(15.20 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Skutečně si myslíte, že vaše - prý moderní - metody politické, kulturní a sociální manipulace spojené s ataky na základní sociální práva občanů jsou všelékem?
Na tolik opakovaných křídlech listopadu 1989 měla z naší vlasti odletět zpupnost, nezasloužené výhody, neschopnost jedněch a zkorumpovanost druhých. Většina byla dokonce ochotna věřit, že všichni dostanou stejné šance, že tu nebude vykonávána vláda nad lidem, ale vláda s lidmi a pro lidi. Tato doba, tak se to alespoň tenkrát slibovalo, měla vést k plnému využití a rozmnožení národního bohatství. Dovést tento národ k důstojnému postavení na evropském kontinentě. Uplynulé roky, poměřováno tou záplavou slibů, mnohé ukázaly. Ano, někteří vynikli, a dokonce vlastní zásluhou. Daleko více je však těch, kteří se dál topí v každodenních starostech a snad ještě věří, že vzletné ideály přece jen zakotví v běhu každodenního života.
Dámy a pánové, možná se dají všelijak poměřovat ty uplynulé roky. Novými obchody, plnými výkladními skříněmi, podnikateli, kteří se dokázali uchytit, neomezenými možnostmi cestování, příležitostí vyslovit veřejně jiný názor, než se právě nosí. Relativním a hodně křehkým sociálním smírem. Ale také se dá měřit nepředstavitelnou drahotou, nepřekonatelnými finančními překážkami pro získání takového vzdělání, jež odpovídá talentům a schopnostem. Strachem z nemoci, protože i uchování zdraví notně podražilo. Fabrikami, které se vydávaly za rodinné stříbro, ale na zlatém podnose se vnucovaly zahraničnímu kapitálu. Rozvráceným zemědělstvím, kde restitucím podlehl pomalu každý kámen na mezi či stavba, na kterou si někdejší zemědělský podnik musel tvrdě vydělat. Měřítkem jsou i objekty, po kterých chtivě sáhla církev, šlechta či potomci prapodivných zbohatlíků. Lidí, kteří přežívají na hranici chudoby, přibývá.
Součástí této všednosti se stává brutální zločin, prorůstající vliv ekonomických a politických mafií. O tom všem se můžeme dočíst v novinách, ale to je tak vše. Detailní popis afér nic nemění na jejich podstatě a v žádném případě neznamená, že budou-li zveřejněny, už se nikdy neobjeví. Opak je pravdou. Pronásledováni jsou ne jejich aktéři, ale ti, kteří je vynesli na denní světlo.
Dámy a pánové, život jde dál a poctivé jednání je pro smečku podvodníků s tzv. podnikatelským duchem pouhou směšnou epizodou. Krátce a jasně: Vládnoucí politici se zaklínají mravností, ale právě étos, slušnost, ohleduplnost je tím, čeho se jim nedostává. Ono se to totiž nedá koupit. Důsledky se projevují nejen v rovině morální, ale především v rovině hospodářské, sociální a politické. Rychle se dokonce vracíme do skutečného světla Dickensových románů.
Dámy a pánové, povrchnímu pozorovateli přitom jistě neunikne, že formální stránky demokracie a principu tržní ekonomiky jsou vcelku dodrženy. Politické strany soutěží o přízeň voličů, rodí se tolik potřebná konkurence a uspěje ten, kdo je silný a kdo se dokáže prosadit pevnou vůlí, chcete-li, třeba i bezohledností. Koneckonců byly to právě tyto atributy: svévole, prestiž a pohrdání občanem, které rozhodly, že stát zrozený před 90 lety ze vznešených myšlenek, teď tak hojně citovaných, nemůže dál společně existovat.
I proto jsem přesvědčen, že jako reálně uvažující a s konstruktivními návrhy přicházející politik mám právo mluvit o odpovědnosti a nést jako historický úděl, jako pravdivé zrcadlo nastavené všemu, co se dnes v tomto státě děje. Proto opoziční levicovou politiku chápu jako skutečný odpor či protest proti mizerné politice charakteristické omezováním sociálních jistot, demontáží lidských práv a svobod, obrovskou korupcí, jasným poškozováním tvořivé politiky i základů skutečné demokracie.
Pokud chceme být slušní ke svým spoluobčanům a pokud skutečně pociťujeme odpovědnost k nim a k republice, pak to dejme jasně najevo. Hlas proti politice stran dnešní vládní koalice je i hlasem proti korupci, kriminalitě a organizovanému zločinu.
Dámy a pánové, mnozí občané České republiky si v posledních týdnech znovu a znovu právem kladou otázku, jak dlouho ještě budou trpět pod jhem nehorázných praktik současné vládní koalice. Ve volbách do zastupitelstev krajů tak důrazně a zcela srozumitelně naznačili, jaké řešení vleklé krize vládnutí očekávají. Vzhledem k tomu, že současná vládní koalice dělá kroky, které by bez jasného mandátu voličů, bez svolení občanů a bez toho, aby tyto kroky byly v souladu s ústavou a mezinárodním právem, dělat neměla, moji důvěru opět nezíská.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Vystoupí pan poslanec Sobotka a připraví se pak poslanec Karel Korytář. Vážený pane poslanče Sobotko, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, vážený pane premiére, já se v každém případě musím vrátit k tomu, co se zde dnes odehrálo v dopoledních hodinách, ke způsobu, jakým vaše vláda protlačila do dalšího projednávání návrh zákona o státním rozpočtu.
Já jsem přesvědčen o tom, že vláda, která není schopna v prvním čtení prosadit návrh zákona o státním rozpočtu jinak než za cenu porušení zákona, by měla rovnou odejít a neměla by si brát za rukojmí své neschopnosti celou Českou republiku. Já už jsem byl několikrát v této Poslanecké sněmovně při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu a vždycky každá vláda tento rozpočet v prvním čtení prosadila. Nikdy se nestalo to, co se stalo dnes. Já myslím, že jsem nikdy tady v Poslanecké sněmovně nezažil, aby vláda protlačila návrh rozpočtu tím, že porušila zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Myslím, že je to typické pro metody této vlády. Vláda se pohybuje na hraně a často i za hranou. A je velmi symbolické, že právě při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu zde v Poslanecké sněmovně byly přímo tady na místě ilustrovány metody, kterými se vláda při životě udržuje.
Já myslím, pane premiére, že nemůžete nevědět, jaké to jsou metody. Vy jste měl možnost tady ty metody včera večer a dnes vidět. Měl jste možnost vidět předsedu vašeho poslaneckého klubu, který svou osobní blízkou přítomností nutil jednoho z bývalých poslanců sociální demokracie, aby změnil své stanovisko, které předtím vyjádřil hlasováním. Vy jste přece spolu s ostatními poslanci své strany čekal na to, až se najde poslanec Pohanka, aby dorazil do Poslanecké sněmovny a podpořil vaši vládu při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu. Já myslím, že tohle je naprosto typické a je to naprosto ilustrativní. Vaše vláda vládne jenom díky používání metod, které jsou často na hraně a které jsou také velmi často za hranou politické kultury, která v této sněmovně kdysi platívala předtím, než jste se vy, premiér Topolánek, dostal do funkce předsedy vlády.
***