(16.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)
To by mohlo být dobré, protože vždycky něco nového může znamenat obohacení politického života, politické kultury. Ale obávám se, že tomu tak není, že opak jest pravdou. A chcete-li podat důkaz toho, co jsem teď řekl, tak byl podán včera večer. Samozřejmě to, že Sněmovna nepřijala návrh rozpočtu, že nebyla s to se shodnout na rozhodnutí, to se může stát. Ale i to je poprvé od listopadu. Stojí to též za pozornost. Ale nepochybně do parlamentní historie patří triumfální pochod předsedy poslaneckého klubu Tluchoře do řad sociální demokracie. To jsme tady opravdu ještě neviděli a já se nedivím paní poslankyni Jakubkové, že nad tím zůstala štajf. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Ale vážení kolegové, já jsem nikdy nehlasoval pro důvěru této vládě, a když bylo hlasování o nedůvěře, vždy jsem hlasoval pro nedůvěru. Při tom minulém jednání, které, pokud se nemýlím, bylo na jaře tohoto roku, jsem řekl právě ve srovnání s tím, co nového tu spolu s touto vládní ekipou zažíváme, že s ní je spojen takový systém vládnutí, který nerespektuje pravidla, který se řídí tím, že vše je dovoleno, každý prostředek je vhodný, jestliže nám to slouží. Ale vážení kolegové, svého času, to bylo ještě v minulém období, mi pan poslanec Tlustý řekl, že moralizuji. Já samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslel, že politika realizuje nějaké morální postuláty. Ale to neznamená, že politika nemá morální obsah. Ústavní zásady a ústavní hodnoty, které jsou obsahem naší demokratické ústavy jako ústavy parlamentní demokracie, mají morálně politický obsah. Ale tento obsah tato vláda nebere na zřetel. A to je velmi smutné.
Dostalo se jí, řekl bych, pozitivní odpovědi, já si myslím, že to nebylo dobře, ale stalo se tak, když Ústavní soud odmítl návrh na vyslovení neústavnosti onoho takzvaného reformního balíku. A všichni dobře víte, že se tak stalo nejtěsnější většinou, 8 ku 7, a že i ta většina - a teď nebudu rozebírat, jaké je složení Ústavního soudu a jeho orientace, protože z povahy věci, kdo ho navrhuje, kdo vyslovuje souhlas k tomu, aby do Ústavního soudu mohl nastoupit, je zřejmé, že to nikdy nebude ústavní orgán levicově orientovaný. Ale prostě je to ústavní orgán, já jeho autoritu uznávám. Ale i ta těsná většina se ve svém nálezu vyslovila, že v každém případě to, jak se tato vláda chová, je porušování pravidel parlamentní demokracie. Že tím, jak vláda projednala tento návrh, a připomínám to jenom proto, že to je podstatné - to je podstatnější, než některé aféry, kauza Morava atd., je to sice ta kapka rosy, v níž se všecko odráží, ale přece jenom takových věcí možná ještě bude, pokud ODS bude u vlády, to by mě nepřekvapilo. Ale ten nález Ústavního soudu říká něco podstatného: Tato vládní koalice nerespektuje pravidla parlamentní demokracie, neumožňuje opozici plnit její parlamentní roli v tom smyslu, aby měla čas a možnost podrobit vládní předlohy důkladnému kritickému rozboru, aby její námitky byly slyšeny.
Vy jste nám přece nejednou vzali možnost, abychom jednali o určitých věcech. To, co se stalo se svoláním posledních schůzí sněmoven, to jsem také od listopadu nezažil! A jsou tady kolegové z obou stran, jak z levé, tak z pravé strany, kteří byli se mnou ještě ve Federálním shromáždění.
Nevzpomínám to proto, že bych byl, jak se říká, laudator temporis acti, ten, kdo vychvaluje starý čas, proto, že jsem tehdy měl významnější roli než dnes. To není podstatné. Podstatné je to, že i tam, v těch obtížných podmínkách, a nebyly to jednoduché věci - byly i takové věci, když jsme měli rozhodovat o tom, jestli někoho zbavíme mandátu, protože je obviněn z lustrace. Kolega Vidím by k tomu mohl leccos říci. To nebyla jednoduchá rozhodování, buďte rádi, že takových rozhodování jste zproštěni, že takové věci tady už na parlamentní půdě řešit nemusíme. Ale přesto, prostě byla tam určitá elementární kultura, chcete-li noblesa nebo elegance. To se všecko vytratilo. Proč? Proč se to vytratilo! Samozřejmě tehdy byla doba, kdy jsme měli ideály. Dneska nemáme ideály. Dneska chceme pozice, peníze, moc. Na to se ale scvrkává obsah demokratické politiky? To je přece jenom málo. My tady přece zastupujeme voliče. Jsme zástupci voličů.
Nemáte pocit, že to bylo trapné, když pan kolega Tluchoř tady běží za poslancem, jestli dobře hlasoval? Kam jsme se to dostali! Já jsem tady minule mluvil o tom, že vím, že je nepatřičné tady užívat takové slovo, jako je stud. Ale nemáte pocit, že se někdy stydíte? Jsou tady kolegové, kteří se hlásí ke skautu. Co jejich skautské srdce tomu říká! Já si myslím, že určité věci si snad z mládí neseme s sebou, že to, o čem mluvil kolega Filip, když mluvil o cti, není prázdné slovo. (Hlasitý hovor z pravé části sálu.) A někdy se zdráhám o určitých věcech mluvit, protože mám dojem, že pojmy ztratily svůj obsah.
Vážení kolegové, pokud jde o způsob vládnutí, opozice a koalice v parlamentní demokracii mají většinou proměnlivé role. Je to založeno na poměrném systému. A poměrný systém předpokládá, že strany jsou s to spolu jednat a uzavírat kompromisy a že vláda, která má velmi křehkou většinu, se musí snažit o vážných otázkách se dohodnout i s relevantní částí opozice, protože nejde o momentální efekt, ale jde o to, co je důležité pro společnost, pro stát. Ale vaše křehká většina je přece založena na zradě! Politická zrada! To, co se stalo, na čem je založena vaše většina, to je morálně politická zrada. Nedá se to jinak nazvat, lidé to tak chápou. Nemáme právní prostředek, jak to řešit. Máme volný mandát. Ten volný mandát obsahuje v sobě určitý rozpor, který je mezi věrností programu a svobodou člověka zvoleného většinou občanů. Ale přece jenom nedá se to jinak nazvat, než jak jsem řekl. A tímto způsobem vy jste se postarali o to, už způsobem vzniku vaší vlády - já jsem to minule připomínal, když jedno sto má mít větší váhu než druhé sto - aby byly znehodnoceny ústavní instituce.
Bohužel musím říci, že se o to stará i pan prezident. To, co udělal včera, je také něco, co v naší parlamentní historii nemá obdoby. Nepamatuji si, že by kdy prezident republiky, ať jím byl kdokoli - a nebudu tady uvádět první republiku, která měla jiný status prezidenta, i Václav Havel míval své politické preference, o tom není pochyb, ale nikdy nedělal volební kampaň pro určité kandidáty té nebo oné strany. Takže i to je něco, co spadá do toho znehodnocení politické kultury ústavních institucí. Jestliže pan ministr Kalousek hovořil o tom, že můj kolega Škromach tady napadl Úřad pro kontrolu hospodářské soutěže, a že tedy znehodnotil ústavní instituci, pak chci říci, že to je způsob vaší existence. Vy celou svou existencí ústavní hodnoty znehodnocujete. To je něco, co je třeba vzít na zřetel.
***