(12.00 hodin)
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážené kolegyně, vážení kolegové -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, já vás přeruším a opravdu požádám o klid. Věřím, že všichni mohou bez problémů v tichosti vyslechnout vaše vystoupení anebo jednat v předsálí. Děkuji. Prosím.
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážené kolegyně a kolegové, já vás zdržím poněkud déle, protože si myslím, že odbýt v prvním čtení této novely pouze tím, že si rozdělíme přikázání do výborů, by bylo velmi nezodpovědné od této Sněmovny.
Proč vlastně diskutujeme o novelizaci zákona o ochraně přírody a krajiny. V podstatě se dá opravdu odpovědět třemi krátkými větami: protože předkladatelé chtějí opět vytvořit velký správní úřad, protože předkladatelé chtějí posílit nástroje ochrany lokalit Natura 2000 a protože je vládě nepříjemné řešit opakovaně výjimky, které by měl řešit orgán státní správy ochrany přírody a krajiny. S výjimkou posledního bodu, který by napravil systémově nešťastný zásah do zákona, se ve všech případech jedná o pokračování snahy posilovat nástroje správy ochrany zvláště chráněných částí přírody bez současného zabezpečení kvalitní kontroly výkonu státní správy, bez garance kvalitního personálního obsazení orgánu státní správy a bez možnosti účinné obrany veřejnosti proti odborně chybnému rozhodování státních úředníků.
Když v roce 2005 rozhodl tehdejší ministr životního prostředí o sloučení Správy ochrany přírody, která zastřešovala správy chráněných krajinných oblastí, s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky, byl kritizován jednak za účelovost takového kroku a hlavně za jeho absolutní nepřipravenost. Již v březnu roku 2006 se ukázalo, že kritici měli pravdu, když za jeden z hlavních důvodů spojení obou organizací označovali vytvoření trafiky pro tehdejšího poslance za Unii svobody Františka Pelce. František Pelc se skutečně velmi záhy po spojení obou organizací stal ředitelem větší a mocnější Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a setrval až do doby, kdy si vyměnil funkce s Františkem Pojerem, bývalým náměstkem ministra životního prostředí. Bohužel ani ředitel Pelc, ani současný ředitel nedokázali za dva a půl roku po sloučení správ chráněných krajinných oblastí s Agenturou ochrany přírody a krajiny připravit funkční systém fungování nové Agentury ochrany přírody a krajiny.
Správy chráněných krajinných oblastí mají nadále zákonem danou kompetenci vykonávat státní správu ochrany přírody a krajiny a střediska bývalé agentury žijí už více než dva roky s pocitem nejistoty a jsou postupně destruována nesystémovými kroky současného vedení agentury. Kdysi nadějně rozvíjená myšlenka vytvoření celostátně působící odborné organizace, která by byla schopna zajistit odbornou podporu nejenom Ministerstvu životního prostředí, ale především krajským a obecním úřadům, je v současné době vedením Agentury ochrany přírody a krajiny odmítána. Přitom není předkládána žádná jiná alternativa odborné a metodické podpory zmíněných úřadů ze strany Ministerstva životního prostředí. Potřeba takové odborné podpory je ale důležitá pro rozhodování o ochraně přírody a krajiny na více než čtyřech pětinách území České republiky a poptávka po takovéto odborné podpoře je zřejmá i z připomínkového řízení k předkládané novele.
Je skutečně poučné, jak přezíravě k potřebám krajských a obecních úřadů vykonávajících většinu kompetencí v oblasti ochrany přírody a krajiny se staví Ministerstvo životního prostředí. Stačí jen, abyste se všichni podívali na to, jak se vypořádali s připomínkami k předkládané novele, abyste to rychle pochopili. Je na místě rovněž připomenout, že to byl právě současný náměstek ministra životního prostředí František Pelc, který v roce 1995 prosazoval jako vedoucí Správy CHKO Jizerské hory rozdělení Českého ústavu ochrany přírody na odbornou organizaci a organizaci správní, zastřešující správy chráněných krajinných oblastí, aby se pak, zcela pochopitelně, stal ředitelem oné zastřešující Správy chráněných krajinných oblastí. Po deseti letech, v roce 2005, prosazoval myšlenku přesně opačnou, tedy nesystémové spojení odborných a správních činností do jedné superorganizace, ve které se, podobně jako před deseti lety, stal ředitelem. Uvidíme, co bude prosazovat, až nebude náměstkem ministra životního prostředí a bude potřebovat nějaký další vhodný ředitelský post.
