(12.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Chtěl bych znovu zopakovat, že tzv. karenční lhůta je standardním opatřením ve dvanácti z patnácti starých členských zemí EU. Důvod, proč je zaveden, je velmi jednoduchý. Ukazuje se, že není žádná možnost efektivní kontroly především krátkodobých pracovních neschopností. Nejde to zvládnout, i kdybychom počet příslušných kontrolorů zvedli na desetinásobek. Jediná účinná cesta, která potlačuje umělé krátkodobé vyloučení z práce z důvodu nemoci, je karenční lhůta. Funguje to ve vyspělém světě velmi efektivně. Koneckonců i výsledky České republiky jsou naprosto zjevné, tzn. pokles ukončených pracovních neschopností v porovnání se stejným obdobím loňského roku o jednu čtvrtinu, pokles promaroděných dnů o 11 %, pokles výdajů na nemocenské v této oblasti zhruba o 20 %, dokonce u malých organizací, u nichž vede příslušnou evidenci přímo Česká správa sociálního zabezpečení, u krátkodobých nemocí, dámy a pánové, do jednoho týdne poklesl počet těchto nemocí v porovnání se stejným obdobím loňského roku o jednu polovinu. O jednu polovinu! To, že jsem tady jednoznačně citoval rozvrstvení počátku pracovní neschopnosti, to, že jedna třetina všech započatých pracovních neschopností začíná v pondělí - 33 % - zatímco pouhý den předtím, v neděli, pouze 2 % započatých pracovních neschopností, to jsou myslím naprosto zjevné údaje. A to je ten důvod, proč se ve vyspělé západní Evropě se zavedla karenční lhůta. Protože stejné problémy měli i oni a zjistili, že toto je jediné efektivní řešení.
Ústavní soud posuzoval celý tzv. stabilizační balíček, čili včetně ustanovení, které řešilo systém zabezpečení při nemoci od 1. ledna příštího roku, kde již bylo schváleno zavedení třídenní neplacené dovolené, když to řeknu velmi zjednodušeně, a dalších sedm dní s náhradou mzdy, to znamená to, že se nemocenské platí až od 15. dne nemoci. V tomto znění posuzoval Ústavní soud tento stabilizační balíček a ani ve svém zdůvodnění, ani v apelu, jak tomu učinil v některých profesích, které nebyly v petitu žádosti, které bylo vyhověno, jako jsou např. vojáci, příslušníci ozbrojených a bezpečnostních sborů, ústavní činitelé, ani v tomto apelu nepoukázal na neústavnost od 1. ledna příštího roku. To znamená řešení, které má být od 1. ledna příštího roku, neshledal Ústavní soud ani náznakem v rozporu s ústavou a s článkem 30 Listiny základních lidských práv a svobod. Pokud chce někdo konstruovat bizarní hypotézu, že si Ústavní soud neuvědomil, že stávající systém nemocenského končí 31. 12. letošního roku a od 1. ledna je nový zákon, a proto se nevyjádřil k tomuto schválenému zákonu, tak prosím může, ale já tuto hypotézu naprosto odmítám. Jsem si naprosto jist, že Ústavní soud rozhodoval vědomě a kompetentně. Tím, že zkritizoval situaci, že pokud dochází k zavedení bez snížení pojistného, to jsme v návrhu, který jsem tady navrhl, vzali plně v potaz.
Také není pravdivé tvrzení, které tady řekl pan předseda výboru Škromach o vytváření přebytku v nemocenském pojištění. Chtěl bych velmi zdůraznit, že na základě zákona jsou příjmy z nemocenského pojištění standardním, neomašličkovaným příjmem státního rozpočtu, právě tak jako výdaje na nemocenské jsou standardní výdajovou stránkou státního rozpočtu. Neexistuje žádná provázanost, neexistuje žádný zvláštní fond, žádný zvláštní účet, na kterém by byly odváděny prostředky na nemocenské pojištění. Nemluvě o tom, že Sněmovna již schválila snížení sazby nemocenského pojištění placeného zaměstnavatelem o 0,9 procentního bodu na příští rok s 50% refundací náhrady mzdy a o 1,9 procentního bodu na rok 2010. Chci zdůraznit, že pokud k tomu přičteme minimálně snížení sazby pojistného placeného zaměstnancem o 0,1 procentního bodu, a osobně se domnívám, že dokonce snížení v návaznosti na další zákony může být ještě vyšší, tak v každém případě i při tomto snížení sazby pojistného placeného zaměstnancem o 0,1 procentního bodu mohu ujistit každého, že v té chvíli již výdaje nemocenského budou pravděpodobně vyšší než příjmy z nemocenského pojištění. V roce 2010 by potom minimální snížení pojistného dosahovalo 2 procentních bodů, takže v té chvíli se systém bude dokonce dostávat do oblasti spíše se sklonem k deficitu než k přebytku. Tím zmizí i další námitka Ústavního soudu, že jsou tyto úpravy - což mimochodem není úplně pravda - dělány proto, aby pomohly řešit problém deficitu veřejných financí, protože v té chvíli již budou výdaje na nemocenské buď stejné, nebo pravděpodobně vyšší, než budou příjmy z nemocenského pojištění.
