nejvyššího počtu vietnamských občanů do ČR. Během roku 2007 bylo přijato více než 15 tisíc žádostí o dlouhodobá víza. Zastupitelský úřad byl však i přesto terčem kritiky, neboť nápor žadatelů mnohonásobně převýšil jeho kapacity. Neustále rostoucí zájem o udělení českých víz ve Vietnamu, především víz dlouhodobých, vedl k situaci, kdy se před objektem zastupitelského úřadu hromadili zájemci o podání žádosti o udělení víza v daleko větších počtech, než byl zastupitelský úřad denně schopen přijmout. Vysoký počet žadatelů čekajících dlouhé hodiny před budovou velvyslanectví přinášel nejen nevyhovující podmínky pro čekající žadatele, kritiku ze strany veřejnosti a prostředí pro ilegální organizátory, ale rovněž i bezpečnostní rizika pro pracovníky úřadu. (Stálý hluk v sále.)
Od 1. 4. 2008 bylo uvedeno do provozu tzv. call centrum, systém telefonického sjednávání termínu podání žádosti, jehož prostřednictvím si žadatelé sjednávali termín podání žádosti o vízum nad 90 dní a o pobytové povolení, provozované Mezinárodní organizací pro migraci - IOM. Žadatelé díky tomuto systému podávali žádosti v pořadí určeném organizací IOM, resp. v pořadí, v jakém se dovolali na call centrum.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane ministře, promiňte, pořád tady mám nějaké stížnosti na hluk od kolegů, tak já skutečně si myslím, že pokud se chcete bavit mezi sebou, tak opusťte jednací síň a skutečně kolegy, kteří chtějí poslouchat pana ministra, který odpovídá na interpelaci, tak ho nerušte! Prosím, pane ministře, pokračujte.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Děkuji mnohokrát. Žadatelé díky tomuto systému podávali žádosti v pořadí určeném organizací IOM, resp. v pořadí, v jakém se dovolali na call centrum. Čekání žadatelů před budovou úřadu skončilo. IOM však zaznamenává manipulaci s telefonními linkami ze strany nelegálních subjektů, systém registroval více než 10 tisíc volajících denně. Systém tzv. call centra přispěl k tomu, že se situace před velvyslanectvím jednoznačně zlepšila, nedochází k násilnostem, byla eliminována možnost jakéhokoliv ovlivnění pořadí podání žádosti přímo před úřadem a žadatelé se dostavovali k podání žádosti v termínech k tomu určených. Zastupitelský úřad ani provozovatel, tedy IOM, neměli absolutně možnost jakýmkoliv způsobem ovlivňovat, kdo se v jakou dobu na určitou linku dovolal, čímž byla zajištěna rovnost žadatelů.
Tlak žadatelů, zprostředkovatelů, médií i vietnamské strany na udělování českých víz se neustále stupňuje. Zprostředkovatelé hledali jakékoliv možné cesty, jak svým klientům zajistit víza.
***