(12.10 hodin)
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, k poplatkům toho bylo řečeno zde v Poslanecké sněmovně i v médiích již mnoho. Dovolte mi přesto připomenout, že KDU-ČSL od chvíle předložení těchto návrhů do vlády až po hlasování v Poslanecké sněmovně vždy prosazovala diferencovaný postoj k poplatkům pro určité skupiny pacientů.
Nezpochybňuji nutnost zvýšit individuální finanční spoluúčast a také zainteresovanost na kvalitě zdravotní péče. Proto jsem nakonec souhlasila se zákony, které umožnily tento krok, tedy zavedení poplatků. Byl to krok sice logický, ale revoluční. O tom, že to byl krok logický, svědčí také dnes avizované pozměňovací návrhy. Myslím, že ještě před rokem bych si nedokázala představit, že KSČM by souhlasila s jakoukoli podobou regulačních poplatků. Dnes je zřetelný i u této levicové strany určitý posun.
Byla jsem si vědoma toho, že výsledná podoba zákona není citlivá vůči těm, kteří se nemohou sami s tímto stavem vyrovnat, a to jsou především děti a důchodci. Věřila jsem, že koalice najde způsob, jak tuto chybu co nejrychleji napravit, aniž by se pacient stal rukojmím politických stran a jejich soupeření ve volbách. Stalo se to, co se stát nemělo, pacienti se stali předmětem předvolebního boje. Bohužel.
Ministr Julínek zde uvedl úspory, které jsou, které plynou ze zavedení poplatků. Tyto úspory se nedají zpochybnit, ale je třeba říci, že jsou za cenu nepochopení a za cenu nedůvěry.
Jako vládní poslankyně mohu hájit jen to, o čem jsem přesvědčená, a nemohu hájit něco, s čím nesouhlasím. Musím říci, že jsem očekávala, že vláda předloží návrh zákona, kterým naplní dohodu učiněnou v červnu, učiněnou předsedy politických stran. Byla to dohoda minimální. Týkala se v podstatě pouze dětí do šesti let a odpuštění poplatků za návštěvu u lékaře. Bohužel, ani tuto minimální dohodu se nepodařilo naplnit a vláda nám návrh do Poslanecké sněmovny nepředložila. Je to pro mne zklamání. To nezastírám. Proto nezbývá, než se pokusit hledat konsensus zde, v Poslanecké sněmovně. Jen upozorňuji, že vládní poslanci se již nemusí cítit vázáni touto minimální dohodou, protože ten čas, který vláda k tomu měla, uplynul. Nemám z toho radost, ale je zde možnost, jak určitým způsobem i tuto dohodu naplnit.
Obecně bych shrnula svoji představu o změnách, které by v poplatcích měly nastat, a to co nejdříve: osvobodit od poplatků za návštěvu u lékaře děti do 15 let, platit za recept, pouze za recept, nikoli za položku, a osvobodit důchodce od 65 let od poplatků za návštěvu u lékaře. Nicméně jsem přístupná jakékoli dohodě, která bude znamenat jistotu.
Jsme povinni nejenom pacientům, občanům, ale také poskytovatelům zdravotní péče, kteří potřebují mít jistotu ve svých rozpočtech, s čím mohou počítat, aby nebyla ohrožena zdravotní péče. Nepovažuji za rozumné měnit poplatky každého půl roku, a tedy znejisťovat poskytovatele zdravotní péče. Považuji tedy za prioritu, aby zde byl učiněn konsensus a byl schválen takový návrh a taková výsledná podoba zákona, která bude znamenat jistotu jak pro pacienty, tak pro poskytovatele zdravotní péče. Takovýto návrh podpořím.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Michaele Šojdrové. Nyní má slovo pan poslanec Rath, poté bude hovořit pan kolega Prosek - ale ještě předtím faktická poznámka paní kolegyně Markové.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já doufám, že občané České republiky na rozdíl od mé předřečnice poslouchali dobře a rozuměli tomu, že Komunistická strana Čech a Moravy v žádném případě nepřipouští ani minimální zdravotnické poplatky. Jestli jste dobře poslouchali i vy, vážené kolegyně a kolegové, tak naše priorita je úplné plošné zrušení zdravotnických poplatků. Také jsme ale řekli a veřejně deklarovali, že budeme podporovat každé jakékoli zmírnění. Nicméně znovu opakuji - plošné zrušení zdravotnických poplatků, které považujeme za asociální, a je to tedy bariéra přístupu ke zdravotní péči. Proto je nemůžeme v žádném případě podporovat ani v nejmenším.