Co se týče poukazování na to, že pracující mají právo na hmotné zabezpečení v době nemoci, opět jsem při projednávání bodu, který se týkal nemocenského pojištění, četl jednoznačné údaje, které ukazují výpadky příjmů pro typické příjmové kategorie 15 až 20 tisíc v případě jednotýdenní nemocnosti. Ukazuje se, že u zaměstnance s 15 tisíci hrubého je snížení jeho čistého příjmu v porovnání s minulým rokem všehovšudy o 147 korun, u zaměstnance za stejné situace, který má jedno dítě, je dokonce ve srovnání s loňským rokem jeho čistý příjem vyšší o 243 korun a u zaměstnance s dvěma dětmi je dokonce jeho příjem vyšší o 633 korun. Podobná čísla jsou u zaměstnance, který má hrubou mzdu 20 tisíc a je týden nemocný. V porovnání s loňským rokem bezdětný má nižší příjmy o 412 korun, s jedním dítětem o pouhých 22 korun, se dvěma dětmi má ve srovnání s loňským rokem čisté příjmy vyšší o 368 korun. Ztráta za tzv. karenční dobu v případě zaměstnance s příjmem 15 tisíc činí 333 korun a v případě zaměstnance s 20 tisíci Kč činí ztráta z příjmů z důvodu karenční doby všehovšudy 420 Kč. Nedá se tedy mluvit o tom, že by bylo porušeno jejich právo na přiměřené hmotné zabezpečení.
Chci také zdůraznit, že na základě zákonů, které byly schváleny již minulou vládou, jsou tady skupiny, které by byly možná ještě křiklavější z hlediska toho, zda se dostanou k přiměřenému hmotnému zabezpečení v době nemoci, a to jsou osoby samostatně výdělečně činné. Je zajímavé, že pan předseda výboru na to nepoukázal. Dnes osoba samostatně výdělečně činná, která dobrovolně platí nemocenské pojištění, pokud neprojde tzv. čekací dobou, v případě nemoci nemá nárok na výplatu nemocenské. Dokonce podle zákona schváleného minulou vládní většinou od 1. ledna osoba samostatně výdělečně činná, když bude dobrovolným plátcem nemocenského pojištění, prvních 14 dní zůstane bez příjmů - to je zákon schválený ještě minulou vládní většinou. Až teprve od 15. dne bude mít výplatu dávky. Čili tady nemluvíme o třech dnech, ale o dvou týdnech. Je zajímavé, že na tento svůj návrh, který byl tehdy schválen, pan předseda výboru nepoukazuje.
Chtěl bych jednoznačně říci, že postoj, který jsme zaujali ve vztahu k nemocenskému pojištění, je jednoznačně založen na faktech, na konkrétních číslech, na konkrétních údajích a především na využívání zahraničních zkušeností. Proč znovu vynalézat kolo, jestliže se ukazuje, že je tady efektivní západoevropské řešení, které řeší problém fiktivních krátkodobých nemocí? Karenční doba jednoznačně funguje, není náhoda, že je zavedena ve dvanácti z patnácti členských zemí, není náhoda, že počet zahájených pracovních neschopností s délkou kratší než sedm dnů poklesl na jednu polovinu ve srovnání s loňským rokem. Prostě tato lhůta zafungovala naprosto jednoznačně.
My jsme vzali plně v potaz rozhodnutí Ústavního soudu a komplexní pozměňovací návrh, který jsem přečetl, je plně v intencích Ústavního soudu. Byl to nejrychlejší legislativní nosič. Já sám to také nepovažuji z legislativního hlediska za něco úplně ideálního, nicméně šibeniční lhůta stanovená Ústavním soudem, že k 30. červnu pozbývá příslušné ustanovení zákona platnosti, tak všechny naše analýzy ukázaly, že i kdybychom šli standardní legislativní cestou, zrychlenou cestou s použitím § 90, byl by to stále pomalejší legislativní proces, než bylo použití tohoto otevřeného zákona o nemocenském pojištění. To byl důvod, proč jsme ho použili jako legislativní nosič, na základě kterého jsme implementovali rozhodnutí Ústavního soudu.
***