(14.50 hodin)
Poslankyně Jana Rybínová: Vážený pane premiére, dovolte mi interpelovat vás v otázce problematiky, která je mi osobně blízká a jíž se věnuji i ve spolupráci s některými neziskovými organizacemi. Tato tematika se týká tématu ohrožených dětí, především potřebné transformace a sjednocení systému péče o ohrožené děti.
Ve své interpelaci si dovolím vyjít z analýz, které byly v této oblasti vypracovány a ze kterých je více než zřejmé, že - cituji: "Ochrana dětí v České republice nedosahuje úrovně odpovídající úrovni vyspělých evropských států, a to zejména s přihlédnutím k vysokému počtu děti v ústavní péči, nedostatečné nabídce alternativních forem práce s ohroženým dítětem a jeho rodinou. Za výchozí nedostatek je přitom považována roztříštěnost agendy péče o ohrožené děti, a to na úrovni vertikální i horizontální. Péčí o ohrožené děti se tak zabývá minimálně pět resortů, je nerovnoměrně rozdělena mezi státní správu a samosprávu a mezi státní a nestátní sektor. Rozdíly spočívají zejména v rozsahu kompetencí, míře odpovědnosti, legislativní úpravě, personálním zajištění této agendy a podílu financí ze státního rozpočtu. Doposud nebyla dostatečně vymezena ani role jednoho koordinujícího orgánu odpovědného za propojování resortních aktivit. Zároveň nelze nepříznivý stav klást za vinu některému z resortů."
Vážený pane premiére, obávám se, že systém péče o ohrožené děti selhává jako celek. Zúčastňuji se průběžně různých seminářů organizací, které se problematikou zabývají, a slyším stále stejné otázky. Bude zvýšena kapacita orgánů sociálně-právní ochrany? Bude navýšeno jejich odměňování tak, aby náročnou práci mohli vykonávat vzdělaní pracovníci? Jak bude posílena prevence? Neboť především tato vede k posílení ochrany ohrožených dětí. A konečně, stálé volání po krocích k posílení spolupráce s biologickou rodinou, krocích, které sníží využívání forem ústavní péče a posílí alternativní formu výchovy prostřednictvím pěstounských rodin. Můžete mi, pane premiére sdělit, jak hodlá vláda v této oblasti postupovat?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Slovo má předseda vlády. Prosím.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji. Péče o ohrožené děti a obecně o slabé, hendikepované, je odrazem vyspělosti každé demokratické společnosti a já v žádném případě nechci zpochybňovat těch téměř 20 let změn od Listopadu. Nicméně je pravdou, že za tu dobu se nepodařilo sjednotit roztříštěný systém, který trpěl velkým resortismem a který by vedl k takovému systému péče o ohrožené děti, který by byl nejenom efektivní, ale sázel by nejen na represi, ale i na prevenci. Poprvé za tu dobu, a to si myslím, že je možná na tom nejcennější, se podařilo sjednotit postoj ministerstev práce a sociálních věcí, školství, zdravotnictví, spravedlnosti, vnitra a nově vytvořeného ministra bez portfeje pro lidská práva a menšiny. A samozřejmě samosprávy, Asociace krajů a Svazu měst a obcí.
To, co se musí změnit, snad v otázce zaznělo jasně. To, co si myslíme, že je třeba udělat, jaká navrhovaná opatření povedou k cíli, to se pokusím velmi systematicky popsat.
Za prvé musí být sjednoceny postupy všech pracovníků v péči o ohrožené děti. Bez ohledu na to, který resort jakou činnost má na starosti, musí být rozděleny kompetence a zajištěna vymahatelnost součinnosti resortů, což zní jako velká fráze, ale dodnes se to fakticky nepodařilo. A to jde na vrub nejenom mé vlády, doposud fungující, ale i těch vlád minulých. Musíme, a už se na tom pracuje, zpracovat metodiku návaznosti jednotlivých složek péče o dítě na základě multidisciplinární spolupráce, kde vznikne orgán OSPOD, což je orgán sociálně-právní ochrany dětí, kde odpovědný pracovník OSPOD, tzv. klíčový pracovník, vede klienta a jeho rodinu, koordinuje celý tým.
