(12.30 hodin)
Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Milé dámy, vážení pánové, zejména po vystoupení pana kolegy Ratha, jenž vidí, jak čas Julínkových zákonů oponou trhnul, mně to nedá, protože považuji za slušnost zastat se hanobeného a osočovaného a ozvat se, když je páchána nespravedlnost. A já se domnívám, že do značné míry je páchána nespravedlnost na regulačních poplatcích, protože splňují ta základní tři kritéria. Za prvé jsou účelné, fungují, jasně brání plýtvání a omezují nadužívání služeb a zejména léků. A to byl přece jejich hlavní smysl a význam. Za druhé jsou naprosto standardní. V naprosté většině vyspělých zemí, zemí se sociálně tržní ekonomikou jsou zavedeny, fungují, a dokonce v porovnání s reálnými mzdami ve vyšší míře, než je tomu u nás. A za třetí jsou opravdu solidární, protože pomáhají, objektivně pomáhají těžce nemocným. Za paraleny a acylpyriny umožňují nákladné terapie. To nelze popřít, že tyto tři parametry jsou naplněny!
Přiznám ale, že regulační poplatky mají jednu zásadní, a jak se ukazuje, nepřekonatelnou vadu, která je zcela diskvalifikuje, totiž že se dají demagogicky a populisticky zneužít, a dokonce že se na nich dají vyhrát volby, i když to nejsou volby parlamentní, ale volby krajské. Je zcela legitimní vést na půdě Poslanecké sněmovny svrchovaně politickou debatu o tom, jestli má být všechno zadarmo, jak se domnívá levice, jestli nemá být občan nějak motivován k tomu, aby nenadužíval to, co je zadarmo, anebo že to má být nějaká rozumná míra, která bude ekonomicky a sociálně přijatelná.
Já rozumím tomu, že když jste vy, opoziční polici, zvítězili ve volbách s tímto silně zpolitizovaným tématem a slíbili jste voličům, že regulační poplatky zrušíte, rozumím tomu, že nyní od nich nemůžete ustoupit. Chápu, že je velmi čestné a mravné sliby dané voličům plnit - zvláště o Vánocích. Nicméně dovoluji si navrhnout ve druhém čtení zamítnutí tohoto návrhu, o kterém se podle § 94 odst. 4 hlasuje ve třetím čtení.
Děkuji vám za pozornost a přeji příjemné Vánoce. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Proskovi. Nyní má tedy slovo pan kolega Boris Šťastný.
Poslanec Boris Šťastný: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, nacházíme se ve chvíli, kdy budeme rozhodovat o tom, zda budeme pokračovat v rozběhnutém systému regulačních poplatků, který, ať si kdo chce o něm co myslí, a jak mi správně napovídá pan kolega Rath, kdo chce co chce říká, byl revolučním a odvážným krokem. Je nepochybné, že Občanská demokratická strana a celá vládní koalice, která s tímto odvážným krokem přišla, včetně ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, nese, nesla a nepochybně ponese politickou odpovědnost za tuto odvahu, ponese politickou odpovědnost za to, že se pokusila změnit v určitou chvíli po roce 1989 myšlení našich lidí, ale i poskytovatelů zdravotní péče.
Pan kolega Rath řekl, že regulační poplatky jsou živoucí mrtvolou. Řekl, že celý systém se rozloží a že je potřeba ho rozložit. Já volám k politické zodpovědnosti. Myslím si, že není vždy vše o levici či pravici, ale že je to také o zodpovědném přístupu k lidem. Já si myslím, že tato věc je tady velmi často z tohoto místa používána, někdy i zneužívána a často po ní my tady, kteří stojíme na tomto místě, rádi voláme. Ale já si opravdu nemyslím, že je politickou zodpovědností rozkládat systém, ať už jste členem opoziční strany, nebo strany koaliční. Ten systém byl zaveden a myslím, že zodpovědný přístup je hledat cesty k tomu, aby fungoval, aby byl naplňován, abychom se férově podívali na to, zda má význam, nebo nemá význam.
Mě strašně mrzí, že právě z úst hlavního předkladatele tohoto zákona pana kolegy Ratha znějí tato slova, protože to byl on, a já to tady budu na tomto místě opakovat pořád dokola, dokud tyto věty bude říkat - byl to on, který přišel v polovině 90. let s regulačními poplatky a podporoval je. Byl to kolega Rath, který v roce 1995 žádal, aby platba pacienta byla stanovena jako určité procento z ceny výkonu, přičemž žádal stanovení hranice, které by mohla spoluúčast dosáhnout.
V roce 1996 také tvrdil, že osobně z jakéhokoliv placení kdekoliv, nejen u lékaře, nemá žádnou radost, ale řekl - omlouvám se prostřednictvím předsedající panu kolegovi Rathovi, že to musím stále dokola tady předčítat, ale já to budu opravdu dělat tak dlouho, dokud to všichni neuslyšíme a všichni si to v paměti nezafixujeme. Řekl: "Jako lékař si kladu otázku, co je a co není v zdravotnictví možné. Srovnám-li evropské modely, chápu, že bez určité míry spoluúčasti se neobejdeme. Jídlo v nemocnici bezprostředně s léčbou nesouvisí," řekl. "Pokud pacient leží doma, 40 korun denně projí. Nemocnicím by tento příspěvek pomohl, i když by nepokryl celkové náklady na stravu." Ty v té době činily asi 70 korun na den a osobu v roce 1996. "Přesto ona čtyřicetikoruna by finančně zajistila například 400 transplantací ledvin ročně," řekl kolega Rath.
V roce 1997 žádal za každé ošetření spoluúčast ve výši 15-20 % a žádal, aby část péče ze systému veřejného zdravotního pojištění byla zcela vyjmuta. V dubnu 1999 žádal 20procentní spoluúčast pacienta v ordinacích, poplatek za pobyt v nemocnicích ve výši 55 korun za den, žádal, aby byl doplatek 30 % z převozu sanitním vozem a 50 korun za využití pohotovosti, 5 korun pak za recept.
Zcela logicky se tehdy spolu s některými dalšími sociálními demokraty, zejména bývalou paní ministryní Marií Součkovou a bývalým ministrem Jozefem Kubinyim, postavili k většinovému názoru tehdy sociální demokracie na zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a už tehdy, na konci 90. let, v sociální demokracii byl velmi silný proud, a já myslím, že je tam dodnes, určitou část regulačních poplatků zavést a určitou část spoluúčasti prosazovat. Tehdy - bylo to později, v roce 2005 - prohlásil pan předseda zdravotního výboru Rath v Mladé Frontě DNES: "Jistě všichni zdravotničtí experti včetně mě se shodují, že regulační význam poplatků je veliký. Bez nich ten systém dlouhodobě nemůže fungovat vyrovnaně." Já s ním souhlasím.
***