(9.30 hodin)
(pokračuje Grospič)
Lidé by o Lisabonské smlouvě jako o věci nesmírně závažné měli rozhodnout v referendu, tak jako rozhodli o vstupu do Evropské unie. To je základní přístup i požadavek Komunistické strany Čech a Moravy.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych jen sdělil, že pan poslanec Petr Rafaj má náhradní kartu číslo 10 a paní poslankyně Jakubková má náhradní kartu číslo 14.
Dalším písemně přihlášeným do rozpravy je poslanec Miroslav Grebeníček, takže ho prosím, aby se ujal slova. Další písemnou přihlášku nemám.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rozhodně nepatřím k těm, kteří Evropskou unií straší. Jsem také přesvědčen, že je naší společnou povinností základní hodnoty lidské civilizace chránit a postavit se proti těm, kteří je chtějí ničit. Je to tedy orientace na formování mírové a spolupracující Evropy na kontinent vzájemně výhodné ekonomické spolupráce, na kontinent solidarity silných se slabými, kde je respektována suverenita států a kde národy mají prostor pro svobodný rozvoj politický, ekonomický i kulturní.
Nejsem tedy proti integraci jako takové, tu považuji za objektivní proces. Kriticky však přistupuji k obsahu Lisabonské smlouvy a zejména pak k neochotě jistých politických sil podrobit tuto smlouvu veřejnému plebiscitu. Považuji za nebytně nutné a politicky naprosto korektní dát na stůl všechna pro i proti, všechna ano, všechna ne, a z tohoto pohledu dát prostor pro uplatnění skutečné vůle českých občanů.
Dámy a pánové, jsem rád, že jsem mohl být před sedmi lety jedním ze spoluautorů a spolupředkladatelů návrhu usnesení Sněmovny k dekretům prezidenta republiky. Zmíněný návrh usnesení vznikl jako výsledek konsensu všech politických stran zastoupených ve Sněmovně. Toto usnesení vzniklo spontánně mezi námi všemi jako výraz zneklidnění Sněmovny nad pokusy některých kruhů zejména v zahraničí znovu otevírat tragické projevy historie, komplikovat jimi současné mezinárodní vztahy a zneklidňovat naši veřejnost. Tenkrát, tedy v dubnu 2002, šlo o přiměřenou reakci na skutečnost, že to byli rakouští poslanci, kteří v té době otevřeli diskusi o tzv. Benešových dekretech na půdě rakouského parlamentu. Že to byli poslanci tzv. evropských křesťanských frakcí, kteří ji vyvolali i na půdě zahraničního výboru Evropského parlamentu, a že požadavky na zrušení této denacifikační legislativy poválečného Československa se v posledních letech opakovaně ozývají ze strany sudetoněmeckých spolků v sousedním Německu. Za této situace jsem považoval za zcela legitimní krok společnou iniciativu předsedů všech politických stran a potažmo poslaneckých klubů této komory českého Parlamentu.
Debata, která se znovu a znovu otevírá v některých kruzích evropské politiky, není vůbec nějakým naivním tlacháním, protože cílem těchto debat není vyrovnat se na výši doby s danou situací, nebo s těmi situacemi, které se objevily a které byly jistě bolestné, ale cílem, do jisté míry skrytým, je představa, že lze nějakým způsobem revidovat základy evropského míru po druhé světové válce.
Lisabonská smlouva sice neprolamuje tzv. Benešovy dekrety, ale prolamuje možnost restituce majetku pro sudetské Němce. Pro mne je skutečně otřesné, že to česká reprezentace nevidí, či nechce vidět. Polská reprezentace, která je v obdobné situaci, ta byla chytřejší. Udělala si v Lisabonské smlouvě výjimku, která jasně říká, že pokud jde o vlastnická práva a územní uspořádání, platí vždy právo Polska. Vládní koalice České republiky tuto jednoduchou výjimku nebyla schopna dát ani na papír a promítnout následně do ratifikačního procesu.
Dámy a pánové, nejhorší prý je, když někdo nemá skryté přednosti, avšak trpí i řadou zjevných nedostatků. Jinak řečeno, zahraniční politika současné vládní koalice je pro mne neakceptovatelná a nemá moji podporu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, to byla poslední písemná přihláška. Rozprava se tím přiblížila k závěru. Pokud se už nikdo do rozpravy nehlásí, tak rozpravu končím.
Poprosím zpravodaje zahraničního výboru poslance Jana Hamáčka, aby přednesl jednak jednotlivé návrhy usnesení, ale bude dobré ještě si ujasnit proceduru, která asi nebude tak jednoduchá. Pane zpravodaji, prosím, sdělte nám, jak budeme postupovat. Já mezitím přivolám poslance.
Poslanec Jan Hamáček: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, nemám ambici pronášet závěrečné slovo, protože debata byla natolik rozsáhlá a názory, které v ní zazněly, natolik odlišné, že není v mé moci debatu nějak shrnout či učinit z ní závěr. Myslím, že každý z vás a z nás si závěr učiní v hlasování.
Konstatoval bych, že v této debatě vystoupilo 34 poslankyň a poslanců, někteří z nich opakovaně, rovněž vystoupili zpravodajové ústavněprávního výboru, zahraničního výboru a výboru pro evropské záležitosti.
Co se týká procedury, dovolte mi, abych vás seznámil s usneseními a návrhy, které zde zazněly.
Zazněl zde jeden návrh na zamítnutí ve druhém čtení, a to od kolegy Schwippela, nicméně já se obávám, že podle § 108 odst. 2 až 6 jednacího řádu tento návrh není hlasovatelný, protože Sněmovna v druhém čtení nemůže rozhodnout o zamítnutí mezinárodní smlouvy.
Pak nám tedy zbývá usnesení, které se týká ratifikace smlouvy a případná doprovodná usnesení. Navrhl bych následující proceduru.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím klid přátelé, tohle není tak jednoduché. Prosím o ten návrh procedury.
Poslanec Jan Hamáček: Já bych za základní usnesení vzal usnesení výboru pro evropské záležitosti, tak jak nám ho prezentoval zpravodaj výboru kolega Bauer. Toto usnesení bychom hlasovali ve dvou částech.
V části první bychom hlasovali o samotné ratifikaci, tedy usnesení by znělo: "Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství." Toto je původní návrh výboru pro evropské záležitosti.
Kolega Exner v debatě k této věci navrhl, aby toto usnesení bylo doplněno o slova "a to včetně Listiny základních práv Evropské unie". To usnesení ve znění kolegy Exnera by znělo: "Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu Evropské unie a Smlouvu o založení Evropského společenství, a to včetně Listiny základních práv Evropské unie."
***