(16.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
K tomu jim mimo jiné posloužila česká koruna, jejíž hodnotu zpevnili nad možnosti reálné ekonomiky. Česká ekonomika po roce 2000 byla schopná vstřebávat posilování koruny vůči euru v řádu 3 až 5 % ročně, nikoliv však o 20 %, jak se to stalo mezi červencem 2007 a červencem 2008.
Likvidace zbytků textilního průmyslu, obrovské problémy sklářského a porcelánového průmyslu, omezování výroby v automobilovém průmyslu - to jsou přímé a v poslední době již docela tvrdé dopady americké finanční krize na českou ekonomiku. Aby nedošlo k nedorozumění - výše uvedená odvětví by se dostala do podobných potíží i za relativně normálního vývoje české ekonomiky. Jenomže pokud by nebylo americké finanční krize, zaměstnanci ve sklářském průmyslu a průmyslu výroby porcelánu mohli mít ještě čtyři až pět let práci a automobilový průmysl mohl omezovat výrobu v horizontu osmi až deseti let.
Jinými slovy, krize je tady a bude ji nutno řešit. K tomu je třeba:
Za prvé. Ukončit snižování daní a vrátit se k daňové progresi u fyzických osob.
Za druhé. Zrušit všechny návrhy na snižování sociálního pojištění. Je nutné okamžitě zrušit chystané snížení pojistného u zaměstnanců v rozsahu cca 18 až 20 miliard korun a použít tyto zdroje na platy zaměstnanců v rozpočtové sféře.
Za třetí. Distancovat se od všech nápadů na privatizaci penzijního systému. Vývoj ve Spojených státech, kde penze tají americkým občanům před očima, je více než varující a jen hlupák opakuje chyby druhých. Američtí důchodci již přišli v penzijních fondech o zhruba 40 % svých penzí.
Za čtvrté. Zrušit či omezit sporné projekty, které stojí státní podkladu jen peníze, typu výměna dálničních známek za elektronické dálniční kupony, urychlené odstraňování starých ekologických škod, projekt státní pokladny, o který soutěží jen jeden zájemce.
Za páté. Vytvořit vládní rezervní fond, jehož užití bude schvalovat Poslanecká sněmovna v daleko větším objemu než v minulosti, neboť dnes není úplně zřejmé, kde nejvíce světová finanční krize zasáhne Českou republiku a kde bude nutné vydávat více peněz ze státního rozpočtu.
A v neposlední řadě je také zapotřebí, aby vláda přestala občanům České republiky nalhávat něco v tom smyslu, že světová finanční krize se nás netýká. Vláda až do krajských voleb občanům nemluvila pravdu, když tvrdila, že se nás světová finanční krize netýká. Krizi pak objevila až po drtivé prohře v krajských volbách, kdy ji používá jako záminku pro odůvodnění své nelegitimní existence.
Vyzývám tedy vládu Mirka Topolánka, aby stáhla svůj návrh státního rozpočtu na rok 2009 a připravila rozpočet nový, ve kterém by zohlednila
1. očekávané tempo hospodářského růstu v roce 2009,
2. zastavila snižování daní, sociálního pojištění a snahy o privatizaci důchodového systému,
3. nejistotu z dopadů světové finanční krize vytvořením vládního rezervního fondu, který by po souhlasu Parlamentu byl používán na řešení konkrétních dopadů světové finanční krize na Českou republiku.
Toto vše se dá při dobré vůli stihnout do konce roku bez nutnosti rozpočtového provizoria. U takového rozpočtu bychom mohli za předpokladu splnění výše uvedených podmínek uvažovat o jeho případné podpoře. Jako hlavní opoziční strana, která nese spoluzodpovědnost za budoucí vývoj České republiky, a to v době blížící se finanční krize, blížící se možná hospodářské krize.
Stávající rozpočet je možné pouze odmítnout, k čemuž vyzývám všechny zodpovědné poslance, a to nejen opoziční.
Děkuji. (Potlesk z řad sociálních demokratů.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To bylo vystoupení pana poslance Jiřího Paroubka.
Nyní se hlásí pan zpravodaj Bohuslav Sobotka, který má možnost vystoupit před řádně přihlášeným panem kolegou Jandákem.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil ještě k návrhu zákona o státním rozpočtu nad rámec zpravodajské zprávy, kterou jsem měl v úvodní fázi projednávání tohoto dokumentu.
