(12.00 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Kolegyně a kolegové, budu končit konstatováním, že by bylo dobré, abychom si byli vědomi, že právě zákon, který jsme v roce 2004 tady schválili, umožnil zásadní změnu ve vzdělávání cizích jazyků. Jestliže v té době se třetina dětí v základních školách od třetí třídy nevzdělávala v cizích jazycích a nevzdělávala se v jazyce anglickém, a to i přes tvrzení odborné veřejnosti, zaměstnavatelů, že angličtinu je nutné podpořit od nejranějšího věku, tak k dnešnímu datu můžeme konstatovat, že více než 90 % dětí ve třetích třídách se začíná učit anglický jazyk.
Co je, řekněme, méně optimistické, je to, že aprobovanost těchto učitelů zatím není taková, jakou bychom si představovali, ale i to je věcí, kterou Ministerstvo školství bude řešit v rámci možností, které se nabízejí při čerpání evropských fondů.
Kolegyně a kolegové, doporučuji teď, aby návrh zákona byl postoupen do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Michaele Šojdrové a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ohlídal jako poslední z písemně přihlášených.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tak jako někteří moji předřečníci včera, i já se připojuji k tomu, aby tato zákonná předloha byla zamítnuta v prvním čtení. Bohužel to musím konstatovat, i když s velkým politováním, protože tato novela ve své podstatě je velmi žádoucí. Jistě nám všem, jak členům koalice, tak členům opozice, záleží na tom, aby školské zákony byly co nejlepší, protože naše školství dobré zákony opravdu potřebuje.
Mrzí mě to, že pan ministr svolal schůzku se členy školského výboru, na které byl informován o našich výhradách k tomuto zákonu, například o výhradách týkajících se právě zmiňovaného zpoplatnění posledního ročníku mateřských škol, a byly tam ještě jiné výhrady, velmi mě mrzí, že pan ministr jako předkladatel vůbec nebral na tyto naše výhrady zřetel. Musím konstatovat, že v současné době, a to nejen co se týče tohoto zákona, ale i jiných, existuje velká nevstřícnost Ministerstva školství k jiným názorům, než které prosazuje Ministerstvo školství. Často se setkávám doslova s arogancí ze strany úředníků Ministerstva školství, a to nejen v oblasti tohoto zákona, ale i v jiných záležitostech, například v již také včera zmiňovaných záležitostech spojených s úřadováním operačního programu VaVpI. Velmi mě tedy mrzí, že pan ministr opravdu přistupuje k řešení problémů s tím, že naprosto ignoruje názory opozice. Jsem přesvědčen, že v tomto směru by mělo dojít k výrazné nápravě ze strany Ministerstva školství vzhledem k významu zákonů, které se týkají školské problematiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ohlídalovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pokud ne, rozpravu končím a je prostor pro závěrečné slovo pana ministra. Pan zpravodaj dostane slovo po vás.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ondřej Liška Vážený pane předsedající, děkuji. Kolegyně a kolegové, dovolte mi shrnout na závěr: Velmi pečlivě jsem poslouchal, co zde zaznělo, a nemohu překonat ten rozpor, který jsem z některých vašich vyjádřeních zaznamenal. Vy na jedné straně uznáváte, že tato novela obsahuje celou řadu prospěšných opatření a změn, a kvůli jednotlivostem, kvůli jednotlivým změnám, které navrhuje, chcete tuto novelu odmítnout jako takovou. To mi připadá přinejmenším velmi nemoudré.
Stejně já jako ministr a tato vláda máme právo předkládat zákony k diskusi, novely s celou řadou opatření, tak stejně vy máte samozřejmě plné právo předkládat pozměňovací návrhy. Na tomto právu nebudete žádným způsobem kráceni. Navíc já nadstandardně jsem se pokoušel, a budu se o to snažit i v budoucnosti, s vámi hovořit, jak s koalicí, tak s opozicí, ještě předtím, než daná novela dorazí do Sněmovny, o těchto věcech diskutovat. To se dařilo. Ale to, že jsme spolu hovořili neformálně jak na půdě výboru, podvýboru, tak třeba na půdě ministerstva a já jsem si tam vyslechl vaše názory, ještě zdaleka neznamená, že všechno, na co jste upozorňovali, já automaticky do novely zahrnu. O tom samozřejmě musí rozhodnout hlasování ve výboru a o tom musí rozhodnout hlasování ve Sněmovně.
