Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
17. února 2009 v 18.10 hodin
Přítomno: 189 poslanců
Místopředseda PSP Jan Kasal: Vážené dámy, vážení pánové, zahajuji pokračování 46. schůze Poslanecké sněmovny. Prosím, abyste se všichni přihlásili svými hlasovacími kartami. Prosím, aby náhradní karty a jejich držitelé byli zaznamenáni do protokolu o této schůzi ze schůzí předcházejících.
46. schůze má jediný bod. Je to
1.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení
souhlasu s ratifikací Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii
a Smlouvu o založení Evropského společenství
/sněmovní tisk 407/ - druhé čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády Alexandr Vondra a zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Jan Hamáček. Tento návrh jsme projednávali 3. a 4. února 2009. Vedli jsme rozpravu, kterou jsme přerušili do dneška.
Výbor pro evropské záležitosti se tímto návrhem znovu zabýval a jeho usnesení máme k dispozici jako sněmovní tisk 407/7. Prosím pana zpravodaje výboru pro evropské záležitosti poslance Jana Bauera, aby nás o jednání výboru informoval.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, milé dámy a pánové, já se domnívám, že výbor pro evropské záležitosti na rozdíl od ostatních výborů, které měly ve své dikci projednávání Lisabonské smlouvy, dospěl v těch posledních dnech k některým změnám, proto mi dovolte, abych vás s nimi seznámil.
Než k tomu dojde, nicméně konstatuji, že výbor pro evropské záležitosti se Lisabonskou smlouvou zabýval na svých dvou jednáních, a to 22. května roku 2008 a následně 4. prosince roku 2009, a na obou těchto jednáních bylo projednávání Lisabonské smlouvy přerušeno. Naposledy jsme se k tomuto sněmovnímu tisku číslo 407 dostali v pátek minulý týden, 13. února t. r.
Výbor pro evropské záležitosti na této schůzi přijal následující usnesení, které si tady dovoluji přečíst. Poprosil bych vás o klid, protože to je relativně významná záležitost. Toto usnesení má dvě části. Ta druhá část je deklaratorní a dopředu bych vás chtěl upozornit, že vychází z návrhu, který zde načetla v rámci minulého projednávání paní kolegyně poslankyně Helena Mallotová.
Takže nyní k usnesení výboru pro evropské záležitosti ke sněmovnímu tisku číslo 407:
Výbor pro evropské záležitosti
I. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout usnesení: Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství.
Výbor pro evropské záležitosti dále
II. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení - a toto je v duchu návrhu, který načetla paní poslankyně Helena Mallotová a zní:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, berouc v úvahu právní status přiznaný Listině základních práv Evropské unie Lisabonskou smlouvou,
odmítá snahy o extenzivní výklad rozsahu uplatnění Listiny základních práv Evropské unie a s tím spojené pokusy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky druhé světové války;
za další - vyzdvihuje pozitivní význam Česko-německé deklarace a v ní vyjádřenou vůli nezatěžovat budoucnost politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti;
za další - potvrzuje, že dobré sousedské vztahy a plnoprávné členství České republiky v Evropské unii patří k zahraničněpolitickým prioritám České republiky;
za další - vychází z toho, že rozsah a podmínky restitučního zákonodárství jsou zcela a výlučně v pravomoci českých ústavních orgánů.
Dále prohlašuje, že
1. ustanovení Listiny základních práv Evropské unie jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům unie a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo unie.
2. Prohlašuje, že právní status, který je přiznáván Listině základních práv Evropské unie, proto bez jakýchkoli pochybností zajišťuje, že nemůže retroaktivně působit na právní a majetkové vztahy vyplývající z československého zákonodárství z let 1940-1946, stejně jako dosavadní judikaturu evropských a vnitrostátních soudů, která tyto právní a majetkové otázky řeší.
Za třetí samozřejmě výbor pověřil místopředsedu, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny.
A za poslední, výbor zmocnil moji osobu, abych tento návrh na usnesení přednesl na samotném plénu Poslanecké sněmovny.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane poslanče. Budeme pokračovat v rozpravě. Mám prozatím šest přihlášek. Jako první vystoupí pan předseda vlády Mirek Topolánek, druhý je přihlášen místopředseda vlády Martin Bursík, poté pan poslanec Jiří Paroubek, Miroslav Svoboda, Cyril Svoboda a Pavel Severa.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jako premiér tady vystupovat nemusím, protože svůj názor na celou záležitost jsem vyjádřil už tím, že jsem jménem vlády Lisabonskou smlouvu podepsal a že jsem k tomu měl plný mandát vlády. Dnes tu vystoupím spíše jako předseda ODS.
My máme s Lisabonskou smlouvou problém. Ten problém je poměrně vážný, protože si nemyslíme, že vylepšuje institucionální fungování Evropské unie směrem, který se nám líbí, který by zobrazoval české národní zájmy. My, kteří to myslíme s Českou republikou dobře, se jistě shodneme na tom, že odmítáme posilování federalistických prvků Evropské unie, a mnohokrát jsme to řekli. Odmítáme proces oslabování národních států, posilování centra, odmítáme tendence k posilování a zapouzdřování Evropské unie.
My naopak chceme Evropskou unii, která se bude dále rozšiřovat, která bude prostorem svobody, prosperity, taky bezpečnosti, někteří říkají solidarity. My chceme Evropu flexibilní, svobodnou a otevřenou.
My sami se neshodujeme na tom - a to je jediný problém - jestli upřednostníme v této věci negativistický přístup, anebo pozitivistický přístup. Zda je pro nás prioritou to, co odmítáme, nebo to, co chceme prosadit. Já si myslím, že to je legitimní spor.
Mám osobní praktickou zkušenost z posledních týdnů našeho fungování jako předsednické země jak z řešení plynové krize, tak z Gazy, tak z celé řady jiných záležitostí. V těchto krizích, v těchto situacích se nikdo o žádné smlouvy, o žádný primární legislativní rámec, o žádné institucionální formy, já nevím, dané smlouvami nestará. Vše je více o tom, co chceme, co chceme prosadit, o osobních kontaktech, o osobním nasazení, o zúročení naší pověsti jako spolehlivého spojence, o přípravě, vytrvalosti, o odborné znalosti problému či regionu, o schopnosti nalézt v Evropské unii partnery.
My jsme vstoupili do Evropské unie s jasným cílem vrátit se zpět do euroatlantických struktur. V roce 1994 a v roce 1999 se nám to jak vstupem do NATO, tak vstupem do Evropské unie zdařilo. Znamená to samozřejmě pro nás plnění pravidel, která se nám líbí méně, některých, která se nám nelíbí vůbec, ale tímto rozhodnutím, vstupem do Evropské unie, jsme na sebe vzali určitý závazek.
K Evropské unii můžeme přistupovat buď aktivně, nebo pasivně. Pasivita má dvojí podobu. Buď pasivně přijímáme všechno to, co z Bruselu přijde, jako neměnný fakt, nebo naopak zvolíme formu pasivní rezistence. Aktivní přístup oproti tomu má jen jednu formu: jít za svým cílem, prosadit a prosazovat svůj cíl, nevzdávat se, ani když případně toho svého cíle v dané chvíli nedosáhneme.
***