(10.40 hodin)
(pokračuje Rath)
Prostě konkurence je přetáhne buď do zahraničí, nebo někam jinam. Typickým příkladem, který dobře znám, jsou např. zdravotní sestry nebo lékaři. Ano, ti od nás odcházejí rádi do Německa, do Anglie, že tam jim dají troj-, čtyř-, pětinásobky. Typický příklad. Čili není to tak, že by nebyli, ale prostě my je neumíme zaplatit. Ne neumíme - nechceme, dámy a pánové. Nechceme. To je totiž často jen arbitrární rozhodnutí a my se schováváme za nějaká objektivní kritéria.
Čili opět říkám - místo odpovědi urážky, vulgarita, nálepkování. Dámy a pánové, milá vládo, naučte se vést debatu o věcných problémech věcně. My ji také v tuto chvíli vedeme zcela věcně a pragmaticky. Dejte proti našim argumentům své jasné, věcné, srozumitelné argumenty.
Já vám řeknu určitý možný příběh, který může nastat, abyste lépe viděli, jak je to nebezpečná záležitost v té podobě, s jakou přichází vláda. Dámy a pánové, existuje jistě v České republice třeba jedna imaginární nadnárodní firma, která zaměstnává české pracovníky, dává jim něco kolem 1200 dolarů měsíčně zhruba jako průměrný plat a svoji výrobu založí na tom, že dováží různé jednotlivé komponenty vyrobené tu v Číně, tu ve Vietnamu, tu v Indii a tady většinu těch komponentů dávají ti pracovníci dohromady, vzniká finální výrobek s nálepkou světoznámé značky. Příslušná firma si řekne: no za prvé máme problém za těch 1200 dolarů sehnat dost lidí, abychom třeba rozšiřovali, za druhé je to příliš drahé a jistě existuje řada lidí na světě, kteří třeba rádi budou pracovat jen za 600 dolarů. Ano, existuje hodně zemí v Asii, v Africe, kde jeden dva dolary na den musí těm lidem stačit a dá se za ně přežít. Takže nastoupí ne headhunteři, ne headhunteři - to je špatné označení, ale jacísi lovci svalů, jacísi novodobí otrokáři, protože nejde o nic jiného než o jakousi mutaci moderního otrokářství. Půjdou do těchto zemí, protože kde jinde byste sehnal ve vyspělejším světě někoho, kdo je ochoten pracovat za 600 dolarů na měsíc, to těžko, takže se musíte soustředit skutečně na ty země, kde ten člověk vyžije za dolar dva na den, a tam přijdou tito lovci svalů s barevnými brožurami a budou říkat: půjdete pracovat do té bohaté Evropy, na hranice s Německem, nejbohatší země Evropy, že jo, za 600 dolarů měsíčně. No samozřejmě pro toho, kdo musí vyžít za dva dolary denně, je to zajímavá nabídka - bohatá Evropa, slušný výdělek, a ještě jim řeknou bohatá nadnárodní firma známé značky. Takže samozřejmě oni je nalákají, hodně lidí takhle nalákají. Ti lidé se sem dostanou v dobré víře, a najednou zjistí tu realitu, která je. Bohatá země se k nim zachová tak, že dostanou špinavou postel na nevábné ubytovně, kde budou po čtyřech, ale za veliké peníze, třeba klidně za 100 dolarů měsíčně, třísměnný provoz v málo kvalifikované a ne příliš zábavné práci. Dovedete si představit, co tyto lidí čeká, jaký osud. Samozřejmě oni se nějakou chvíli ani nebudou moci zorientovat, protože nemusí znát ani jazyk, neznají zdejší kulturu, nikdy tady nebyli, jsou konfrontováni s úplně něčím jiným. Samozřejmě tím pádem se stávají snadným terčem takových těch připravených mafiánských struktur, různých skupin, které mezi ně budou zasívat a mezi nimi vyhledávat různé své spolupracovníky. Logické taky je, že řada z nich po čase, když se zorientuje, pozná, že se v České republice či v jejím okolí dá pracovat za víc než za těch 600 dolarů měsíčně, že prostě, byť i nekvalifikovanou práci, lze v České republice či v jejím okolí - právě třeba v tom Německu, Rakousku - i načerno nebo především načerno získat za podstatně víc než 600 dolarů. Takže oni se najednou začnou taky někteří ztrácet. A co bychom se jim divili? Jaká je to perspektiva - ubytování na nevábné ubytovně po čtyřech na jedné posteli, kdy teplá voda teče tak jednu hodinu denně? Tak samozřejmě řada z nich se začne ztrácet. Můžete mi říct, která instituce v České republice je bude schopna vyhledávat v Čechách a v Evropě a zjišťovat, kam zmizeli, kde pracují načerno, na které stavbě, kde pomáhají co rozdávat nebo do jaké kriminální či mafiánské struktury se zapojili a žijí z prodejů drog a dalších?
