(15.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Dříve než vás seznámím s usnesením vlády, které vláda přijala 9. února při projednávání bodu Zajištění bezpečnostní situace České republiky v souvislosti s propouštěním zahraničních pracovníků v důsledků hospodářské krize, bych rád zmínil jeden konkrétní případ a příklad, na němž lze podle mě velmi srozumitelně ilustrovat, do jaké situace se dostávají zahraniční pracovníci, kteří k nám přicházejí, a na tomto příkladu si každý z nás může zodpovědět otázku, zda sem přicházejí bez znalosti těchto krutých čísel, anebo zda sem přicházejí se znalostí této tvrdé reality, a přestože ji znají, cestují do České republiky s tím, že počítají s faktem, že se můžou ocitnout v kritické situaci, nicméně hodlají zde setrvat i za cenu porušování platných zákonů.
Obecně platí, že za zprostředkování práce v České republice inkasují zprostředkovatelské agentury částku pohybující se někde mezi 6 až 10, možná 12 tisíci dolary za osobu. Kdybychom vycházeli z té nejnižší částky 6 tisíc dolarů za osobu, potom si uvědomme, že cizinec, který přichází do České republiky a má povolení k pobytu za účelem práce, přichází sem na dobu jednoho roku. Nic více nemá garantováno. S ničím větším nemůže počítat. Dejme vedle sebe částku 6 tisíc dolarů, pobyt cizince v délce jednoho roku a jen na prosté uhrazení zprostředkovatelského poplatku bude muset takovýto cizinec měsíčně zaplatit 10 tisíc korun čistého. Jinými slovy, aniž by udělal cokoliv, aniž by si koupil cokoliv na jídlo, aniž by si koupil cokoliv za oblečení, aniž by zaplatil korunu za ubytování, ze svého výdělku, který vydělá, musí dát 10 tisíc korun jen na úhradu zprostředkovatelského poplatku. To je první částka. Dá se poměrně snadno vyčíslit částka, která souvisí se zajištěním základních životních potřeb a ubytování. Není žádným tajemstvím, že jen za ubytování se platí v průměru zhruba 3 tisíce korun měsíčně. A teď nehovořím o ubytování v podobě hotelového pokoje. Hovořím o ubytování, které má charakter lůžka na ubytovně - 3 tisíce korun měsíčně. Kdybychom odhadli nejzákladnější a minimální životní potřeby, které člověk musí uhradit jen pro to, aby žil, tak se dá říci, že budou dosahovat částky dva tři tisíce korun měsíčně. Sečteme-li 10 tisíc, 3 tisíce a 3 tisíce, získáváme částku ve výši 16 tisíc korun. Tedy cizinec k tomu, aby zaplatil zprostředkovatelský poplatek, aby si zajistil ubytování, aby si zajistil obživu, musí vydělat 16 tisíc korun měsíčně čistého. Kolik je to hrubého? Je to nepochybně mzda, která převyšuje 20 tisíc korun. Uvědomíme-li si, že drtivá většina těch, kteří přijíždějí do České republiky, jsou lidé, kteří nemají vysokou kvalifikaci, nevykonávají práce s vysokou přidanou hodnotou, dá se velmi úspěšně pochybovat o tom, že všichni z nich jsou odměňováni za svoji práci platem, který měsíčně překračuje 20 tisíc korun.
A teď se vracím k tomu, co jsem říkal. Vědí to ti cizinci, nebo nevědí? Počítají s tím, nebo nepočítají? A jakkoliv každý život má svoji nepominutelnou hodnotu, jakkoliv každá životní tragédie nemůže být přehlédnuta, tady nepochybně platí, že si každý z nich zvolil dobrovolně toto rozhodnutí sem přicestovat, a tudíž každý z nich musí nést odpovědnost za své rozhodnutí. Z logiky věci a z těch čísel podle mě jednoznačně vyplývá, že ti lidé od prvního okamžiku, kdy sem přišli, nemají šanci dosáhnout toho, co si přáli, tedy dostat se do České republiky, pracovat zde, vydělat si peníze tak, aby podpořili své rodiny doma nebo aby si vydělali pro návrat zpátky domů a zlepšili svoji životní situaci v zemi původu.
Když hovořím takto velmi konkrétně o těchto případech, potom myslím se stoprocentně potvrzují naše obavy, respektive naše předpoklady, že v okamžiku, když ti lidé sklouznou do situace, kdy nemají ani ten základní příjem, dostanou se do tak zoufalé situace, ve které člověk je schopen prakticky čehokoliv, tedy včetně toho, že je schopen páchat trestnou činnost, a proto tedy představují a budou představovat bezpečnostní riziko. Proto tedy představují a budou představovat riziko pro tvorbu a růst xenofobie v určitých regionech v České republice. A to teď hovořím pouze o těch, kteří jsou bez práce. S růstem počtu nezaměstnaných nepochybně poroste i řevnivost mezi občany České republiky, kteří budou vidět cizince, kteří pracují, zatímco oni práci nemají. A chceme-li tomuto předejít, a to si myslím, že musí být náš společný cíl, potom věřím, že právě tento koncept, tento projekt, o kterém jsem hovořil, je projektem, který dává šanci na když ne eliminaci těchto rizik, tak její výrazné zmírnění.
Vláda se na svém zasedání 9. února shodla na následujícím usnesení, které v části ukládající říká:
Vláda ukládá ministru vnitra zahájit neprodleně ve spolupráci s místopředsedou vlády a ministrem práce a sociálních věcí, ministry financí, průmyslu a obchodu, zahraničních věcí a ministryní zdravotnictví realizaci monitoringu bezpečnostní situace na území České republiky v souvislosti s propouštěním zahraničních pracovníků v důsledků hospodářské krize tak, jak je uvedeno v části 3 příloze 2 materiálu č. j. 147/9.
Tady chci připomenout, že celý text materiálu je vám k dispozici na internetu na webových stránkách Úřadu vlády.
Vládá ukládá místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí předložit vládě návrh nařízení vlády, kterým se v souběhu s potřebami trhu práce stanoví okruh prací, které agentury práce budou moci zprostředkovávat formou dočasného přidělení k výkonu práce;
zajistit neprodleně důsledné ukládání sankcí zaměstnavatelům, kteří porušují ustanovení zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a využívání nejvyšších zákonem stanovených výší pro tyto sankce.
Ministru vnitra připravit ve spolupráci s ministrem zahraničních věcí systém vydávání víz podle situace na trhu práce a v případě, že tyto potřeby nebude možné stanovit, s účinností od 1. března tohoto roku výrazně omezit udělování víz nad 90 dnů za vybranými účely.
4. Ministru vnitra vláda ukládá zajistit do 15. února tohoto roku realizaci Projektu pomoci cizincům, kteří se v důsledku krize ocitli bez finančních prostředků a možností pracovního uplatnění, obsaženého v části 3 příloze 3 tohoto materiálu;
b) průběžnou realizaci cílených kontrolních akcí zaměřených na odhalování cizinců bez platného pobytového oprávnění, a to po 30 dnech ode dne zahájení projektu uvedeného v bodě IV/4a tohoto usnesení;
***