Jak již zde bylo několikrát zmíněno, vláda předložila uprostřed americké finanční krize návrh rozpočtu, který počítá se zrychlením růstu české ekonomiky. V tuto chvíli všichni v naší zemi včetně vlády moc dobře vědí, že něco takového v příštím roce nepřipadá v úvahu.
Mimochodem, guvernér České národní banky nedávno snížil odhad růstu v příštím roce zhruba na 3,2 % a někteří analytici už v těchto dnech hovoří o tom, že česká ekonomika může příští rok zpomalit až na 2,5 %. To nejsou odhady, které by zaznívaly originálně tady na půdě Poslanecké sněmovny, to není žádné šíření poplašné zprávy. To je pouze citace zdrojů, které jsou přítomny už několik dnů a týdnů v reálné ekonomice a se kterými samozřejmě všichni včetně analytiků na finančním trhu mohou dlouhodobě pracovat.
Česká vláda tak předložila rozpočet, který je v podstatě fiktivní. Nenaplní se jeho příjmy, a tudíž se nenaplní ani jeho výdaje. Tento rozpočet je tak velmi málo věrohodný. Já rozumím tomu, proč pan ministr Kalousek připravil návrh rozpočtu právě takto. Bylo před krajskými volbami, ministři měli své požadavky, vláda potřebovala před krajskými volbami ukázat svoji vlídnější tvář. A tak tu vlídnější tvář ukázala směrem k učitelům, směrem k zemědělci. Členové vlády s nadšením tento návrh zákona o státním rozpočtu schválili, a potom se několik hodin poté dověděli, že tento rozpočet vlastně nebude pravda a že už v lednu dojde ke škrtům na výdajové straně, se kterými se všichni členové vlády budou muset nějakým způsobem vyrovnat.
Domnívám se, že tento postup sám o sobě zpochybnil věrohodnost tohoto návrhu zákona o státním rozpočtu. Jestliže premiér a ministr financí několik hodin po schválení návrhu zákona o státním rozpočtu, tedy seriózního návrhu zákona, o kterém tady máme jednat, začnou hovořit o tom, že to vlastně není pravda a že už v lednu nás čekají miliardové škrty, tak je to zpochybnění rozpočtu ne ze strany opozice, ale je to zpochybnění rozpočtu ze strany vládních představitelů. Tím prvním, kdo začal šířit tyto informace, nebyli představitelé opozičních stran, ale byl to ministr financí a byl to předseda vlády. Já si myslím, že tudíž pan předseda vlády tady nikoho dnes nemůže obviňovat z toho, že vysílá nějaké negativní signály do finančního trhu. On už to udělal okamžitě poté, kdy byl návrh zákona o státním rozpočtu schválen na vládě.
Já se domnívám, že tento postup ze strany vlády je velmi nešťastný. V minulosti vždy, když byl předkládán návrh zákona o státním rozpočtu, tak byl předkládán na základě velmi konzervativních odhadů hospodářského růstu. Ministerstvo financí bývávalo v minulých letech naopak kritizováno za to, že podceňuje hospodářský růst, že záměrně vytváří rezervy na příjmové straně tím, že nevnímá ty optimistické odhady hospodářského růstu. Nyní Ministerstvo financí po dlouhé řadě let - a není to jenom období sociální demokracie, ale také dlouhá léta předtím, v době třeba, kdy byl ministrem financí Ivan Kočárník - tak po dlouhé řadě let najednou Ministerstvo financí změnilo tuto praxi. A podle mého názoru ji změnilo k horšímu. Najednou Ministerstvo financí není ten, kdo hájí konzervativní, opatrný odhad hospodářského růstu, ale najednou je to Ministerstvo financí, které postavilo návrh rozpočtu a předložilo ho do vlády a prosadilo ho ve vládě na základě toho nejvíce optimistického odhadu hospodářského růstu, jaký je v tuto chvíli v České republice a pravděpodobně v celé Evropě k dispozici. Já se domnívám, že pro takový rozpočet není možné hlasovat.
Víte, já jsem zaznamenal, že vláda komentovala tento návrh rozpočtu také tím, že na základě té takzvané reformy veřejných rozpočtů chce pokračovat ve snižování deficitu a chce pokračovat ve snižování zadlužování.
***