(11.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Jestliže reforma sytému nemocenského pojištění způsobí, že nebudou dostatečné úspory v rámci nemocenského pojištění, opět budou chybět finanční prostředky díky tomu, že nyní snížíme příspěvek na nemocenské pojištění.
Já se domnívám, že tato novela zákona kromě toho, že není ve skutečnosti míněna vážně, je současně navržena koncepčně špatně. Takhle se podle mého názoru tento problém řešit nemá a nedá. To je hlavní důvod, proč chci navrhnout zamítnutí této novely. V případě, že tento návrh nebude přijat, tak chci rovněž navrhnout vrácení k přepracování. Nejenom proto, že my jsme se jako sociální demokraté na této chybě nepodíleli, nejenom proto, že my jsme na ni včas upozornili, my jsme varovali před tím, že tak, jak vláda připravila reformu veřejných rozpočtů, tak dojde k paradoxu, že při rétorice snižování daní pro část nízko- a středně příjmových rodin dojde v roce 2009 ke zvýšení zatížení v oblasti daně z příjmů fyzických osob. My jsme se na této chybě nepodíleli, není na nás, abychom ji napravovali. Ale to není jediný důvod. My jsme přesvědčeni jako sociální demokraté o tom, že tváří v tvář nejisté budoucnosti, která nás nyní čeká po americké finanční krizi, není odpovědné snižovat příspěvky do systému nemocenského pojištění a snižovat příspěvky na politiku zaměstnanosti.
A za třetí, hlavní důvod: My nejsme pro to, aby se vyměnily o něco kosmeticky nižší daňové odvody za budoucí omezování nároků lidí na podporu v oblasti nemocenského pojištění, na podporu v nemoci nebo v omezování nároků lidí na podporu v nezaměstnanosti. Prostě tohle není dobrý obchod! Tohle není dobrý obchod pro většinu obyvatel ČR nejenom tváří v tvář nejistotě v příštím roce a v příštích letech, ale prostě do budoucna trvale! Tohle není cesta, omezovat nároky, podpory obyčejných pracujících lidí v oblasti nemocenského pojištění nebo v oblasti vládní politiky zaměstnanosti.
To jsou tři hlavní důvody, proč já v tuto chvíli chci navrhnout jménem sociálně demokratických poslanců zamítnutí této novely. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Bohuslavu Sobotkovi za jeho vystoupení v obecné rozpravě. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jiří Dolejš, připraví se pan poslanec Vlastimil Tlustý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Příjemné dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové.
Máme před sebou návrh novely zákona, který znamená křižovatku v našem rozhodování, i když jeho obsah možná zdánlivě nevypadá až tak dramaticky, ale to, co už dnes tady od mých předřečníků zaznělo, tak v podstatě startujeme debatu ke státnímu rozpočtu a k tomu, jak by měla vypadat hospodářská politika této země v situaci, která rozhodně nebudí příliš optimismu.
Nedávno schválený vládní návrh státního rozpočtu pracuje s určitým odhadem příjmů, tedy i příjmů daňových. Zhruba se jedná o sedmiprocentní nárůst oproti loňskému roku, což by nominálně vzato, technicky vzato mělo představovat zhruba asi 78 mld. korun navíc. Hezký plán! Bohužel realita může být podstatně horší, protože původní prognóza Ministerstva financí, která stála na začátku zpracování vládního návrhu, pracovala s ještě optimistickými daty ekonomického vývoje - figuruje tam číslo 4,8% růstu HDP. Inu státní instituce jsou povinovány jistým optimistickým uvažováním, ale trh už dávno zareagoval na změny a odhady privátních institucí, mám na mysli především bankovního sektoru, uvádějí už čísla podstatně nižší. Tam je určitá škála, v jejímž středu se nachází zhruba údaj 3,5% růstu HDP, někteří dokonce hovoří o nižších tempech, což by znamenalo v přepočtu zhruba výpadek 20 mld. korun českých na rozpočtových příjmech.
