(11.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Kdežto když ji budou moci posoudit v referendu, bude to jejich rozhodnutí, ne rozhodnutí jejich politiků, kteří jimi manipulují. V tomto ohledu si myslím, že na tom není nic špatného, není to nic, co by odporovalo tomu, co tady hlásáme. A jestli sociální demokracie jedním dechem říká, že je pro větší podíl lidí na řízení, že je pro obecné referendum, tak nechápu, proč by měla být proti tomuto speciálnímu referendu. Když nám na podzim obecné referendum neprošlo v této Sněmovně, tak zkoušíme referendum, které se týká konkrétní věci. Protože jedno takové referendum bylo.
A teď k tomu argumentu, který tady padl a který je možná nepochopen. Jestli někdo chcete říci, že nejde o změnu kvality a že lidé už nemají tu šanci, kterou měli podle původních přístupových podmínek, tak mi to dokažte na Lisabonské smlouvě, že není většinové hlasování, že není posílení role velkých států právě na úkor malých a středních států v Evropě, jako jsme například my. Dokažte mi, že v té smlouvě není nic proti tomu, že už neplatí úplný konsensus. A jestli tam najdete, že já se pletu, tak řekněte, prosím vás, lidem, že jste jim vzali tyto možnosti. Aspoň jim to veřejně řekněte a neprovádějte tady demagogické výstupy proti tomu, že my něco zdržujeme. My nezdržujeme nic. My jenom žádáme to, co jsme lidem slíbili a co lidé po nás požadovali - aby se mohli v těchto zásadních věcech rozhodovat. A to, že se mohli rozhodnout o vstupu do Evropské unie, a my jsme jasně řekli, že respektujeme vůli občanů, kterou projevili v referendu o přístupu, a také se tak chováme, velmi konzistentně. A teď, když jim máme říci: podívejte se, ono se nic nemění - ve skutečnosti se mění, a vážné věci se mění, a to jim říkat nebudeme, nebo tu debatu o Lisabonské smlouvě změníme na to, co tady probíhalo v úterý? To snad nemůžete myslet vážně!
Já jsem přesvědčen o jedné věci, a dovolím si to říci velmi krátce. Jestliže se bojíte referenda, tak to řekněte, že s ním nesouhlasíte, a my klidně toto téma budeme vznášet kdykoli. A budeme prosit i jiné politické strany, třeba ty, které nově vznikají, aby to bylo možné. Opravdu nic nezpozdíme. Nikdo nemůže říci, že Lisabonská smlouva začne platit v původně dohodnutém termínu, protože tomu tak není. Do předložení ratifikačních listin ze všech 27 států nemůže tento text vstoupit v platnost. Zeptejte se v Irsku, kdy budou konat nové náhradní referendum. A podle toho se chovejte!
A jestli chce sociální demokracie říci, že se bude starat o krizi, my máme také svůj názor na to, jak se chovat v krizi. My máme také svůj názor na to, jakým způsobem je možné lidem zachránit práci. Ale zatím se o tom debata nevede. Ale není to tím, že bychom my nechtěli.
Obraťme se a spojme síly na to, aby se tady, v Poslanecké sněmovně, vedla debata na toto téma. Ale to opravdu přece není naše nechuť k Lisabonské smlouvě. To nic takového není. My jenom chceme, aby lidé měli právo se rozhodovat, a tady vidíme, že takové právo občanům náleží.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: S faktickou poznámkou pan poslanec Jičínský. (K mikrofonu se chystal jít místopředseda Zaorálek.) Pane místopředsedo, faktická má přednost i před vámi.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní místopředsedkyně, chci reagovat na slova pana místopředsedy Filipa a zároveň na Luboše Zaorálka. Já na rozdíl od něj si myslím, že to je důležitá věc, protože jde o ústavní otázku a protože my jsme o této významné ústavní předloze znemožnili jednání v době, kdy byla podána. To já považuji za závažnou věc, protože parlamentní demokracie v tomto směru, což dobře víme, na podzim nefungovala. Vládní koalice znemožňovala opozici normální průběh parlamentního jednání. V tomto směru to já považuji za vážný defekt.
