Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2006 – 2010

(16.10 hodin)
(pokračuje Talmanová)

Budeme tedy opakovat hlasování o celém návrhu zákona. Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 69 a táži se, kdo souhlasí s usnesením, kdy Sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona. Kdo je proti? Děkuji vám.

Z přítomných 186 poslankyň a poslanců pro návrh 95, proti návrhu 91. Návrh byl přijat. Kontrola neproběhne. Konstatuji tedy, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas. (Potlesk.)

Nyní budeme pokračovat v projednávání bodu

U stolku zpravodajů setrvá místopředseda vlády a ministr práce sociálních věcí pan Petr Nečas a připojí se k němu zpravodaj výboru pro sociální politiku pan poslanec Jiří Petrů. Pozměňovací návrhy byly rozdány jako sněmovní tisk 436/2.

Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan ministr Petr Nečas. Vážený pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, s důvody této novely včetně postupu druhého čtení, který reagoval na rozhodnutí Ústavního soudu, jsem vás seznámil ve svém vystoupení v prvním a druhém čtení. Nyní bych si dovolil stručně se vyjádřit k jednotlivým pozměňovacím návrhům.

Podporuji návrhy, které jsou součástí usnesení výboru pro sociální politiku.

Musím vyjádřit nesouhlas s návrhem pana poslance Černého, který se týkal tohoto zákona.

Samozřejmě vyslovuji souhlas se svým pozměňovacím návrhem předloženým ve druhém čtení, který řeší aplikaci rozhodnutí Ústavního soudu.

Nesouhlasím s návrhem pana poslance Petrů.

Bohužel také nesouhlasím s návrhem pana poslance Opálky, i když musím říci, že návrh je velmi zajímavý a bereme ho jako inspiraci. Otevřeně řeknu, že se bojíme, že je to krok do neznáma, který nemusí být domyšlen do všech důsledků. Ale určitě ten návrh jde správným směrem a jsme připraveni ho vzít jako inspiraci při další novele a hlouběji se nad ním zamyslet, zda by nebylo dobré ho zahrnout do zákona o nemocenském pojištění.

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji, pane ministře. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Pavel Kováčik. Vážený pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Pavel Kováčik: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Jen krátkou repliku na pana ministra. Pan poslanec Opálka má vždycky všechno promyšleno dopředu. Rozhodně vás, pane ministře, ujišťuji, že nejde o krok do tmy.

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Dobře. Přeje si ještě někdo další vystoupit v rozpravě? Pan poslanec Škromach. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, chtěl bych znovu upozornit na to, že tak jak byl návrh schválen výborem pro sociální politiku v té části původního zákona, byl akceptovatelný i pro sociální demokracii, protože se jednalo víceméně o technické změny, případně některá drobná vylepšení zákona. Ovšem poté, co pan ministr poslanec Nečas přednesl pozměňovací návrh, který je, tak jak on říkal při projednávání mého návrhu u zákoníku práce, typickým přílepkem, protože nesouvisí s projednávaným zákonem a ani s návrhem, který měl řešit některé legislativně technické věci, tento jeho návrh víceméně zasahuje do filozofie celého zákona, byť na základě rozhodnutí Ústavního soudu. Proto bych považoval za normální, kdyby vláda, byť třeba v legislativní nouzi, předložila novelu zákona na základě usnesení Ústavního soudu, a nikoli tímto způsobem. Proto si dovolím upozornit na některé aspekty, na které nebylo možné reagovat v předchozí diskusi, pokud tento návrh nebyl znám.

Od 1. 1. 2009 vstoupí v účinnost zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a na to navazující ustanovení paragrafu 192 až 194 zákoníku práce, kdy bude v prvních čtrnácti dnech dočasné pracovní neschopnosti poskytovat náhradu mzdy, platu svým zaměstnancům zaměstnavatel. Podle původního záměru měla náhrada mzdy, platu náležet od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti. Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, byla do příslušných ustanovení zapracována třídenní karenční doba, po kterou nemocnému zaměstnanci nemá náležet žádná náhrada mzdy nebo platu. Zaměstnavatelům se současně s povinností poskytovat náhradu mzdy, platu zaměstnancům v době nemoci snižuje odvod pojistného na nemocenské pojištění ze současných 3,3 % na 1,4 %. Již důvodová zpráva návrhu nového zákona o nemocenském pojištění, podle něhož se náhrada mzdy, platu měla poskytovat od prvního dne pracovní neschopnosti, počítala s výraznou úsporou prostředků zaměstnavatelů. Znamená to, že snížením pojistného se zaměstnavatelům uspoří až dvakrát více prostředků, než kolik vyplatí na náhradě mzdy. Celkově tato důvodová zpráva vycházela z odhadu úspor zaměstnavatelů ve výši zhruba 9 miliard Kč. Této úspory přitom mělo být dosaženo při poskytování náhrady mzdy již od prvního dne nemoci, karantény.

Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů zavedl karenční dobu, kterou posléze Ústavní soud, pokud jde o zákon 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zrušil. Ponechání karenční doby počínaje 1. 1. 2009, jak je navrhováno vládou, by tak zaměstnavatelům přineslo další neodůvodněné úspory. Toto opatření postrádá logický smysl, přestože bylo přijato s cílem stabilizovat veřejné rozpočty. Nemá na veřejné rozpočty bezprostřední vliv a jde pouze o další zvýhodnění zaměstnavatelů na úkor zaměstnanců. Samozřejmě slušní zaměstnavatelé v rámci kolektivního vyjednávání dohodnou lepší podmínky pro své zaměstnance a budou se moci vyrovnat i s tím problémem, který měli od počátku letošního roku, kdy zaměstnanci nedostávali za první tři dny žádnou nemocenskou.

Karenční doba jednoznačně povede k přecházení nemocí, což dokazují i statistiky za první čtvrtletí, k šíření viróz a jiných infekčních onemocnění na pracovištích zaměstnavatele, k zanedbání léčby a následným komplikacím. Ve svém důsledku tak více zatíží veřejné systémy vyššími výdaji z nemocenského a zdravotního pojištění. V neposlední řadě přecházení nemoci povede i k poklesu produktivity práce zaměstnance a soustředěnosti při výkonu práce, což by mohlo vést ke zvýšení rizika pracovních úrazů a s nimi spojených nemalých finančních nákladů léčby a odškodnění.

Na závěr chci říci, že je škoda, že vláda nevyužila možnosti projednat tuto situaci tak, aby se mohly upravit první tři dny placení nemocenského od Nového roku, ale řeší pouze nárazově, hekticky, naprosto nesystémově, přílepkem k tomuto zákonu snížení nemocenské. Je to třetí nebo čtvrtý stav v letošním roce, takže zmatek bude absolutní. Dovolím si tvrdit, a pan ministr na to bohužel neodpověděl, že náklady na tuto úpravu za letošní rok možná přesáhnou pofiderní jakoby úspory, protože většina lidí, která má jednou za rok chřipku nebo nachlazení, nejsou těmi, kteří nemocenský systém zneužívají, a určitě první tři dny neplacené spíše postihnou tyto lidi než kohokoli jiného. A to už vůbec nevzpomínám otázku souběhu s placením poplatků ve zdravotnictví, protože když chce člověk první tři dny bezplatně marodit, musí si zaplatit poplatek u lékaře, pak zaplatí za léky na receptu, no a pak zaplatí ještě za to, aby ho lékař uznal práceschopným. Takže ty dopady jsou poměrně významné, obzvláště pro rodiny se středními a nižšími příjmy.

***