Vy mi někdy připadáte, jako kdybyste se třeba nešli projít po Václavském náměstí někdy večer. Prosím vás, pane ministře Nečasi, vylezte ze své luxusní limuzíny, protáhněte si nohy a večer si projděte Václavské náměstí a podívejte se, kdo tam co nabízí, kdo to je a co tam nabízí za jaké ceny a co prodává. To jsou asi těžko legální zaměstnanci v České republice. Nicméně většina z nich sem logicky došla skutečně naprosto legálně. Čili vy jenom ještě víc otevřete dveře tomuto chování. Samozřejmě je to chování naprosto nepřijatelné, ale ti lidé se samozřejmě logicky budou cítit podvedeni, protože někdo je sem nalákal na něco úplně jiného, na ty barevné fotografie šťastných pracovníků v těch bohatých nadnárodních společnostech v té bohaté Evropě. Budete se pak divit těm lidem, že půjdou spolupracovat s takovýmito skupinami, kde si vydělají ne 600 dolarů za měsíc, ale třeba 600 dolarů za týden?
Takže, dámy a pánové, toto nejsou imaginární hrozby, toto není žádná xenofobie, toto je varování před konkrétními věcmi, které nastanou. My můžeme jenom debatovat, jestli nastanou v jednotlivých případech, ve stovkách případů nebo v tisících případů, jestli u těch lidí, kteří tady pak skončí s tuberkulózou, s AIDS nebo v rukou mafie či kriminalitou, půjde o jednotlivce, stovky či tisíce. Vy chcete, pokud jsem to dobře pochopil, otevřít Českou republiku skoro milionu takových pracovníků, mnoha stům tisícům takových pracovníků. Čili o kolik případů půjde mezi nimi? Pane ministře, máte to vůbec odhadnuto? Zabýval se tím vůbec někdo, aby vám udělal kvalifikovaný odhad, kolik třeba z různých zemí přijde lidí takto ohrožených? Prostě to jsme tady bohužel neslyšeli. Debata by měla být vedena o tomto, čili kolik takových lidí sem přijde s těmito problémy a jakým způsobem tomu bude český stát čelit. Nic jsme se nedozvěděli. Dámy a pánové, mám velký strach, že vláda Mirka Topolánka způsobí obrovský problém, z kterého bude bolet hlava ještě příští generace.
Dámy a pánové, já skutečně apeluji na váš rozum. Apeluji na vaši zodpovědnost vůči naší zemi, vůči našim spoluobčanům a na zodpovědnost za osud a další vývoj naší země. Když necítí tuto zodpovědnost vláda Mirka Topolánka, prosím, abychom ji aspoň cítili někteří z nás. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Pleva, pak s přednostním právem pan ministr Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, projev mého předřečníka pana dr. Sládka - pardon, pana dr. Ratha - byl opravdu velmi xenofobní, i když on sám to popírá. A jelikož je to opakovaný projev tohoto ražení a jelikož se nikdo ze sociální demokracie neohradil proti tomuto tónu, pak se domnívám, že sociální demokracie - což mě osobně velmi překvapuje - udělala velký obrat a vydala se na cestu, kterou v Evropě kráčejí strany Jean-Marie Le Pena, Pima Fortuyna a dalších. To je velmi překvapivé. Nicméně překvapivé není, že ten stav, který pan dr. Rath kritizoval, to jsou ty levné nadnárodní montovny, to jsou ti nelegální černí pracovníci, to je stav, který zapříčinila sociální demokracie, a bojuje teď proti tomu, když my v tom chceme udělat pořádek.
***