Na rozdíl od kolegy Filipa si nemyslím, že by se o Lisabonské smlouvě debata dost nevedla; já uznávám, že se nevedla dostatečně. Patří to do toho argumentu, který jsem užil teď, že byl znemožňován normální průběh parlamentní rozpravy. Když on tvrdí, že Lisabonská smlouva výrazně překračuje smlouvu o přistoupení, tak bych mu opravdu doporučil důkladné studium nálezu Ústavního soudu, který samozřejmě nemusí sdílet. Já si nemyslím, že Ústavní soud říká sakrosankta, ale tady v tomto směru patnáct soudců se vyslovilo jednoznačně, a je to závěr, který jistou nejenom právní, ale i politickou relevanci má. Kolegovi Filipovi nebráním v jeho názoru, ale v této věci ho nesdílím. Je věcí parlamentní většiny, aby se rozhodla.
Jinak trvám na svém kritickém názoru k projednávání této věci a na argumentu, že v této souvislosti by to skutečně znamenalo odkládání. Nemá to vůbec nic společného s naším odporem proti referendu. Tím, že chybí obecná úprava, potom se ke každému návrhu referenda musí přistupovat z hlediska účelového. Jinak on dobře ví, že jsme podporovali a byli jsme podepsáni - a myslím, že ten návrh ještě také - ne, teď už je to, myslím, jenom jejich návrh na referendum o raketové základně v Brdech, takže tady v tomto směru žádné zásadní rozpory mezi námi po mém soudu nejsou.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu profesoru Jičínskému. S přednostním právem ještě jednou Lubomír Zaorálek, poté řádně přihlášený Stanislav Grospič. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já jsem chtěl také ještě reagovat na místopředsedu Filipa, aby nedošlo k omylu. Jednoznačně se stavím za princip referenda a přál bych si, abychom podle ústavy měli konečně obecný zákon o referendu. To je princip, ke kterému jsme se tady přihlásili mnohokrát.
Co se týče Lisabonské smlouvy, stejně tak ale platí, tuším, že to je citát z knihy Kazatel: je čas zrání a je čas sklizně; a je tady v tomto případě: je čas diskuse a je čas přijmout rozhodnutí. Já jsem přesvědčen, že to je situace, ve které se nacházíme v případě Lisabonské smlouvy. My se dnes musíme rozhodnout. V této chvíli pokračovat v debatě o referendu, která nemá šanci přinést rozhodnutí, nemáme šanci ten zákon přijmout - tak je třeba tuto realitu vzít na vědomí. To je jediné, co jsem chtěl říci. My jsme se snažili vést debatu o Lisabonské smlouvě podle všech našich sil a se všemi, kteří o to měli zájem, takže tady nejde vůbec o to, nedat lidem šanci, aby se k tomu vyjádřili. Mám dojem, že jsme to v minulém období předvedli.
Jiná věc je, že čas debaty podle mě vypršel. V případě, že Česká republika nebude schopna odpovědět, tak prostě riskuje, že své postavení v Evropě, v evropské diskusi, bude marginalizovat. To je to, oč mi běží, a byl bych rád, aby to bylo dobře pochopeno. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Zaorálkovi. Ještě s přednostním právem Pavel Kováčik a pak řádně přihlášený Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane místopředsedo. Jen velmi krátce. Já jsem rád, že se debata dostává od vypjaté demagogie k nějakému přece jen klidnějšímu tónu, klidnějším vlnám. Myslím si ale, že pouhá proklamace, že uznávám princip referenda, nestačí.
Pane místopředsedo Zaorálku, prostřednictvím předsedajícího, proklamací a přihlášení se k principům tady bylo hodně, ale teď je čas zrání a sklizně těch praktických činů. Pojďme udělat praktický čin a pojďme - ještě je čas - zkusit nechat rozhodnout občany. Když to neuděláme, tak to ovoce, které budeme sklízet, bude dříve nebo později pro občany mít značně kyselou, nezralou a natrpklou příchuť. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Kováčikovi. Do debaty je přihlášen pan Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych reagoval na to, co tady zaznělo v diskusních vystoupeních, zvláště z úst místopředsedy Zaorálka i kolegy poslance Jičínského. Domnívám se, že nikdo z KSČM, ani Komunistická strana Čech a Moravy jako taková, nezpochybňuje, že hlavy všech 27 států Evropské unie projevily určitou vůli a podepsaly Lisabonskou smlouvu, která skutečně není novou smlouvou, ale pozměňuje Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství.
***