Proto vás žádám a prosím, abyste ještě znova zvážili stažení návrhu na zamítnutí, protože to moudré není. Naopak tato novela a samotný proces vám umožní se k jednotlivým částem vyjádřit a případně je podpořit, či nepodpořit.
Zazněly zde vlastně především dvě věci, zazněla zde dvě témata, ke kterým mám potřebu se vyjádřit, která z vašich vyjádření vystupovala jako nejzávažnější. Tím prvním bodem byla otázka úpravy ve věci přezkoumání hodnocení žáka. Dovolte mi, abych se tomu přece jenom trošku detailněji věnoval, protože mám z některých vyjádření pocit, že se tam jedná o nějaké nedorozumění, proto považuji za důležité detaily vám sdělit.
Dosavadní právní úprava umožňuje zákonným zástupcům požádat o přezkoušení žáka, pokud mají pochybnosti o správnosti hodnocení. Podle právního výkladu je toto přezkoušení nárokové, tj. ředitel školy musí vyhovět a přezkoušení provést. Právní úprava před rokem 2005 byla v tomto směru odlišná. Ředitel školy posoudil žádost a mohl rozhodnout kladně, nebo záporně, to znamená zcela arbitrárně. Povinnost přezkoušení žáka však v praxi činí značné problémy a nutí školy i učitele k úkonům, které jsou po věcné stránce v podstatě nesmyslné. Současný stav je nelogický, nesystémový a v některých ohledech nesouhlasí s dalšími ustanoveními zákona. Navrhovanou úpravou nechceme v žádném případě oslabovat práva žáka, ale cílem je umožnit smysluplný proces v případech, kdy mají zákonní zástupci pochybnosti o správnosti hodnocení.
Základní problém spočívá v samotném institutu přezkoušení. Jde o jednorázové ověření znalostí a dovedností žáka, a to těch znalostí a dovedností, které má žák v daném okamžiku zkoušky. Hodnocení za příslušné pololetí je však založeno na zcela jiném principu. Nevyjadřuje okamžitý stav k datu vydání vysvědčení, ale hodnotí žákův výkon za celé období pololetí. Navíc je žák průběžně hodnocen za výkony při velmi různorodých aktivitách. Nejde zdaleka jen o zkoušky a písemné práce. Ověření správnosti hodnocení jednorázovou zkouškou tudíž v mnoha případech nedává žádný dobrý smysl. Situace, za kterých byl žák průběžně hodnocen a při kterých se vždy jednalo o konkrétní formu práce žáka, nelze ani často při přezkoušení simulovat, například skupinové činnosti.
Kromě toho je tu však ještě jeden významný problém. Mnoho výstupů výuky se ani jednorázovou zkouškou ověřit nedá. Zvláště markantní je to u tzv. výchovných předmětů, ale v podstatě se to týká předmětů všech. Navíc jde o významnou charakteristiku začínající školské reformy, posun od jednorázově ověřitelných vědomostí k obecnějším dovednostem, tedy klíčovým kompetencím. My usilujeme o to, aby i hodnocení žáka zahrnovalo tyto obecnější dovednosti, aby vycházelo ve finále z průběžné diagnostiky žákova výkonu, aby o něm nerozhodovala jednorázová zkouška. Rodiče by měli být průběžně a co nejčastěji informováni o tom, jak je žák hodnocen, jakých výsledků dosahuje. Tudíž by měli mít možnost ovlivnit toto hodnocení již daleko dříve než při vydání vysvědčení. Je tedy zřejmé, že například z matematiky lze výsledné hodnocení ověřit přezkoušením snadněji, u tělesné výchovy, pracovní výchovy nebo výtvarné výchovy jde o téměř nesmyslné počínání. Povinnost přezkoušení za celé pololetí také vnáší do systému významnou nerovnoprávnost mezi žáky. Zatímco řada žáků je hodnocena za průběžnou práci a jejich hodnocení je výsledkem celé řady výkonů podaných během pololetí, přezkušovaní žáci jsou hodnoceni na základě jednorázového úkonu, který vůbec nezohledňuje práci během pololetí.
Já vám dám velmi stručný konkrétní příklad. Zatímco žák číslo 1 se během celého pololetí snaží učit co nejlépe, ale přece jen nedokáže dosáhnout rovnoměrných výkonů, jeho schopnosti jsou sice poměrně dobré, ale přesto z písemných prací ve významném počtu případů je hodnocen stupněm tři. Při práci ve skupině je zpravidla hodnocen výborně, dokáže týmově spolupracovat a poradit si s komunikací s ostatním, i přesto je ale jeho výsledná známka tři, i když často dosahuje výborných výsledků.
***