(10.00 hodin)
(pokračuje Váňa)
Přece nemůžeme krčit rameny a říkat, že je dobře, že se 95 procentům občanů zdražilo v této zemi naprosto vše. Provoz domácností, topení, voda, plyn, elektřina, poplatky za rozhlas, poplatky za televizi, zdražily se noviny, knihy, časopisy, návštěvy kin, divadel, zdražila se městská hromadná doprava, doprava jako taková, zdražily se veškeré služby, a to je korunka ke korunce, korunka ke korunce. Takže není nic divného, když si vícepočetná rodina spočítá, kolik za měsíc musí ze svých příjmů, ze své výplaty vydat navíc jenom pro to, aby si udržela svůj životní standard, tak rodina zjistí, ejhle, že to je o čtyři a půl tisíce měsíčně více.
Takže skutečně tato reforma neprospívá drtivé většině lidí, a to je opět důvod, který mě vede k tomu, abych ctěnou Sněmovnu požádal o to, aby s touto odpovědí byl vysloven nesouhlas. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Otvírám rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Z místa se nikdo nehlásí. Zazvoním, odhlásím vás, požádám vás o novou registraci. Chvíli počkám. Stále zvoním. Ještě stále přicházejí poslanci, tak ještě hlasovat nedám, abych umožnil těm kolegyním a kolegům, kteří chtějí hlasovat, aby se mohli dostavit do jednacího sálu.
Budeme hlasovat. Pan poslanec Váňa navrhl usnesení, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí předsedy vlády Mirka Topolánka na interpelaci ve věci významu a prospěchu reformy veřejných financí pro občany České republiky.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 122 z přítomných 99 poslankyň a poslanců pro návrh 58, proti 39. Usnesení bylo přijato.
Končím tuto interpelaci a budeme pokračovat další interpelací. Pan předseda vlády Mirek Topolánek odpověděl na interpelaci pana poslance Miroslava Váni ve věci, komu vláda pomáhá a komu vláda škodí. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 646. Ptám se pana poslance Váni, jestli chce k předmětné interpelaci vystoupit. Ano, chce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Váňa: Vážený pane premiére, dámy a pánové, vážená ctěná Sněmovno, i v tomto případě vyslovuji nesouhlas s odpovědí pana premiéra tak, jak tomu bylo v minulých interpelacích, a věřím, že bude i v těch dalších.
Komu vláda pomáhá, komu vláda škodí. Ono by se dalo říct, že to je neustále o jednom a tomtéž. Ono by se dalo říct, že je zbytečné o tom hovořit. Ale já jsem vnitřně přesvědčen, že je zapotřebí o tom hovořit, je zapotřebí o tom hovořit na této půdě, je o tom zapotřebí hovořit i s občany, aby si občané skutečně uvědomili, jakou má vláda ODS pro ně cenu, jakou má vláda ODS pro ty obyčejné lidi hodnotu. Já si myslím, že je zapotřebí o tom hovořit, a myslím si to, kolegyně a kolegové, proto, že mám tak trochu někdy pocit, že na ty obyčejné lidi mnohdy často se zapomíná. Že se zapomíná, že skutečně celá řada lidí - znovu opakuji - tu průměrnou mzdu 22 500 korun zkrátka nevydělá, že ji zkrátka nevidí.
Já bych uvedl příklad. V mém kraji, v části Pardubického kraje, Moravské Třebové, kde vím, že je celá řada vysokoškoláků, lidí, kteří jsou vzdělaní, kteří mají dnes dvacetiletou praxi a kteří se pohybují na hranici příjem sedmnáct osmnáct tisíc korun a jsou šťastni za to, že mají práci. Takže ono není dnes zcela samozřejmé nalézt práci, není dnes zcela samozřejmé nalézt práci, která vás baví, a už vůbec není samozřejmé mít ji pěkně slušně zaplacenou.
Takže já si myslím, že je třeba na toto téma vést besedu, je třeba se radit, je třeba se radit a diskutovat, co udělat pro to, aby se situace v zemi pro lidi zlepšila. Víte, možná se to někomu nelíbí, ale já dám tady na misku vah, kde uvedu krásný rozdíl přemýšlení a filozofie politiky sociální demokracie a rozdíl filozofie a politiky ODS. A ono je to i o této vládě.
Když zde byla vláda sociálních demokratů, tak rostla ekonomika, rostl hrubý domácí produkt. Prostě zase přeloženo do češtiny, tou obyčejnou mluvou pro lidi, byl zde rozvoj ekonomiky, bylo zde, nechci říct blaho, ale snažili jsme se o to, aby z profitu růstu národního hospodářství, aby na růstu ekonomiky profitovali řadoví obyčejní občané, a to jsme také prokazovali tím, že jsme těm lidem zvyšovali minimální mzdu, že jsme jim zvyšovali důchody o 23 procent, že jsme jim o 50 procent zvýšili reálnou mzdu. To jsme prokazovali tím, že jsme zvýšili maminkám porodné, že jsme důchodcům třeba dali pohřebné, to jsme také prokazovali tím, že jsme zvýšili sociální dávky. Prostě chtěli jsme, aby na tom koláči celospolečenského blaha si kousek uměli utrhnout i ti, kteří žijí, dalo by se říci, v terénu. I ti, dalo by se říct, obyčejní, ale v úctě k lidem myšleno.
Kdežto dnes za vlády ODS je ten přístup úplně obrácený, úplně opačný. Minimální mzda již dvě léta neroste, životní minimum již dvě léta se nezvyšuje, důchody se zvyšují mizerně, pomalu. Za to náklady důchodců frčí jen to fičí. Takže ten propad životní úrovně drtivé většiny rodin je stahuje do jakési pomyslné ekonomické propasti. Většina rodin žije v režimu jakési nejnutnější spotřeby.
***