(15.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
A myslím, že pan ministr Julínek včera jasně vysvětlil, že v tomto případě jsou to opravdu měřitelná čísla a zcela jasné dopady.
Kdybych to měl shrnout, a já bych chtěl, abychom tu diskusi vedli, abychom se tomu nebránili: Nikomu nebyl znemožněn přístup k potřebné zdravotní péči. Pokud takový příklad existuje, jak tady včera vykládal kolega, který byl poměrně anomální, tak to není selhání systému, to je selhání buď člověka, nebo konkrétní instituce a doporučuji to řešit. Já doufám, že si pan ministr napsal ten konkrétní ústav, ten konkrétní případ, protože to není o systému, to je o selhání konkrétního zdravotního zařízení, konkrétního doktora, konkrétní sestry!
Došlo k vytvoření úspor, které mohou být využity pro skutečně potřebné pacienty. Je více času. Zeptejte se doktorů! Je více času věnovat se těžkým pacientům. Zavedení limitu, kdy se dnes mluví o deseti tisících na konci roku, to je přece univerzální nástroj ochrany chronicky nemocných, speciálně sociálně slabých! Proboha, sociální systém přece není budován tak, aby všichni dostali málo! Sociální systém je budován tak, aby dostali ti potřební dostatek. A toto je přesně systém, který to umožňuje. Poprvé, a to jenom zopakuji, jsou systematicky sbírána data, tak aby mohla být dále využívána, abychom s nimi mohli pracovat, abychom systém mohli dolaďovat, modifikovat a vést o něm vůbec nějakou relevantní diskusi.
Takže já musím sám za sebe říct, že dopad je pro mě osobně možná trochu překvapivý, spíše překvapivě dobrý. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane předsedo vlády. Zeptám se pana kolegy Krajíčka - ale nechce vystoupit s doplňujícím dotazem. Proto ještě stihneme další interpelaci a tu vznese pan kolega Stanislav Grospič. Je to interpelace 13. a týká se insolvenčního řízení společnosti Bohemia Crystal.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo vlády, v uplynulých dnech se jednou z prvních obětí zřejmě americké finanční krize stal na našem domácím trhu koncern Bohemia Crystal Trading a Porcela Plus. Od pátku 19. dubna je v insolvenci společnost Porcela Plus a od 24. dubna je v insolvenci společnost Bohemia Crystalex. Koncern zaměstnává zhruba 7 tisíc lidí, a to v situaci, kdy v roce 2004 po restrukturalizaci propustily tyto firmy na 2 tisíce zaměstnanců. Přestože je po produkci skla a porcelánu poptávka, společnosti se nedostává provozní kapitál ve výši 4 mld. korun a zhruba 500 mil. korun je zadlužena. ČEZ a následně také plynárenská skupina pohrozily odpojením výrobních závodů.
Vlastníci obou společností požádali zhruba před dvěma týdny stát o pomoc s tím, že jejich podíly stát by mohl koupit za symbolickou korunu a uhradit do konce roku pohledávky. Vyjádření Ministerstva financí znělo, že stát nemůže ve věci zasahovat, s tím také, že byl osloven pozdě. Podotýkám, že 50 % v Bohemia Crystalex vlastní přímo-nepřímo pánové Květ a Souček, 1 % ČSOB a 49 % kajmanský fond zkrachovalé IPB. Podíl státu ve společnosti zastupovala ČSOB. V Porcele Plus podíl státu činí téměř dvě třetiny.
Pane předsedo, porcelánky v Chodově a v Lesově na Karlovarsku již zastavily práci, přestalo se v úterý tavit ve sklárnách Bohemia Crystalex v Poděbradech, ohrožen je Nový Bor a otazníky visí i nad dceřinými firmami, jako jsou sklárny Kavalier Sázava. Ptám se tedy, jak stát uplatní svá vlastnická práva, aby pomohl zachovat výrobu a tím i zaměstnanost téměř sedmi tisíc lidí a jejich rodin, a tím i sociální jistotu pro velkou skupinu obyvatel ČR. Ptám se také proto, protože po přijetí (upozornění na čas) zákonné úpravy bude na ně tíživě dopadat sociální situace.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pane premiére, prosím o odpověď.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já tedy, aniž bych vás vinil z neznalosti, pokládám za mimořádnou drzost vinit z tohoto stavu současnou vládu. Zkusme se vrátit trochu do historie - a upozorňuji, že stát není vlastníkem! K tomu se dostaneme.