A protože se dnes bavíme o dani z příjmů, tak tato daň, která, jak jistě víte, je sdílená, tak její propad by poškodil nejenom inkaso státního rozpočtu, ale samozřejmě rozpočty měst a obcí. Ona ta příjmová daň je vůbec významný daňový titul, protože představuje zhruba pětinu všech daňových příjmů, samozřejmě zejména daň z příjmů právnických osob, ale i osob fyzických. A tedy jestliže otevíráme tento významný daňový titul těsně před zahájením debaty o státním rozpočtu, nabízí se otázka, jestli v oblasti příjmové politiky, v oblasti rozpočtových příjmů děláme vše, co doba žádá, a jestli budeme dostatečně připraveni na to, co nás čeká.
Pan ministr v podstatě tady naznačil, že asi není zásadní řešení, když z jedné kapsy vyndáme a do druhé kapsy přendáme, ale vždyť to je přesně podstata dosavadní vládní politiky a je to do značné míry i podstata tohoto návrhu, protože jestliže nesnížíme daňové sazby, jak již jsme bohužel loni rozhodli na 12 %, ale ponecháme sazbu 15procentní, tak to je jedno sáhnutí do tohoto penězotoku. Na druhé straně slibujeme, že budeme korigovat neproporcionálně nastavené daňové úlevy, a tudíž zase sáhneme na straně druhé. Čili pohráváme si s parametry možná v rámci určitého volebního inženýrství, ale nikoliv z hlediska ekonomiky země a z hlediska sociální situace konkrétních společenských skupin. A tak možná bychom měli zaměřit tuto debatu k daleko podstatnějším věcem, a ne jenom to, jestli dílčím způsobem nahradíme jakési pomýlení, které není jediné. Vzpomeňme si na debatu nad zákonem o stabilizaci veřejných financí, kdy nesourodý tlustý balík ani jsme nebyli schopni projednat jako jeden zákon, a měl s tím dokonce dost práce i Ústavní soud, aby vysvětlil, že to vlastně jeden zákon je.
Takže vraťme se k tomu podstatnému. Chceme dál dělat politiku snižování daní? Chceme nechat onu 12,5procentní sazbu, dokonce k ní přidat další zásah, a to daleko razantnější snížení sociálního pojištění, protože to se logicky promítá do nákladů práce? Nebo chceme dál v tomto nastaveném reformním koridoru balancovat podle toho, zda zatlačí jedna či druhá koaliční strana, či mocenské poměry v příslušných koaličních stranách budou zrovna takové nebo onaké? Já myslím, že je čas dát karty na stůl! Status quo schválený v roce 2007 nevyhovuje nejenom opozici. Nevyhovuje především občanům této země, ale takové slogany či hesla "stop špatným reformám či deformám" nestačí. Musíme si říct, jak to napravovat a zda příslušným krokem na křižovatce, na které se nacházíme, otevřeme spíše dveře k daňové revoluci, kterou dneska už stydlivě připomínají z doby z roku 2006 jenom tři mušketýři tamhle v řadách ODS, mám na mysli kolegy: Tlustý, Raninec, Schwippel, nebo zda tedy necháme status quo a ať se ukáže. Koneckonců v příštím roce budeme sešněrováni evropským předsednictvím, a kdo by spěchal s předčasnými volbami, když už pak na podzim roku 2009 to třeba nebude stát za to. Nebo zda nakonec odkýváme, či v nějaké koaliční většině odkýváme, korekce pana ministra Kalouska. Možná že se může spolehnout na dva nezařazené poslance, kteří tady lehce těkají v hlasovacím kvoru. Možná že je získá.
Ale já si myslím, že je to problém daleko zásadnější. Otevřeme tedy debatu, zda chceme přehodnotit hospodářskou politiku tohoto státu, či zda chceme v předvolebním čase to hrát na to, že každá rána dobrá, čím hůře, tím lépe, a až bude státní rozpočet, inu, co se dá dělat, bude rozpočtové provizorium. Opravdu v těchto těžkých časech potřebujeme rozpočtové provizorium, anebo chceme teď, za pět minut dvanáct, tedy si říci, že by se některé věci daly ještě změnit?
***