(17.30 hodin)
Poslankyně Helena Mallotová: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vaši pozornost obrátila trochu jiným směrem, a sice k něčemu, co zajímá naši veřejnost bez ohledu na její politickou orientaci.
Pro případ, že by Lisabonská smlouva byla ve Sněmovně schválena, dovoluji si předložit ke schválení následující doprovodné usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, berouc v úvahu právní status přiznaný Listině základních práv Evropské unie s Lisabonskou smlouvou, odmítá snahy o extenzivní výklad rozsahu uplatnění Listiny základních práv Evropské unie a s tím spojené pokusy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky druhé světové války. Vyzdvihuje pozitivní význam Česko-německé deklarace a v ní vyjádřenou vůli nezatěžovat budoucnost politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Potvrzuje, že dobré sousedské vztahy a plnoprávné členství České republiky v Evropské unii patří k zahraničněpolitickým prioritám České republiky. Vychází z toho, že rozsah a podmínky restitučního zákonodárství jsou zcela a výlučně v pravomoci českých ústavních orgánů, a prohlašuje, že
1. ustanovení Listiny základních práv Evropské unie jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům unie a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo unie;
2. právní status, který je přiznáván Listině základních práv Evropské unie, proto bez jakýchkoli pochybností zajišťuje, že nemůže retroaktivně působit na právní a majetkové vztahy vyplývající z československého zákonodárství z let 1940-1946, stejně jako dosavadní judikaturu evropských a vnitrostátních soudů, která tyto právní a majetkové otázky řeší.
Toto je text tohoto doprovodného usnesení a dovolím si vám odůvodnit jeho text.
Pokud vstoupí Lisabonská smlouva v platnost, stane se pro Českou republiku a další členské státy Evropské unie závaznou také Listina základních práv Evropské unie, a to prostřednictvím odkazu v čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii, ve znění Lisabonské smlouvy, který stanoví - cituji: "Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež má stejnou právní sílu jako smlouvy."
Listina základních práv Evropské unie zaručuje kromě jiného právo každého vlastnit majetek, kterému poskytuje srovnatelnou ochranu jako Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Řím 4. listopadu 1950, dále též jen Evropská úmluva, a katalog základních práv většiny evropských zemí včetně České republiky, Listina základních práv a svobod čl. 11. Dle některých indicií nicméně mají sudetští Němci údajně značný zájem na tom, aby se Listina základních práv Evropské unie stala právně závazným dokumentem a byla součástí budoucího smluvního uspořádání Evropské unie, neboť si od toho slibují možnost napadnout dekrety prezidenta republiky upravující poválečné majetkoprávní uspořádání, tzv. Benešovy dekrety, či akty vydané tehdejšími státními orgány na jejich základě před soudními orgány Evropské unie. Jelikož tyto signály vyvolávají v České republice jisté obavy, zda by Listina základních práv Evropské unie prostřednictvím Lisabonské smlouvy skutečně nemohla otevřít cestu k prolomení Benešových dekretů, jeví se jako opodstatněný krok přijetí doprovodného usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky spolu s usnesením o vyslovení souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy, které bude obsahovat prohlášení Sněmovny ujišťující, že majetkové a právní vztahy vyplývající z československého zákonodárství z let 1940-1946, včetně dekretů prezidenta republiky, ani ujednání mezi Českou republikou a jinými evropskými státy, stejně jako dosavadní judikatura evropských a vnitrostátních soudů, která tyto právní a majetkové otázky řeší, nebudou Listinou základních práv Evropské unie po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost žádným způsobem dotčeny. To znamená retroaktivně zpochybněny. Takové prohlášení Sněmovny by napomohlo rozptýlit zmíněné obavy jak na půdě Parlamentu České republiky, tak mezi širokou veřejností.
Předkládaný návrh prohlášení Poslanecké sněmovny se opírá o tyto argumenty:
1. Věcný rozsah působnosti Listiny základních práv Evropské unie je na základě jejího článku 51 odst. 1 omezen následovně - cituji: "Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům unie a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo unie." Členské státy včetně České republiky tedy budou Listinou základních práv Evropské unie vázány pouze v případech, kdy budou uplatňovat právo unie, čímž se rozumí vlastní aplikace přímo účinných právních předpisů Evropské unie, ale i přijímání a aplikace vnitrostátních právních předpisů a rozhodnutí, pokud je jimi prováděno právo unie. Dekrety prezidenta republiky upravující poválečné majetkoprávní uspořádání ani akty československých orgánů přijatých na jejich základě nejsou v tomto smyslu uplatňováním práva unie, a proto na ně není Listina základních práv Evropské unie aplikovatelná.
2. Úprava vlastnických vztahů není v kompetenci společenství, případně unie, a nebude ani po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. To jasně vyplývá z čl. 345 Smlouvy o fungování Evropského společenství (Smlouva o založení Evropského společenství, ve znění Lisabonské smlouvy), v němž je zakotvena zásada doslovně převzatá z čl. 295 současné Smlouvy o založení Evropských společenství, že - cituji - "smlouvy se nijak nedotýkají úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech".
Právní předpisy Evropské unie v zásadě nepůsobí zpětně, retroaktivně. Totéž bude platit i o Listině základních práv Evropské unie, která neobsahuje žádné ustanovení, z něhož by bylo možné zpětnou časovou působnost dovozovat.
4. Takzvanými Benešovými dekrety se již zabýval v souvislosti s přistoupením České republiky k Evropské unii Evropský parlament, a to ve studii Právní posouzení Benešových dekretů a přistoupení České republiky k Evropské unii, rok 2002, a Evropská komise v dokumentu komise The Czechoslovak presidential decrees in the light of the acquis communautaire. Summary Findings of the Commission Services, Brusel 14. října 2002. V citovaných dokumentech se např. uvádí, že konfiskace na základě Benešových dekretů nevytváří podle právních předpisů Evropské unie problém, neboť právní předpisy Evropské unie nemají zpětnou účinnost, byla potvrzena doktrína vyčerpání jejich účinků, tzv. vyhasnutí, a bylo poukázáno na skutečnost, že dekrety vyvolaly oprávněné očekávání, že byla platně zřízena majetková práva, která by nyní měla být chráněna.
5. Evropská unie nedisponuje a ani po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost nebude disponovat soudními orgány, které by byly příslušné rozhodovat ve věcech týkajících se majetkových nároků souvisejících s aplikací československého zákonodárství z let 1940-1946, včetně dekretů prezidenta republiky. I nadále bude platit, že jednotlivci budou moci napadat žalobami k soudu prvního stupně pouze právní akty orgánů Evropské unie a pouze za předpokladu, že napadený akt byl tomuto jednotlivci určen anebo se ho bezprostředně a osobně dotýká.
***