(18.40 hodin)
Poslanec Milan Bičík: Vážená paní předsedající, přítomný člene vlády, kolegyně a kolegové. Bylo tady dost řečeno o návrhu zákona obsaženého v tisku 573. Pokusím se být maximálně stručný.
První poznámka se týká uváděné části zákona, která hovoří o návrhu týkajícím se zrušení bezplatnosti předškolního ročníku vzdělávání v mateřské škole. Jako člen poslaneckého klubu KSČM k tomu konstatuji pouze to, že v souvislosti s přijetím nového školského zákona a s tím, že předškolní vzdělávání se stalo součástí vzdělávací soustavy, součástí našeho vzdělávacího systému, i vzhledem k dlouhodobým programovým cílům KSČM je zcela jasné, co chceme. My nejsme spokojeni ani se současným stavem, tj. s bezplatným posledním předškolním ročníkem a vzdělávání v mateřské škole, a rádi bychom perspektivně dosáhli toho, aby celá předškolní docházka byla bezplatnou.
Z dalších ustanovení novely školského zákona bych rád upozornil na další věc, ze které jsem si vyvodil takový osobní závěr. Ta věc vypadá na pohled velmi hezky, a to je zrušení výjimky nebo stanovení omezení výjimky pro nejnižší počet žáků ve třídách v základním a středním vzdělávání. Ono to zní velmi hezky, když je tam napsáno, že zřizovatel může rozhodnout o snížení počtu žáků ve třídě oproti prováděcímu právnímu předpisu, s tím, že je tam drobná poznámka: za předpokladu, že zřizovatel uhradí zvýšené náklady nad výši stanovenou rozpisem krajského normativu, čili vyhláškou o krajských normativech. Já z toho vyvozuji jednu věc: že zkrátka a dobře navrhovatel říká - ano, dělejte si, co chcete, zaplaťte si to. Myslím si, že například základní vzdělávání, za které podle ústavního pořádku České republiky zodpovídá stát, je to povinná školní docházka, ukládá dokonce povinnost, měl by se v tomto směru také postavit k tomu, co bezprostředně se vzděláním souvisí, a to s jeho financováním, a ne to přehazovat na zřizovatele, tedy na obec, kraj nebo svazek obcí.
Co mi z toho vyplývá? Pan ministr tady hovořil o tom, že jeho návrhy a návrhy jeho ministerstva jsou návrhy prospěšnými, důležitými. Ano, značná část z nich je skutečně prospěšná, mohla by prospět rozvoji vzdělávací soustavy a vzdělávání u nás. Ale pak se ho ptám, proč - a nebyl to skutečně úmysl propašovat do návrhu zákona také věci, které mohl dát do té složitější novely, o které hovořil? Já si říkám, a nechci ho nějak podezřívat, že tomu tak možná bylo. Ano, za dobré věci schovejme také to, co bychom si rádi prosadili my. A to se mi skutečně nelíbí.
Závěr pro mě je asi takovýhle: Já bych pana ministra požádal, aby se skutečně vyjádřil ke dvěma věcem, třeba ve svém závěrečném vystoupení, a to za prvé k tomu, zda je on, jeho ministerstvo schopno akceptovat v případném dalším projednávání tohoto návrhu vypuštění toho nejkontroverznějšího novelizačního bodu, který se týká bezplatnosti posledního ročníku předškolního vzdělávání.
A pak bych se ho rád poptal, proč navrhuje zkrácení lhůty pro projednávání na 10 dnů, když si je zcela určitě vědom, že jednací řád v tomto případě umožňuje dvěma klubům podat veto. A určitě si také uvědomuje, že 10 dnů nic neřeší, vždyť další jednání Sněmovny je 26. října, pokud se pamatuji, a zkrácení lhůty o 30 dnů, což je možné, by tento problém také řešilo.
Chtěl bych pana ministra upozornit, že pokud nebude z jeho strany určitá vstřícnost, připojí se poslanecký klub KSČM k návrhu na zamítnutí tohoto zákona, s tím, že případně podpoříme jeho urychlené předložení bez těch částí, které pro nás nejsou přijatelné, znova.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní prosím pana poslance Waltera Bartoše, připraví se pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Návrh novely školského zákona zde byl kritizován a všichni předřečníci se dokonce přihlásili k návrhu na zamítnutí. Začal bych starým známým otřepaným latinským heslem audiatur et altera pars, tedy budiž slyšena také druhá strana. Já bych také podpořil zase na druhé straně pana ministra a vládní koalici.
Zákon č. 561, tedy školský zákon, byl již patnáctkrát novelizován. I po těch 15 novelizacích v praxi jeho dikce stále ne a ne vždy plně vyhovuje. Na nedostatečnost, a to buď na nadměrnou, nebo v jiných případech nedostatečnou nebo nejednoznačnou regulaci, upozorňovali již při přijímání školského zákona v roce 2004 na jedné straně zřizovatelé škol a školských zařízení, ředitelé škol a taktéž občané, kteří jsou uživateli veřejné vzdělávací služby poskytované školami a školskými zařízeními. Ostatně na nedostatečnosti tohoto zákona jsem upozorňoval jak při jeho projednávání ve výboru, tak při projednávání v Poslanecké sněmovně opakovaně také já, který jsem v tu dobu byl zpravodajem právě tohoto sněmovního tisku.
Musím říci, že předložený návrh novelizace, tak jak jej předkládá vláda, významnou část námitek vhodným způsobem řeší. Já tento zákon podporuji, neboť vychází dlouhodobě z toho, co politická strana, kterou zde reprezentuji, hlásá, a jednak také vychází z programového prohlášení vlády, takže není důvod, proč bych tento zákon měl nějakým zásadním způsobem kritizovat.
Za zvláště významnou navrhovanou změnu považuji zejména tu, která umožňuje zachování malých škol v obcích, které si její existenci v místě přejí, a jsou dokonce ochotny uhradit rozdíl v nákladech na zajištění vzdělávací činnosti. I tuto nadbytečnou regulaci jsem v roce 2004 kritizoval a doposud jsem se neúspěšně snažil také tuto změnu sám navrhnout. Je škoda, že změna přichází s takovým zpožděním a možná nepomůže některým obcím, které již v průběhu těchto let musely buď celou školu zrušit, nebo zrušily druhý stupeň, takže jim zbyl jenom ten první. Na druhé straně lépe pozdě než vůbec, takže je dobře, že tato změna přichází.
Podobně osobně vítám i návrh na změnu úhrady vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy. Onen zdánlivě a bohulibě znějící požadavek bezplatnosti se totiž v praxi ukázal - a já jsem na to upozorňoval taktéž již v době přijímání původního znění - jako kontraproduktivní, protože požadavek bezplatnosti nebyl doprovázen úhradou ze státního rozpočtu a zvýšené náklady byly v řadě případů přeneseny na rodiče mladších dětí, a to určitě nebylo záměrem.
Za podobně významnou změnu pak považuji návrh omezení aplikace správního řízení při rozhodování ředitelů škol, které si v praxi vynutilo velký unisono kritizovaný nárůst administrativy v agendě ředitelů škol. Osobně bych byl pro ještě rozsáhlejší zásah do zákona, ještě razantnější omezení povinností aplikovat správní řád. Nicméně respektuji, že je to jakési koaliční dojednání, takže si myslím, že i to je v této podobě přijatelné.
***