(10.40 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, úvodem chci říci, že se připojuji k návrhu pana zpravodaje na to, aby tato předloha byla zamítnuta v prvním čtení, a to z těchto důvodů:
Chci říci, že návrh tohoto ústavního zákona má smůlu ze dvou důvodů. Prvním důvodem je to, že nám chybí obecný zákon o referendu, který upravuje podmínky, kdy lze vyhlásit referendum, kdy lze nejenom z iniciativy poslanců či senátorů, ale i na základě lidové iniciativy dát podnět k tomu, aby občané se rozhodli. Tento defekt z hlediska ústavního pořádku se nám nepodařilo po řadu let zhojit. A trpí tím samozřejmě i tento návrh, protože se obecná pravidla pro vyhlášení referenda nemohou uplatnit a tento návrh se potom posuzuje účelově podle politických kritérií. To je první důvod "smůly" tohoto návrhu. Druhý důvod je ten, že jak už pan zpravodaj i pan navrhovatel konstatovali, návrh byl podán už vloni na jaře a vzhledem k tomu, že celý podzim Poslanecká sněmovna normálně nefungovala, stal se obětí tohoto nefungování parlamentu a projednáváme ho v době, kdy jeho schválení by znamenalo souhlas s tím, že Česká republika nebude v dohledné době vůbec Lisabonskou smlouvu ratifikovat.
Já jsem obecně příznivcem referenda a nebránil bych se tomu, aby občané iniciativou se vyslovili k tomu, zda si i v této věci přejí referendum, nebo ne, ale v současné době by to byl důvod k tomu, abychom se vyslovili vlastně proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. To je tedy můj zásadní důvod pro to, abych podpořil návrh zpravodaje na zamítnutí.
Dále chci říci ještě další věc, kterou je třeba v této souvislosti si také uvědomit. V této věci se setkáváme se zvláštními postoji, protože neexistence obecného referenda vyvolává takové zvláštní situace. Já jsem se mohl na straně řady poslanců i senátorů ODS setkat s tím, jak projevili nadšení, že irští občané v referendu Lisabonskou smlouvu odmítli. Tento postoj mě u kolegů z ODS překvapil proto, že všichni máme v dobré paměti, jak když jsme navrhovali referendum o radaru, které také nebylo definitivně schváleno či zamítnuto, tak ze stran zejména ODS se ozývaly námitky, že přece o tak vážné věci nemohou rozhodovat občané, protože si nejsou vědomi závažnosti toho a důsledků, které by takové hlasování mělo. Najednou v této věci postoj irských občanů je projevem jejich demokratičnosti, jejich občanské odpovědnosti.
To, že tedy nemáme obecná ústavní pravidla o referendu, vede k tomu, že se argumentace užívá velmi účelově. To samozřejmě v politice je možné, ale oslabuje to vědomí jistých základních hodnot parlamentní demokracie. (V sále je rušno.)
Teď abych shrnul základní důvody. Já souhlasím i s tím, co je ve stanovisku vlády, je to také moje stanovisko, že o smlouvě, kterou Česká republika se stala součástí Evropské unie, jsme rozhodli v referendu. To byl základní projev vůle občanů této země a Lisabonská smlouva po mém soudu nemění základní hodnoty nebo základní ustanovení této smlouvy o přistoupení, a není tedy důvodu, abychom Lisabonskou smlouvu vystavovali lidovému hlasování. I já tedy z těchto základních i zásadních důvodů navrhuji také jako zpravodaj zamítnutí tohoto návrhu.
A na konec mi dovolte ještě jednu osobní poznámku. Přece jenom jednáme o ústavním návrhu a každé jednání o ústavním návrhu, který nemá nějakou nevážnou hodnotu, a tento návrh hodnotu vážnou má, byť s ním z řady důvodů, které jsem uvedl, nesouhlasím, je věcí, která by Poslaneckou sněmovnu měla zajímat. Možná, že si vzpomínáte, že svého času Martin Bursík s narážkou na můj věk řekl, že už zřejmě mi paměť neslouží. A já se vám přiznám, že skutečně nechápu, proč i při tak vážných věcech, jako je jednání o ústavním návrhu referenda, je tu prostředí jak v židovské škole. To skutečně jsem nikdy nepochopil.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, vážený pane poslanče. Nyní jsou přihlášeni pánové Polanský a Kováčik. Abych nevážila jednotlivá přednostní práva, zpravodaje a předsedy klubu, zachovám pořadí, v jakém byli pánové přihlášeni, a prosím pana poslance Polanského.
Poslanec Jiří Polanský: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já chci pouze dodržet správné postupy podle jednacího řádu, a proto navrhuji zamítnutí předloženého návrhu ústavního zákona již v prvním čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane zpravodaji. A ještě než dám slovo panu poslanci Kováčikovi, oznamuji, že na dámské toaletě byl nalezen telefon Sony Ericsson, barva černá. Prosím příslušnou dámu, aby si telefon zde vyzvedla.
Pane poslanče Kováčiku, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní předsedající, v tuto chvíli je jisté jenom jedno: můj ten telefon není.
A teď k věci. Já si z řady důvodů nesmírně vážím pana profesora Jičínského. O to tíže se mně s ním polemizuje. Ale přece jenom několik poznámek k jeho vystoupení si neodpustím.
Argument první, který lze shrnout, nelze použít speciálního referenda, neboť nemáme obecné referendum. Jestli to tak je, pane profesore, jestli jsem to správně pochopil, alespoň takto jsem to pochopil, tak musím říci, že klub KSČM a koneckonců i klub sociální demokracie tu každý zvlášť, tu třeba někdy i společně, jsme do této Poslanecké sněmovny mnohokrát přinesli návrh zákona o obecném referendu. A vy sami, kolegyně a kolegové, si zcela určitě budete pamatovat, kde byl zakopaný pes, že tento návrh zákona, tedy toto naplnění ústavy nikdy nebylo dokonáno. Tento návrh zákona nikdy nebyl přijat.
Ale speciální referenda jsme tu také projednávali mnohokrát. A například referendum o vstupu do Evropské unie, tedy speciální referendum, v tomto parlamentu přijato bylo a podle tohoto návrhu, který byl přijat, Česká republika vstupovala lidovým hlasováním do Evropské unie, resp. na základě lidového hlasování jsme se rozhodovali pro vstup do EU.
Argument další. Už není čas, už je to pozdě. Dáváme najevo, že tím pádem vlastně jakoby se nehodláme zabývat Lisabonskou smlouvou. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud tento návrh nebude zbytečně obstrukčně zdržován v průběhu projednávání ani ve Sněmovně, ani v Senátu, ani na Hradě, tak potom jsme schopni v této republice uspořádat onen projev vůle lidu zhruba v termínu, kdy zatím víme, že chtějí v referendu znovu rozhodovat Irové. Čili není pozdě. Dokonce ani nemusíme být poslední.
***