21. 7. 2003 přijala vláda ČR usnesení 761, na základě kterého byla podepsána tzv. redempční smlouva a smlouva o správě aktiv, na základě kterých tehdejší Česká konsolidační agentura zaplatila 49,3 mld. korun ČSOB a byl ustanoven režim projektu České sklo a porcelán - já se nechci vracet k tomu, co bylo předtím, to by bylo také na dlouhé vyprávění -, na základě kterého, tohoto usnesení, je vlastnická struktura skupin Bohemia Crystalex, a. s., a Porcela Plus následující: 1. pánové Květ a Souček jako fyzické osoby, 2. Triton, fond tzv. kajmanské struktury exIPB, kdy pouze výnosy z tohoto fondu, pokud by nějaké byly, by náležely Ministerstvu financí, a 3. ČSOB, která fakticky spravuje - ČSOB - i fond Triton pro Ministerstvo financí a stát je v tomto případě jenom beneficientem, nikoliv vlastníkem akcií. To bych řekl, že je základní problém, který je třeba vysvětlit.
Vzhledem k výše popsané genezi a struktuře této společnosti je zřejmé, že ČR nikdy nevykonávala práva akcionáře a ani jím nebyla, a nemá tudíž aktivní právní legitimaci do této vzniklé ekonomické situace zasahovat. Tím nepopírám, že může nebo mohla do roku 2004, do kterého nebyla členem EU. To znamená není možné v této chvíli realizovat to, co si vlastníci představují, tj. nepovolenou veřejnou podporu a vstup českého státu do této struktury.
Od roku 2004 do dnešních dnů probíhal neúspěšný prodejní proces. Akcionáři společnosti navrhli odprodej svých podílů státu za jednu korunu, ovšem s tím, že Ministerstvo financí zároveň převezme úvěrovou zátěž ve výši 4 mld. korun za cca 50-60 % hodnoty se splatností v polovině října tohoto roku a dále zajistí chybějící 0,5 mld. na provozní prostředky pro poslední kvartál tohoto roku. Z důvodů, které jsem jasně řekl, to prostě není možné!
Řešení, a řešíme to zhruba 14 dní, bylo z mé strany následující. Za prvé jsem inicioval jednání ministra financí s bankami a byla určitá šance, že jedna z bank, nebudu ji jmenovat, by případně převzala tuto zátěž a začala fakticky celou strukturu prodávat, protože by se stala hlavním akcionářem. Tato banka na to nepřistoupila. To byla snad jediná, poslední šance, jak odvrátit hrozící konkurs těchto společností. Zabezpečil jsem to, aby společnost, které dluží tato struktura 260 mil. korun, tj. společnost ČEZ, a ten dluh narůstá zhruba o 2 mil. denně, nevypnula najednou celé zařízení, a tím znehodnotila technologii za několik miliard korun. Víc jsem v dané chvíli udělat nemohl a také nechtěl, protože já se nenechám v tomto smyslu Evropskou komisí posílat k soudu za nepovolenou veřejnou podporu, kterou bychom tímto realizovali.
Finanční situace celé skupiny se dlouhodobě nevyvíjela podle předpokladů původního projektu. Banky měly nejrůznější požadavky, měly požadavky na konzultanty a skupina platila zhruba 150 milionů ročně jenom na náklady konzultantů.
Já vás upozorňuji, že tím projektem se zabývám, celou situaci řešíme, ale stát v této chvíli, anžto není vlastníkem, nemůže do toho řádným způsobem ani vstupovat.
Souhlasím s tím, že situace je tristní, nicméně abych pokračoval dál, není to v důsledku americké krize. Situace se vyvíjí takto negativně po celou dobu, speciálně od roku 2004, kdy žádná americká krize nebyla. To, že výrobky typu kožedělné, oděvní z důvodu obrovské - někdy nekalé - konkurence jihovýchodní Asie a výrobky porcelán, sklo z důvodu například silné koruny, což se dá ovlivnit velmi složitě, mají komplikované postavení na trhu, víme dlouhodobě a zcela jistě to není v důsledku americké krize. Já vás ubezpečuji, že v této chvíli je řešení v rukou bank, a nikoliv v rukou státu. A mně připadá osobně, pokud by se podařilo udržet nějakou minimální výrobu, a teď říkám svůj osobní názor - konkursní situace, případně řešení insolvence prodejem do rukou nového vlastníka je lepší, rychlejší a čistší řešení, než se soudit s Evropskou komisí o nepovolenou veřejnou podporu.
Jestli vám to takto stačí? Myslím si, že o tom vím tolik, že prostě jsem schopen se s vámi o tom dále bavit.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu premiérovi. Je 15.59. Prosím tedy ještě pana kolegu s dotazem doplňujícím s vědomím toho, že překročíme limit 16 hodin, pokud bude chtít pan premiér odpovídat.
Poslanec Stanislav Grospič: Pane předsedo, já nerozporuji vaše vyjádření k vlastnické struktuře, také jsem to zmínil. Vím, že stát tam uplatňuje nepřímo svá vlastnická práva, možná jste mohl poslouchat, a myslím si, že vláda v té věci neudělala jednu věc. Ona mohla Evropskou komisi požádat, zda může podpořit nebo nějakým způsobem intervenovat ve prospěch této společnosti. Toto vláda neučinila a v tomto jsme neudělali všechno. V tomto neříkáte pravdu.
***