(11.10 hodin)
(pokračuje Grospič)
V této souvislosti otázka, tak jak je formulována v návrhu Ústavního zákona předkladateli, odpovídá názvu této smlouvy. Je dost těžké představit si, že by tato otázka měla být formulována jinak. Diskuse na téma, jestli je to věc podružná, nebo vážná, si myslím, že v tomto momentu je bezpředmětná. Návrh zákona o referendu a sama otázka referenda, celostátního referenda, je vždycky věc nesmírně vážná, protože se dotýká občanů, a ústava předpokládá, že lidé mají právo vyjádřit svou vůli v závažných momentech tímto způsobem.
Ano, tím, že není naplněna ústava obecnou úpravou celostátního referenda, a podotýkám, že se o to Komunistická strana Čech a Moravy snažila nepřetržitě v Poslanecké sněmovně, ale nebyla k tomu vůle z jiných politických stran, je věc druhá, tato otázka vždycky potom bude víc možná, než je užitečné, účelově předjímat jednotlivé momenty, kdy bude snaha, politická vůle, ale i objednávka ze strany zájmu občanů České republiky o přijetí ad hoc zákonů upravujících tyto momenty.
My si jako Komunistická strana Čech a Moravy i jako předkladatelé myslíme, že právě Lisabonská smlouva je jedním z těchto závažných momentů, kdy by lidé měli takovouto otázku rozhodnout už právě proto, že o přistoupení k Evropské unii lidé rozhodovali. Rozhodovali o přistoupení do Evropské unie v určité konkrétní podobě, kdy se předem mohli seznámit i s určitým konkrétním přesunem pravomocí státu ve prospěch unijních orgánů, ale Lisabonská smlouva, přesto že není smlouvou novou a novelizuje dvě základní smlouvy tohoto společenství, tak výrazně přesouvá pravomoci národních států, tak výrazně zasahuje do výlučné stávající pravomoci členských států, že je otázkou, zda by lidé neměli rozhodnout znovu v této věci přímo v referendu, tak jako o přistoupení k Evropské unii.
Sama Lisabonská smlouva a samotný proces její ratifikace nezakázal a nepředepsal nějaký konkrétní způsob pro každý členský stát. Řekl, že to je věcí ústavních pořádků členských států, jejich politické reprezentace tak, jak se rozhodnou. Někde parlamentní cestou, někde referendem.
Chtěl bych říci, že proces Lisabonské smlouvy a její ratifikace není uzavřen. Česká republika by se samozřejmě měla k tomuto problému postavit čelem zvlášť v době předsednictví Evropské unie, ale považuji za velké zlehčení, když se otázka ratifikace a přistoupení k Lisabonské smlouvě spojí s českým předsednictvím, řekne se, že bez tohoto signálu nebude úspěšné české předsednictví, bez tohoto signálu, kdy lidé přijdou o práci v České republice, bude Česká republika nedůvěryhodná. To není politická úvaha, to už zavání politickým vydíráním. K tomu se Komunistická strana Čech a Moravy nebude snižovat. To není v zájmu občanů České republiky, takovéto podsouvání problémů. Ano, je to politický signál, ale české předsednictví za pět měsíců skončí. Nebude-li změněna Lisabonská smlouva, čeká nás za 13 a půl roku.
Chtěl bych v této souvislosti říci, že lidé by měli rozhodnout o této otázce referendem. My jsme nic neuspěchali. My jsem ale ani nic nezanedbali. Návrh zákona jsme předložili 1. dubna. Na pořad jednání se dostává dnes, po deseti měsících. Ratifikace Lisabonské smlouvy není uzavřena v Irsku a je otázka, kdy k ní proběhne. Proces není uzavřen ve Spolkové republice Německo, není uzavřen v Polsku a není uzavřen ani ve Finsku. Z tohoto pohledu Česká republika nemá co uspěchat, a bude-li dostatek politické vůle, pak může být tento institut zrealizován a může naopak posloužit jako opora pro politické vyjednávání i konsensus k Lisabonské smlouvě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji Stanislavu Grospičovi. To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Nikoho dalšího nevidím, rozpravu tedy končím, obecnou. Je zájem o závěrečné slovo? Pan zpravodaj? Ne.
Budeme hlasovat o návrzích, které padly v rozpravě, a to byl návrh na zamítnutí. Přivolám poslance gongem. Všechny vás odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Návrh na zamítnutí podal zpravodaj a pan profesor Jičínský.
Rozhodneme o něm v hlasování pořadové číslo 157. Hlasování jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro zamítnutí. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 157 z přítomných 165 pro 73, proti 37. Návrh nebyl přijat.
Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavněprávnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.
Přistoupíme k hlasování pořadové číslo 158, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přikázání ústavněprávnímu výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 158. Z přítomných 171 poslance pro 147, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru.
Hlásí se paní poslankyně Zdeňka Horníková. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Pane předsedo, je mi to velice líto, já se velice omlouvám. Já jsem zmáčkla jiné tlačítko, než jsem chtěla. Zmáčkla jsem tlačítko ne, přestože jsem chtěla hlasovat pro zamítnutí smlouvy. Omlouvám se a zpochybňuji hlasování. Prosím Sněmovnu, aby pochopila, že jsem se spletla. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, sice byl rozdíl deseti hlasů, ale jsem trpělivost sama. Váš návrh, ač tedy byl formulován v rozporu s jednacím řádem, dám k zvážení Poslanecké sněmovně.
O návrhu, teď nevím, jak to mám formulovat, o námitce proti zápisu o výsledku hlasování, protože o ničem jiném nemůžeme dát hlasovat, kterou přednesla paní kolegyně Horníková, budeme hlasovat v hlasování pořadové číslo 159. Ptám se, kdo je pro přijetí námitky. Zahájil jsem hlasování. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 159. Z přítomných 172 poslanců pro 107. Námitka byla přijata.
***