(16.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
On to podepsal, pan ministr financí Kalousek tento návrh připravil na Ministerstvu financí, panu premiérovi ho podal, pan premiér ho podepsal, předložil ho v této Poslanecké sněmovně. To tady nikdo nemůže zpochybnit.
Vy jste návrh schválili v pravé části Poslanecké sněmovny a v příštím roce jste zařídili zvýšení daní! (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Miroslav Opálka. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, chtěl jsem navázat úzce na zpravodajskou zprávu, ale přednostní hlasy mě předběhly, takže bych se krátce zabýval procedurou při projednávání tohoto tisku a možná na konec krátce i obsahem.
Vládou předložený návrh zákona novelizuje celkem čtyři zákony: Za prvé zákon o dani z příjmů a za druhé zákon o rezervách pro zajišťování základu daně z příjmu. Tyto dva zákony jsou v gesci Ministerstva financí a je logické, že návrh Sněmovna přikázala k projednání rozpočtovému výboru. Další zákony, za třetí zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a za čtvrté zákon o nemocenském pojištění, jsou však v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí a také se toto ministerstvo na předložené novele spolupodílelo. Nechápu tedy rozhodnutí hlasující většiny poslanců, díky které nebyl tento tisk na můj návrh přikázán rovněž výboru pro sociální politiku. Kdo jiný než tento výbor by měl rovněž sněmovní tisk č. 563 posoudit? Nevím, zda se jedná o aroganci, nepochopení, nezodpovědnost či flegmatismus, ale konstatuji, že projevem aktivního i demokratického přístupu k pracovnímu projednávání sněmovních tisků ve všech příslušných výborech je jeho správné a úplné přikázání. A snaha tento princip, vyplývající ze zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, obcházet, je proces neprozíravý.
Jen se podívejme, kolik tisků je pravidelně navrženo projednávat Sněmovnou v tzv. zrychleném čtení podle § 90. I tato nadužívaná možnost vyřazuje z legislativního procesu kompetentní výbory. A pokud se k tomu přidá v budoucnu i zmíněná nová praxe, aby se vládě projednávání jejích návrhů zbytečně nekomplikovalo, a obejdou se některé z gesčních výborů, pak jsme na špatné cestě, cestě, která vede k omezování až k formalizování pojetí funkcí, které mají plnit sněmovní výbory. A neoperujme tím, že každý výbor si může projednávání kteréhokoliv tisku iniciativně na své jednání zařadit. To není totiž totéž. Tady jde o princip, jde o programové jednání, jde o naplňování záměru zákonodárců vyjádřeného v jednacím řádu, jde i o signál, zda někdy nebereme svou práci formálně.
Vážené kolegyně a kolegové, nechtěl jsem mentorovat, k tomu ani nemám právo. Chtěl jsem jen upozornit na nedobré rozhodnutí a apelovat, aby se nestalo v naší práci postupně pravidlem. Ono totiž už projednávání tisku 222 bylo zajímavé.
K obsahu projednávaného návrhu jsem se již vyjádřil při prvním čtení. Dnes mohu jen dodat, že vládní návrh na snížení odvodu na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti pokládá poslanecký klub KSČM za nepřijatelný.
Vláda tak jen pokračuje v procesu postupného snižování solidarity, i když tento krok vysvětluje zcela opačně. Vláda jde totiž cestou omezování zdrojů, což znamená cestou snižování příjmů do státních a veřejných rozpočtů. Nedostatek peněz vyvolaný zavedením nominálních stropů na odvody a procentuálním snižováním odvodů vede k postupnému omezování přerozdělovacích procesů, redukování dávek a také zeslabování kolektivní obrany proti rizikům. To jsou přece veřejně deklarované cíle pravice na celém světě. Já vám je nezazlívám, ale jsem proti nim.
Nemocenské pojištění se tak stává dalším předmětem pravicových reforem. Reforem ve smyslu úspor ve prospěch zaměstnavatelů i vysokopříjmových skupin občanů a v neprospěch těch slabých, potřebných občanů. Pod mlhou kolektivní viny se za zneužívání systému, tentokrát při nemocenských dávkách, ubere zejména těm nejslabším. Proč se vysilovat zdokonalováním kontrolní činnosti, když to dnes jde v Poslanecké sněmovně jinak a tak jednoduše? A tak dochází k tomu, že se krátí nemocenské dávky znovu od 1. 1. 2009 o prvé tři dny, čímž ušetří zaměstnavatelé, že se zřejmě postupně, když je dnes přebytkové nemocenské pojištění, dostane postupnými kroky do červených čísel. A tak bych mohl pokračovat, protože tyto cesty jsou obdobné i v důchodovém pojištění.
Hovořilo se o tom, kdo bude mít jakou zodpovědnost při hlasování. Já si myslím, že tu zodpovědnost převzali na sebe především koaliční poslanci a přeběhlíci při schvalování tisku tehdy pod číslem 222, to znamená o stabilizaci veřejných financí.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi. Slova se ujme další řádně přihlášený pan poslanec Michal Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Kolegyně a kolegové, dovolte několik krátkých poznámek k věcem, které zde zazněly v rozpravě.
Chtěl bych říci k vystoupení pana poslance Bohuslava Sobotky, bývalého ministra financí, několik věcí.
Historie České republiky, ať už té moderní nebo té, která sahá dejme tomu před časový horizont roku 1993, případně 1989, opravdu nezná stejný příklad někoho, kdo kontinuálně okupoval úřad Ministerstva financí v letech jdoucích za sebou, který se aktivně podílel na zvýšení státního dluhu - a zdůrazňuji, že v tomto ohledu jsem k panu bývalému ministrovi financí, dnešnímu poslanci a předsedovi rozpočtového výboru, poměrně korektní, neb uvažuji za datum, kdy ten úřad okupoval, 31. 12. 2002, a nezohledňuji fakt, že nastoupil do úřadu již v červenci téhož roku, a měřené období končím 31. 12. 2006. Zdůrazňuji tedy, že za toto období stoupl státní dluh České republiky o 407 mld Kč. Je-li tedy dnešní vládní dluh přepočtený na obyvatele vyšší nežli 100 tisíc korun, pak je nepochybné, že minimálně 40 % tohoto přepočtu je dílem a je pod ním podepsán právě Bohuslav Sobotka.
Považuji za nepřiměřené a nezpůsobilé, aby nejdražší ministr financí historie České republiky zde mentoroval způsobem, kterým mentoruje, aby uváděl věci, které nejen že jsou lží, ale jsou i obracením se proti doložitelným údajům kontrolovatelným v údajích ministerstva, které sám řídil, nebo pokoušel se řídit.
Jenom mimořádně zaslepený, případně dezorientovaný člověk zde může tvrdit, že míra progrese daňového systému a jakéhokoliv systému, který vybírá z nějaké základny peníze, chcete-li daně, je určena sazbami. Všichni zde rozumní, všichni zde duchem přítomní, ale zdůrazňuji také, všichni studenti střední školy ekonomické, kteří maturují z oblasti ekonomika a daně, vědí, že míra progrese je v každém daňovém systému tvořena kombinací hned několika faktorů. A ani faktory, které zde zmínil pan Bohuslav Sobotka ve svém vystoupení, a sice sazby 12, 15 a 32 %, tuto progresi v systému platném v roce 2007 nezakládaly. Zakládala jej kombinace minimálně dvou základních veličin, sazby a nezdaněného základu daně. To tady ví každý a ví to každý, kdo si daně počítá, stejně tak každý, komu jsou daně počítány jeho mzdovou účetní.
***