V tomto případě ale nejde o Františka Pelce ani o další ředitele. Jde o snahu malé skupiny lidí ovládat prostřednictvím kompetencí státních úřadů prakticky celé území České republiky. Návrh je přitom předkládán v situaci, kdy ani vedení současné agentury neví, jak bude vypadat struktura její organizace po případném schválení kompetencí. Doposud kompetenčně samostatné správy chráněných krajinných oblastí by se staly součástí nějakých regionálních struktur agentur. Jakých, to neví ani ředitel agentury, natož jeho podřízení, nebo se o tom jenom možná bojí mluvit.
Vzniknou krajská ředitelství agentury se sídlem v krajských městech, nebo bude pokračovat naprosto nelogické rozdělení území ČR pod kompetence 24 chráněných krajinných oblastí? Uvědomuje si současné vedení agentury, že záměrným nerespektováním hranic krajů České republiky při přidělování správních území jednotlivým správám CHKO vytváří v povědomí občanů zmatek a negativní pohled na státní správu ochrany přírody a krajiny? Podle dosavadních aktivit vedení agentury se zdá, že je to příliš nezajímá. Vedení agentury v současné době nezajímá ani odborná kvalita rozhodování pracovníků jim podřízených správ. Dokonce je ředitel agentury natolik alibistický, že je schopen odmítnout žádost o schůzku, o kterou ho požádali občané nespokojení s odbornou úrovní rozhodování konkrétní správy CHKO, a odmítnout tuto žádost s odůvodněním, že není v jeho kompetenci řídit správy CHKO jako orgány státní správy. Musím se v této situaci pochopitelně ptát, proč má tedy vlastně ředitel Pojer kompetenci jmenovat a odvolávat vedoucí správ CHKO, když tyto vedoucí správ vlastně odmítá řídit, a proč kompetence orgánů státní správy, když si s nimi současné vedení neví rady a neumí řídit ani současné podřízené složky.
Vedení agentury by mělo nejdříve předložit představu o fungování agentury v následujících letech a mělo by ukázat, že umí zajistit také personálně kvalitní výkon státní správy, a to jak po stránce správní, tak bezesporu také po stránce odborné. Pokud tyto garance nebudou, je obrovským rizikem, dámy a pánové, že svěříme významné kompetence do rukou státních zaměstnanců, kteří budou rozhodovat ne ve prospěch občanů České republiky, ale ve prospěch malých zájmových skupin s nejistými vazbami na vedení agentury. A uvědomme si prosím, že možnost státu ovlivnit šikanování občanů, kteří nebudou z nějakého důvodu sympatičtí některému pracovníkovi Agentury ochrany přírody a krajiny, bude po přijetí této novely ještě menší, než je tomu doposud.
Z výše uvedeného navrhuji vrátit návrh zákona k přepracování, případně pokud by tento návrh nebyl přijat, navrhuji přerušit projednávání, než bude výboru pro životní prostředí předložena koncepce fungování Agentury ochrany přírody a krajiny v následujících letech a to, jak hodlá zajistit výkon správy. A pokud byste ani s tímto nesouhlasili, navrhuji přikázat tento návrh zákona výboru hospodářskému, zemědělskému a pro veřejnou správu kromě již zmiňovaného výboru pro životní prostředí. Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné. Kdo dál do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu - ne - pan poslanec Aubrecht. Pana ministra životního prostředí jsem viděl do rozpravy, nebo se závěrečným slovem budete chtít, pane ministře? Do obecné rozpravy, dobře.
Takže pan kolega Aubrecht, poté pan ministr životního prostředí.
Poslanec Vlastimil Aubrecht: Pane předsedající, dámy a pánové, nechci před polednem zdržovat, tak si dovolím jenom krátkou glosu. Máme tady současně zákon o R35, o zrychlení její výstavby. Přijmeme-li zákon v tomto znění, říkám: zapomeňte na to. A teď trošku pár věcí.
Já vím, že současný stav paragrafu 43 je špatný, protože všechno přenáší na vládu, ale myslím si, že ještě špatnější je přenést tyto pravomoci na obyčejného úředníka referátu životního prostředí. A navíc, on ani nebude moct rozhodnout kladným způsobem, protože další věta v tom zákoně mu to zakazuje. To je jedna z věcí.
A další věc, která je - máme zde několik let platný judikát Ústavního soudu, který říká, že co je ve veřejném zájmu, může rozhodnout pouze vláda, nikoliv nějaký úředník na nějakém ministerstvu.
Já nenavrhuji nic, jenom toto konstatuji a nejsem si jistý, jestli takhle složitou otázku jsme schopni upravit ve výborech. Je to velice, velice důležité a složité, jak vybilancovat, co je ve veřejném zájmu, co patří vládě a co může rozhodnout jenom ten úředník na příslušném ministerstvu.
Čili tolik moje krátká glosa před polednem. Děkuji za pozornost.
***