Musí být dostupná síť garantovaná státem. Ve všech fázích procesu to je práce s ohroženými dětmi. Každá rodina musí mít individuální plán, který sestavuje klíčový pracovník OSPOD, a té rodině musí být k dispozici poradenství. Na úrovni obcí je třeba zajistit komunitní plánování, které zajistí propojení služeb a jejich dlouhodobou finanční udržitelnost.
To, co už zaznělo v otázce - my opravdu máme největší procento dětí v ústavní péči a právě ten trend by měl být spíše hledat náhradní rodinu, pěstounskou rodinu, snížit počet dětí v ústavní péči. Vzít tuto ústavní péči jako poslední možné řešení, pokud selžou všechna předešlá. Je třeba pracovat s rodinou, musí existovat společná filozofie práce s ohroženými dětmi pro všechny dotčené resorty, což doposud opravdu nebylo. Musí být snaha sjednocovat rodinu, musí být právo dítěte na kontakt s rodiči a je třeba za každou cenu zabezpečovat takový kontakt, který bude pro život dítěte řekl bych potřebný nebo který bude samozřejmě na bázi Úmluvy o právech dětí a který bude respektovat tuto úmluvu.
Financování - peníze musí být přesměrovány od materiálních investic právě k těm lidským. Evidentně tento systém bude vyžadovat daleko více terénních pracovníků a v tomto smyslu je třeba je vychovat. Je třeba je připravit, je to proces na několik let. Je to proces pro nejméně další dvě funkční období, aby ten systém začal fungovat. Opravdu ten koordinátor, manažer sociálně-právní ochrany dětí, musí mít nově definované postavení a ti lidé musí samozřejmě projít, jak už jsem řekl, systémem vzdělávání, proškolení. A proškoleni musí být také soudci, kteří se těmito kauzami zabývají.
Na tento materiál, který byl schválen, naváže národní akční plán transformace a sjednocení péče, který by měl být do 30. června letošního roku hotový a připravený k projednávání ve vládě. Já doufám, že je to věc, která je svým způsobem nadstranická, neměla by trpět žádnou ideologií, pokud se shodneme na preferenci péče o děti v rodinném prostředí před péčí ústavní, pokud se shodneme na větším důrazu na prevenci, kdy každá vložená koruna ušetří sto v následných řešeních. Pokud se shodneme na individuálním přístupu a samozřejmě propojení na té multidisciplinární úrovni meziresortní, která bude koordinována právě orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
To je všechno. Byl bych rád, abychom na tom materiálu spolupracovali společně. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ptám se paní poslankyně - stačí jí to.
Můžeme postoupit k panu poslanci Jaroslavu Krákorovi, který bude interpelovat ve věci prodeje bytů ČEZ občanům Ústeckého kraje. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Krákora: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, problematika bytů akciové společnosti ČEZ se týká asi 2000 bytů panelákového typu v Chomutově, Jirkově, Klášterci nad Ohří a Kadani. Nájemníci těchto bytů, někdy ještě tzv. stabilizačních bytů, chtějí tyto byty odkoupit do svého vlastnictví. Společnost ČEZ se však ke svým bývalým i současným zaměstnancům chová poněkud nemorálně a chce za tyto byty, které jsou vesměs ve špatném, některé i v dezolátním stavu, tržní ceny. Pro většinu těchto nájemníků, kteří pro ČEZ pracovali 30 i více let a nyní jsou v důchodovém věku, jsou tyto ceny nedostupné. Řešením by bylo například převést tyto byty na město a prodat je poté za ceny ve městě obvyklé s odečtením částky většího opotřebení těchto bytů. Toto řešení je však pro akciovou společnost ČEZ neakceptovatelné.
Je slovo morálka pro ČEZ prázdným pojmem, anebo uznává pouze slovo zisk? Stát je majoritním vlastníkem ČEZ a může tuto věc pozitivně ovlivnit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím pana premiéra, aby na tuto interpelaci reagoval.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já myslím, že tady je vidět přesný smysl interpelací, a jeden z vašich kolegů v Ústeckém kraji, možná vy osobně, mě již naprosto neveřejnou formou interpeloval před několika týdny, možná měsíci v této věci a já jsem v té věci okamžitě zahájil jednání bez toho, že by to probíhalo tímto interpelačním procesem. To znamená otázky zajištění současného i budoucího bydlení jsou v zájmu každého občana a všichni s určitou nejistotou sledují vývoj nejenom prodeje domů, ale právě speciálně v OKD a v ČEZ a v podobných společnostech.
***