A ještě jedna drobná poznámka. Deset korun za recept, jak navrhujeme, to je v podstatě to, co před rokem 1989 byla ta koruna. To jen pro vysvětlení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za tuto faktickou poznámku. Slovo má nyní pan poslanec Rath - ale je tu další faktická poznámka. Promiňte, ještě pan místopředseda Filip s faktickou poznámkou. Má na ni dvě minuty.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážená paní předsedající. Členové vlády, paní a pánové, ten důvod, pro který je potřeba zrušit poplatky jako celek, je prostý - protože jediným faktem je, že vláda České republiky na návrh ministra Julínka poplatky zavedla, a zrušila tak systém, který tady platil, zavedení veřejného zdravotního pojištění, protože ten systém stojí na tom, že občan platí zdravotní pojišťovně a pojišťovna platí poskytovatelům zdravotní péče. Ten nepořádek, ten antisystém, to, co je nesystémové, zavedla právě tato vláda. Proto stojí za to, abychom se vrátili k systému, nikoli proti systému.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka místopředsedy Sněmovny. Nyní má slovo pan poslanec Rath.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, za poslední rok a půl, co debatujeme o poplatcích, předtím, než byly zavedeny, poté, co byly zavedeny, tady snad zazněly všechny argumenty, takže těžko přicházet s nějakými úplnými novinkami. Nicméně po tom roce můžeme už bilancovat a některá čísla už můžeme říkat naprosto realisticky a ze života. Tedy nejde o nějaké spekulace ať na straně předkladatelů, kteří v něco věří, tak na straně kritiků, kteří varují před možnými důsledky.
Dámy a pánové, vzpomeňte si, když tady ministr Julínek před více než rokem říkal: Zavedeme pětitisícový limit, ten ochrání ty těžce nemocné, ty vážně nemocné, ty, kteří zdravotní péči skutečně potřebují, ten pětitisícový limit je ochrání. Samo Ministerstvo zdravotnictví jako předkladatel tehdy říkalo: Půjde o nějakých 150, možná až 200 tisíc lidí za rok.
Dámy a pánové, jaká je realita v polovině prosince příslušného roku? Nevím, jestli ta čísla znáte, nebo neznáte. Není to žádných 200 tisíc, není to žádných 150 tisíc, ani 100 tisíc, ani 50 tisíc. Je to, dámy a pánové, něco kolem 5 tisíc, nebo mírně nad 5 tisíc lidí z celé České republiky. Z 10 milionů obyvatel se k tomuto datu dostalo přes maximálně 5 tisíc lidí. Jestli je něco důkazem, že ten limit vůbec nefunguje, tak je toto jasné číslo, které sdělily zdravotní pojišťovny. Chcete snad tvrdit, že v této republice máme jen 5 tisíc vážně nemocných, těžce nemocných lidí? No, to je výsměch, dámy a pánové! Podívejte se do statistik. Prostě na 10 milionů obyvatel si přes limit sáhlo něco přes 5 tisíc lidí.
Podívejte se, prosím, do stenozáznamu, co jsem říkal před rokem a půl. Tehdy jsem tady vedl spor s ministrem Julínkem a říkal jsem mu, že pětitisícový limit nebude fungovat, nebude nikoho chránit. Prostě dosáhnou na něj řádově stovky, maximálně několik málo tisíc lidí, protože většina věcí se do limitu nezapočítává. A navíc, pojišťovny nemají dobrý informační systém, aby to mohly vychytat a spočítat. Čili i podle čísel Ministerstva zdravotnictví je tady nějakých 145 tisíc těžce nemocných lidí, kteří platí desetitisíce a žádný limit je nechrání.
***